Diskrétní Julie Gayetová krouží kolem prezidenta

politika > Francie > publikováno a odvysíláno Českým rozhlasem Plus dne 27. června 2015

Kdy se rozhodnou oficializovat prezident a "jeho herečka" Julie Gayetová svůj vztah?

Jejich vášeň je ryze soukromá. A téma je tabu. „Soukromé věci se řeší v soukromí,“ řekl přece na tiskové konferenci loňského roku prezident. Roční vztah prezidenta Françoise Hollanda a herečky Julie Gayetové se s nadcházejícím létem opět vrací na stránky – převážně bulvárního tisku. Je léto, nadchází čas dovolených. „Chystá se prezident oficializovat svůj vztah?“ ptá se regionální deník Sud Ouest.

Barberiniho baroko nepřineslo pouze zázraky

Paprsky Barberiniho slunce vedou napříč všemi místy.

> kultura > výstava > recenze publikována v Lidových novinách dne 26. června 2015 (integrální text)

Výstava Barocco a Roma. La Meraviglia delle Arti (Baroko v Římě. Zázraky umění) představuje na dvě stě uměleckých děl – obrazů, soch, kreseb, medailí, ale i architektonických modelů a návrhů.

Doslova uprostřed Říma, na slavné via del Corso, otevřela Fondazione Roma Museo v paláci Cipolla monumentální výstavu, věnovanou komplexnosti italského baroka. Kromě tohoto paláce ale může návštěvník až do 26. července při příležitosti sledovat i řadu dalších mimořádných speciálních akcí, jež výstavu nutně doplňují.

Ptačí politika, odposlechy a jeden vězeň

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 25. června 2015

Přátelství mezi státy a národy made in France-USA.

Narušení suverenity. Ptačí politika. Odsudek, ale ne velký. Takové byly první reakce na informace, které publikovaly v úterý večer dva francouzské internetové portály, svým zaměřením levicové: Mediapart a Libération. Zakladatel WikiLeaks Julian Assange poskytl těmto médiím odhalení, že americká Národní bezpečností služba (NSA) odposlouchávala tři francouzské prezidenty v letech 2006-2012. A potom vypuklo mediální šílenství...

Boj o imigranty: Itálie vyhlásila válku Francii

> politika > uprchlíci > publikováno na Parlamentních listech dne 16.června 2015

Uprchlící očekávají politickou odpověď Evropy. Dočkají se?

Odhady se různí. Podle Fabrice Leggeriho, úředníka z agentury Frontex, evropské agentury zodpovědné za kontrolu hranic, očekává Itálie tento rok 500.000 až 1 milión migrantů, kteří jsou připraveni opustit Libyii. 

Vypadá to, že italský premiér Matteo Renzi toho má opravdu dost. V exkluzivním rozhovoru pro italský list Corriere della Sera ze dne 14. června oznámil, že pokud se Evropa nerozhodne k jasnému kroku, má připraven „plán B“. „Pokud si Evropa vybere solidaritu, bude to dobře. Pokud tak neučiní, máme připravený plán B,“ uvedl v rozhovoru.

Co vlastně Evropa slaví u Waterloo?

> historie > politika > odvysílané a zveřejněné na portálu Českého rozhlasu Plus dne 20. června 2015 

Napoéonův poslední útok u Waterloo podle Ernesta Croftse, 1895.

Byla to poslední bitva muže, jenž byl Vídeňským kongresem – za předsednictví našeho krajana Klemense Wenzela von Metternich - téhož roku vyhlášen hors-la-loi (mimo zákon). Byla to poslední bitva o podobu nové Evropy. Waterloo. Uplynulo právě 200 let od okamžiku, kdy dvacet kilometrů jižně od Bruselu, v zapomenuté vesnici s názvem Waterloo, nacházející se v nynější provincii valonského Brabantu, nejmenší ze všech v Belgii, byl 18. června 1815 poražen - spojeneckými armádami britskými, německými a belgicko-holandskými  - francouzský císař Napoléon I.

Hledání ztracené Republiky Užupis

> kultura > knihy > exkluzivně na Jehlice revue

Obálka českého vydání knihy

Už jste byli v Užupisu? Sofie, jedna z dekadentních postav novely Republika Užupis korejského spisovatele Ha Ilčiho (*1955), soudí, že slovo Užupis pochází z francouzštiny – a znamená: „tam, kde čůrám“ (où je pisse).

Ale není tomu tak. Znamená totiž: „tam za řekou“. A je to litevsky, ačkoliv dříve se na tom území, jež je zároveň jednou z nejstarších čtvrtí Vilniusu, mluvilo samozřejmě užupisky.

Novela jednoho z nejdiskutovanějších jihokorejských autorů vychází jako jeho první kniha v češtině. Volba nakladatelství Argo v rámci řady "současná světová próza" je velmi dobrá zpráva, ačkoliv autor má za sebou od 90. let minulého století na desítku knih, převážně novel.

A bylo by tím pádem snadné, zvolit jednu z cyklu knih o „závodištích“. Volba padla na Republiku Užupis, vydanou v roce 2009, jež se tedy nyní u nás stává úvodem do jeho tvorby.

