Andula Sedláčková, herečka

středa 6. srpna 2014

Viktor Fajnberg: Muž, který se nedal

vyšlo na www.literarni.cz, 4. srpna 2014

Rok 1968 znamenal tragédii českého národa a pohnul osudy mnoha jedinců. Neměli by být v souvislosti s tímto rokem zapomenuti. Rádi bychom ve zkratce zmínili osm statečných lidí, kteří protestovali na Rudém náměstí proti ruské okupaci Československa. Prošli si svým utrpením, křížovou cestou. Proč tato jména nejsou v učebnicích dějepisu? Proč je nikdo nezná?

Viktor Fajnberg, filolog a vězeň svědomí
Dalším statečným z demonstrace proti sovětské invazi do Československa na Rudém náměstí z 25. srpna 1968 je Viktor Fajnberg.

Dělali z něho blázna, přesto si dokázal uchovat vlastní identitu navzdory represivním opatřením. I později, když se dostal odešel exilu, bojoval za práva na lidskou důstojnost na celém světě.

Filolog, disident, spisovatel. Narodil se 26. listopadu 1936 v Charkově na Ukrajině v rodině Isaaka Fajnberga a Sarah Daševské. Už jako dítě (základní školu navštěvoval v letech 1948–1952) byl terčem antisemitských kampaní. Podle jeho vlastních slov se nikdy nedal, bránil se, přesto ho tyto střety dovedly k psychiatrovi, což hrálo negativní roli později, když se Fajnberg stal disidentem.

V roce 1957 se v souvislosti s antisemitskou urážkou porval s policistou, což mu vyneslo jeden rok nápravných prací.


V inkriminovaném roce 1968 až do konání demonstrace působil na leningradské státní univerzitě. 25. srpna 1968 stál s ostatními sedmi demonstranty na Rudém náměstí. Byl zatčen a poslán na psychiatrické vyšetření, kde byl prohlášen za šíleného a podroben nedobrovolné léčbě. Při zadržení KGB ale Fajnbergovi vyrazili přední zuby, což vzápětí komplikovalo jeho předvedení před soud.

Psychiatrickou zkoušku Fajnberga provedla komise Institutu Serbského ve složení G. Morozov, D. Lunza a L. Landau. V jejich závěrečném aktu číslo 35/c ze dne 10. října 1968 se záměrně nic nepsalo o invazi do Československa. Fajnbergův čin byl popsán pouze jako „porušení veřejného pořádku na Rudém náměstí."

Ve zprávě se píše: „S nadšením a velkým prohloubením vyjadřuje reformátorské myšlenky vůči učení marxismu, zatímco jasně odhalil zvýšené sebevědomí, pevnost a správnost vlastního mínění. Zároveň se v jeho výrocích o rodině, rodičích a synovi vyskytuje emoční plochost... Během jeho pobytu na oddělení institutu je vidět lehkovážnost, lhostejnost k sobě i ostatním. Zabývá se gymnastikou, čtením knih, studuje literaturu v angličtině... Kritika vlastního stavu a situace je zjevně nedostatečná.“

Fajnberg byl prohlášen za duševně nemocného a poslán do speciální psychiatrické léčebny v Leningradu, kde strávil čtyři roky, a to od ledna 1969 do února 1973. Podmínky byly tak neúnosné, až Fajnberg vyhlásil v léčebně spolu s Vladimirem Borisovym na protest hladovku.

Díky lékařům (mimo jiné L. Petrovu) se informace o hladovce dostala k veřejnosti, zastal se ho i Andrej Sacharov, který se postaral o to, aby se informace dostaly přes hranice na Západ. Vedení nemocnice ve snaze, aby se skandál ututlal, muselo udělat ústupky: Viktoru Fajnbergovi a Vladimiru Borisovi zrušili injekce a zmírnili podmínky internace.

Také psychiatrička nemocnice Marina Vajchanskaja pomohla Fajnbergovi a předela informaci těm disidentům, kteří byli na svobodě, což nakonec vedlo k propuštění samotného Fajnberga. 

V roce 1974 se s Marinou Vajchanskou oženil a emigroval ze Sovětského svazu přes Izrael do Velké Británie, později se usadili ve Francii.

V emigraci se Fajnberg stal průkopníkem vytvoření organizace CAPA – Campaign Against Psychiatric Abuses for Political Purposes, jež sloužila pro účely boje proti represivní psychiatrii v Sovětském svazu.

V roce 1983 byl díky kampani vyloučen ze Světové psychiatrické asociace.

Slavný britský dramatik Tom Stoppard věnoval Viktoru Fajnbergovi (ale také Vladimíru Bukovskému) dílo Every Boy Deserves Favour (Každý kluk zaslouží milost, 1977).

Žádné komentáře:

Okomentovat