Éric Reinardt se letos ocitl ve druhém výběru na Goncourta. |
Mezi snem a tragédií se pohybuje román Érica Reinhardta, jenž využívá aktuálního tématu domácího násilí k popisu příběhu ženy, ztracené v sobě samé. Kudy vede cesta ke štěstí, k dosažení lásky? Lehce sentimentální opus je poctou křehkosti ženské duše.
Na počátku
byl jeden dopis. Jeho adresátem, jejž napsala jistá Bénédicte
Ombredannová, byl Éric Reinhardt, samotný autor knihy. Ty „dvě
strany“ dopisu autora „dojaly a přivedly k úsměvu“. Nikoliv
pouze proto, že v nich žena chválí autora, a jednu z jeho
předešlých knih Cendrillon
(Popelka, 2007), ale především pro styl onoho dopisu: ten jistě
potěšil nejen jeho ego, ale vyvolal v něm i zaujetí pro
pisatelku.
Kdo
by nechtěl, ruku na srdce, podlehnout silnému vábení? Nejde ale o
příběh nastavovaného svodu, oné mámivé hry na schovávanou,
ani erotický románek, zahalený v potrhaném rouše intelektualního
flirtu jedné pařížské kavárny nedaleko Palais-Royal.
Domácí
násílí v perpektivách času
Román
L´amour et les forêts (Láska
a lesy, Gallimard),
dosud poslední kniha
francouzského spisovatele Érica Reinradta (*1965),
není snadné čtení. Jeho poněkud konstruovaný styl, lehký
narcisismus a přiměřená míra snobismu, z něj nečiní autora,
přistupného všem. Myslím, že si na tom i zakládá...
Jeho psaní
je možná místy i trochu neohrabané, zatěžkané, jeho výpověď
je ale silná. Reinardt je zároveň tím vzácným druhem
spisovatele, jemuž se daří úspěšně zachytit proměnlivou
povahu ženského půvabu a krásy (snad místy i její duše) – v
tomto případě hrdinky, již zmíněné Bénédicte Ombredannové,
učitelky na střední škole, jejíž příběh patří k tématu,
hojně frekventovaném v poslední době, totiž k tématu -
domácího násilí.
To je sice
aktuální záznam, shrnutí osudu, na jehož konci zůstanou
truchlivé opisy konce; bez líčení v několika perspektivách, v
čase několika let, se závěrečnou retrospektivou, by to byl ale
jen námět na stránky populárně-psychologických magazínů.
Román má ale i své symbolické vyznění na pozadí tajemné krásy
fabulací ve stylu Villierse d´Isle-Adama, jímž si Reinhardt místo
dosti filigránsky vypomáhá. Ať již to jsou Bénédictiny úvahy,
zahleděné do světa zhmotněných představ, nebo sentimentální
vsuvky o splynutí duší –, ale i těl (včetně překvapivě
elegantních opisů sexuálního aktu).
Příběh
pádu jednoho snu
Román je
přiběhem velkého pádu jednoho ženského snu, příliš žitého
k tomu, aby se mohl stát skutečností. Může být čten jako
aktuální varianta Paní
Bovaryové, v němž touha po
osvobození od nelidské tyranie manželského vztahu, jemuž
dominuje psychotický choť, je zároveň i zprávou o rezignaci,
jehož výsledkem je přijmutí role oběti.
Spisovatel
Reinhardt ale nenabízí pouze beletrizovanou sociologii, nesnaží
se vykreslit svou hrdinku, s níž se dvakrát osobně setká –
inspirací mu byl příběh skutečných dvou žen, a některé
popisy zavánějí až intelektuálním vampirismem - , nýbrž
pohybuje se na hraně: mezi svými představami, silně
romantizujícími, a v kontrastu s nimi i pozdějším
naturalistickým líčením Bénédictiny sestry Marie-Claire,
majitelky kosmetického salónu.
Intelektuální
dimenze románu, jež má i své odlehčenější pasáže (Bénédicte
se seznamuje na internetu se svým budoucím milencem Christianem pod
poetickým pseudonymem Fionarose,
on zase používá trochu banální Playmobil677),
nabízí ale zejména úvahy nad limity vlastního osudu, spjatého
někdy úzkostně s neschopností vymanit se ze zdánlivě předem
daného životního schématu.
Kudy ven
z lesů?
Lásky i
nelásky je v románu dosti. A kde jsou ty lesy? Mohou být procházky
mezi stromy tím, co hrdinku nakonec vysvobodí? Nebo se jen snaží
vymanit ve své představivosti ze své životní cesty, jež nevede
jen na sluncem ozářený palouk, ale do světů zbloudilých duší?
Kniha jejíž kapacita zaujala porotu
Goncourtovy ceny, aniž by ovšem tento rok 2014 zcela triumfovala.
Hledání ztracené existence Bénédicte Ombredannové ale začalo
pro čtenáře jedním dopisem. Přijměte tuto recenzi, prosím,
jako pozvání do světa Érica Reinhardta.
Éric Reinhardt: L´amour et les forêts, Gallimard, 2014, počet stran: 368
Žádné komentáře:
Okomentovat