Detektivka Stoprocentní riziko je spíš riskantní než stoprocentní četba

> kultura > knihy > publikováno na portálu České televize dne 15. června 2015.

Obálku českého vydaní připravil Pavel Růt.

Některé prvotiny se nepočítají. Nicméně jestliže francouzský spisovatel Jean-Michel Guenassia (*1950), u nás zatím známý pro své dva rozsáhlé romány, vydává i v Česku svou (oprášenou) prvotinu, musí mít nakladatelství nějaký důvod.

Guenassiův debut s názvem Stoprocentní riziko (Pour cent millions) totiž ukazuje spisovatele jinak, než jsme byli dosud zvyklí.

U nás vychází jako třetí autorova kniha - a jde o detektivku.

Kniha zaujme již na první pohled excelentní obálkou Pavla Růta s využitím fotografie Jana Reicha. Tři knihy tak tvoří vydařenou grafickou a výtvarnou sérii.

Dva opusy nového života

Nakladatelství Albin Michel nastartovalo Guenassiovu kariéru spisovatele v roce 2009 jeho "životním románem" Klub nenapravitelných optimistů (Argo, 2012), jemuž se dostalo dosti vlídného přijetí, ale i relativně překvapivého úspěchu. Ve Francii, kde prodej dosáhl na sto osmdesát tisíc výtisků, získal i ocenění "malým Goncourtem" od gymnazistů – Prix Goncourt des lycéens.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – VI. část

> fejeton > publikováno na Britských listech dne 4. června 2015

"Proč hledět na Lunu, když zahlédli jsme Slunce?" Foto z historického snímku Anonymous (2011).

Ušetřím Odettu (pro příště) dalších analýz. Už i tak si připadám jako uzurpátor, frustrovaný jedinec, bez velké invence, jemuž dotyčná stále píše, a slovům přikládá větší váhu, než jsem se nadál, neboť podle všeho jsem ji, jak napsala: „literárně znásilnil/zprznil“.

Má z velké části pravdu, ano, dalo by se to vyložit i takto, ale soudím, že se plete v podstatném: přeceňuje totiž svůj význam. V mých očích je jako Slunce: mnohem krásnější, inteligentnější, pronikavějšího úsudku, než jak jsem ji v minulých dvou dílech Sirotků pravdy, dezertérů lásky, část IV: ZDE a část V.: ZDE vypodobnil.

A ctihodní čtenáři, kteří tomu cyklu věnují pozornost, si toho jistě všimli (mezi řádky).

Le Penová ohlásila (do roka a do dne) novou evropskou frakci

Štěstí nové frakce má jméno: Evropa národů a svobod.

> politika > EU > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 18. června 2015

Stalo se, co se mělo stát. Marine Le Penová, předsedkyně Národní fronty (FN), rok po svém vskutku triumfálním znovuzvolení do Evropského parlamentu, má důvod k radosti. Loňského května vyhrála ve Francii evropské volby – a do roka a do dne ohlásila ve Štrasburku – společně s Nizozemcem Geertem Wildersem, předsedou Strany pro svobodu (PVV) – , že se jí podařilo ustanovit v Evropském parlamentu novou politickou frakci. Mohli si společně cinknout sklenicemi šampaňského.

Socialistický kongres uzavírá jednu éru

První tajemník Socialistické strany Jean-Christophe Cambadélis sjednotil vše.

> politika > Francie > publikováno a odehráno na Českém rozhlasu Plus dne 11. června 2015

Všichni se dohodli, že se dohodnou. Víkendový kongres Socialistické strany (PS) v severozápadní části Francie, ve městě Poitiers, zněl chvílemi jako umíráček.

Navzdory mnoha vyhlášeným proudům, které cirkulují uvnitř strany, podařilo se Jeanu-Christophu Cambadélisovi, prvnímu tajemníku strany, téměř nevídané. Nikdo nijak zvlášť neprotestoval, jako kdyby už nebylo proti čemu. Proudy se doslova slily v jednu řeku.

Cronenbergovo neuvážlivé užívání konzumu

Obálka českého vydání Cronenbergovy prvotiny.

> kultura > literatura > zveřejněno na portálu České televize dne 9. června 2015

Patří ke kultovním filmovým tvůrcům. Kanadský režisér David Cronenberg (*1943), známý i unás svými podivuhodně makabrózními horory, loňského roku překvapil svou literární prvotinou Consumed, jež nyní vychází v češtině jako Konzumárium. Nezklame jistě filmové fanoušky, kteří již dřívě hltali jeho filmy. V novele v zásadě literárně převádí své zaužívané, značně obsesivní vizuální představy.

Cronenberg má bezpochyby cit pro vypjaté situace, různé úhly pohledu i bláznivě groteskní vidění světa – s důrazem na všudypřítomnou high-technology -; dá se od něj očekávat více? On sám se s velkým zaujetím nechává unášet na vlnách svých sklonů, v nichž se to hemží převážně hmyzem: nechybí sex, lži, ani video. Nechybí ale ani humor.

