Praha­-Paříž: sentimentální itinerář jedné návštěvy

> kultura > fejeton > text vyšel na portálu Parlamentních listů, dne 25. února 2016

Ve Francii není výjimečný stav poprvé, i dříve pochodovali vojáci i před Notre-Dame.

> Pražský chodec v Paříži uprostřed prodlouženého výjimečného stavu

Letadlo Czech Airlines mělo zpoždění – pouhých deset minut. Posádka to oznámila téměř hrdě: v češtině i v angličtině, aniž by se snažila o francouzštinu. Angličtina je přece světový jazyk, že? Při ranním letu bývala kdysi snídaně, nyní se podávalo občerstvení pouze placené – a ten gumový croissant a cappuccino mne stály dohromady celkem čtyři čistá eura. Dalších deset minut se vymotávám z terminálu letiště, a protože potřebuji dorazit za půl hodiny do centra města, po chvíli váhání si stoupám u východu do fronty na taxíka.

Dispečerka u východu má na sobě fosforeskující oranžovou vestu a na hlavě pod kapucou pevně omotaný černý šátek. Neklamné znamení, že tu neplatí žádná ústrojová kázeň, ale emancipované rozhodnutí (jejích bratrů). Je to ale milá dívka, a když se ptám, kolik to bude odhadem stát do centra, odtuší téměř přátelsky: „Nějakých 50 euro.“

Zaváhal jsem podruhé, ale když elegantní šedesátník ve slušivém modrém obleku a kufříkem se zlatými zámky přede mnou bere taxi bez mrknutí oka, rozhoduji se rovněž. Time is money.

Úzká cesta nevede jen na most přes řeku Kwai

> kultura > knihy > recenze vyšla na portálu České televize, dne 10 února 2016

Spisovatel Richard Flanagan fascinuje svým stylem.

Monumentální román Úzká cesta na daleký sever australského spisovatele Richarda Flanagana zaujme strhujícím svědectvím o utrpení zajatců při výstavbě siamsko-barmské železnice za 2. světové války. Je ale také zničující zprávou o tragické síle zapomnění, jež prostupuje životy – vztahy i city.

Kancléřka Merkelová ve vichřici drží kurs // Bez Íránu ani ránu // Prezident Zeman zahájil indiánským pokřikem tažení na Hrad

> politika > rozhovor vyšel v Parlamentních listech, dne 5. února 2016

Navzdory sílící kritice udržuje kancléřka Merkelová jasný politický směr.

Německá vláda ve středu schválila zpřísnění azylových zákonů. Bez šance tak budou migranti ze severoafrických zemí, jako je Alžírsko, Tunisko nebo Maroko. Zpřísnění má platit od 1. března. Lze to vnímat jako první signál obratu v dosud extrémně vstřícné politice německé kancléřky? Nakolik to může být jen úlitba Bavorku, jehož vláda vyhrožovala berlínský centrální kabinet hnát k ústavnímu soudu a vyhrožovala sesazením Merkelové? Je to něco, co zastavilo cestu kancléřky na politický hřbitov, jak tvrdili někteří?

Psát o političce, co má stále 40% popularity, že končí, je pozoruhodný faul. Německá kancléřka Angela Merkelová sice zaznamenala největší propad v preferencích za poslední tři roky, a postihuje to jí samotnou i Křesťansko-demokratickou unii (CDU). Ona sama se pohybuje na zmíněných 40% a strana na nějakých 36%. To stále není žádná katastrofa, dokonce bych řekl, že to kancléřka zvládá ve velkém stylu.