A protože Croneberga zajímá i současný stav západní společnosti, jež je konzumáriem všeho druhu, neváhá zasadit do pohybu postavy, jež mu jsou těmi správnými hybnými loutkami k diagnóze: novináře, lékaře a filozofy.

S krásnou Lídou Baarovou (utajeně) na Náplavce

> kultura > film > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 13. června 2015

Herečka Táňa Pauhofová (vpravo) jako Lída Baarová. Vlevo v rolí její matky Simona Stašová. 

Média oznámila, že je konec natáčení. Ale nebyl. Komparzní agentura Echo-casting při pondělku totiž nahlásila, že produkce přidala filmu – ještě jeden den. Nedalo mi to. Ocitl jsem se proto ve středu uprostřed filmu, mezi komparzisty, abych okusil, jak tvrdý je filmařský chlebíček, byť šlo toliko o „poslední den“ a v zásadě i o „poslední záběr“. Nebyl utajený...

Ségolène, bývalá Hollandova partnerka, se královsky vrací

> politika > Francie: publikováno a odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 6. června 2015

Ségolène Royalová se vrací zpět nejen jako bývalá partnerka, ale stále jako populární ministryně. 

Zděšení na síti, čekání na reakci. Středeční návštěva španělského krále Filipa VI. a jeho choti Letizie v Paříži, původně plánovaná na březen, a odložená kvůli neštěstí Airbusu A320 společnosti Germanwings, přinesla jedno překvapení. V kuloárech se o tom mluví nahlas, ale prezident François Hollande zatím těmto „klepům“ nevěnoval veřejně žádnou pozornost. Vypadá to, že Ségolène se doslova královsky vrací...

(Prezident má sám i tak dost svých starostí – například v boji o snížení nezaměstnanosti: za duben došlo k jejímu dalšímu posílení, dosud největšímu za poslední dva roky, a to na celkových drastických 3, 540.000.)

Zpověď ženy, jež byla matkou Ježíše Krista

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize dne 28. května 2015

Obálka českého vydání knihy.

Jako pramen čisté vody. Útlá novela Mariina závěť (The Testament of Mary), poslední u nás zatím přeložena kniha irského spisovatele Colma Tóibína (*1955), se významným způsobem liší od jeho knih předchozích. Nejen úhlem pohledu, ale především silou výpovědi, jež může být pro některé až nesnesitelná. Pro jiné naopak třeba úvodem k tématu.

Dosud jsme v češtině znali Toibínovy rozsáhlé, psychologicky velmi propracované románové fresky (Brooklyn, 2010; Mistr, 2013) přeložené velmi důkladně Danielou Theinovou. Mariina závěť, osobní zpověď – jež není vyprávěná nikým jiným, než matkou Ježíše Krista – je zcela něčím jiným: jedná se o naprosto strhující a mimořádně emotivní dílo, od něhož se nelze odtrhnout, dokud jej nedočtete. Překladu, jehož se tentokrát ujal Richard Podaný, nelze nic vytknout.

Původně divadelní monolog, připravovaný pro Dublinský divadelní festival, byla později představena v londýnském Barbicanu i na Broodwayi v hlavní roli s vynikající herečkou Fionou Shawovou. Hra získala tři nominace na Tony Awards pro nejlepší hru roku 2013. Novela samotná byla téhož roku v užším výběru na prestižní Man Booker Prize.

Sirotci pravdy, dezertéři lásky – V. část

> fejeton > publikováno na portálu Britské listy dne 18. května 2015

Charlie Chaplin a Claire Bloomová ve filmu Limelight (Světla ramp, 1952).

Odetta dostala záchvat. Čekal jsem ten okamžik sice o pár dní dříve, o to více se to ale podobalo vulkanické erupci. Erupce přišla v hodině mezi psem a vlkem - tedy mezi druhou a třetí hodinou ranní, ze středy na čtvrtek. „Proč zveřejňuješ něco, co by mělo zajímat jenom mne?“ napsala, ačkoliv některé své esemesek snad poslala (možná omylem?) - i mně. I s oslovením.

Usoudila, že jsem se zachoval skandálně, když jsem zveřejnil její „soukromé zprávy“, a nedal jí navíc ani příležitost se k tomu nějak vyjádřit. „Ten článek je inteligentní a vtipnej, ale vůči mně je trochu nefér a s pravdou nemá společnýho vůbec nic...“ napsala mi.

Petru Léblovi s pietou k padesátinám

> kultura > divadlo > odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 30. května 2015 

Režisér Petr Lébl na snímku Bohdana Holomíčka s rodiči, 1997.

Byl to téměř utajený večer. Ale byl na plakátech Divadla Na zábradlí, takže zas tak utajené to přeci jen nebylo. V těchto květnových dnech by se dožili věku 90 a 50 dva režiséři, Jan Grossman a Petr Lébl, kteří toto divadlo významnou měrou povznesli. I když nesl večer dvě jména, důraz položila teatroložka Vlasta Smoláková, jež byla podepsána i pod scénářem večera, zejména na odkaz Petra Lébla.