 |
| Sociolog Emmanuel Todd ťal do živého. |
Byl to šok – a všichni, téměř všichni: byli Charlie. Atentáty z počátku ledna letošního roku vyvolaly vlnu solidarity, ale také nesouhlasné hlasy, jež upozorňovaly na kritické momenty této identifikace se satirickým časopisem Charlie Hebdo. U nás tím hlasem nejsilnějším byl katolický kněz Tomáš Halík.
Ve Francii se v současné době vede velká diskuse - débat d´idées – nad knihou sociologa Emmanuela Todda s lapidárním názvem: Qui est Charlie? (vydalo nakladatelství Seuil). Otázka – Kdo je Charlie? – se ale neptá na identitu redaktorů nebo jejich historický vývoj od anarchismu k extrémní pravici, ale na to, kdo byli ti lidé, kteří se k tomuto jménu přihlásili – a vyšli onoho 11. ledna na náměstí francouzských měst.
Sociolog Todd velmi provokativně tvrdí, že se na náměstí sešli ti, které nazývá „katolickými zombii“. A míní tím především „bělochy, vysoké úředníky, umělce a intelektuály“, kteří mnohdy vykazovaly silné znaky „islamofobie“. To samozřejmě obrátilo proti Toddovi celou salvu odpovědí, v nichž se vyznamenal i premiér Manuel Valls, který o stylu knihy uvedl, že je typickou ukázkou „sebenenávisti“.
Ve Francii se v současné době vede velká diskuse - débat d´idées – nad knihou sociologa Emmanuela Todda s lapidárním názvem: Qui est Charlie? (vydalo nakladatelství Seuil). Otázka – Kdo je Charlie? – se ale neptá na identitu redaktorů nebo jejich historický vývoj od anarchismu k extrémní pravici, ale na to, kdo byli ti lidé, kteří se k tomuto jménu přihlásili – a vyšli onoho 11. ledna na náměstí francouzských měst.
Sociolog Todd velmi provokativně tvrdí, že se na náměstí sešli ti, které nazývá „katolickými zombii“. A míní tím především „bělochy, vysoké úředníky, umělce a intelektuály“, kteří mnohdy vykazovaly silné znaky „islamofobie“. To samozřejmě obrátilo proti Toddovi celou salvu odpovědí, v nichž se vyznamenal i premiér Manuel Valls, který o stylu knihy uvedl, že je typickou ukázkou „sebenenávisti“.
Není to ale tak jednoduché, neboť Todd, opírající se o sociologické mapy, zveřejněné po demonstraci, z nichž přesně toto vyplývá. A jak poznamenává, jednalo se o projev „dominance lidí, kteří sice již v Boha nevěří, ale chovají, jako kdyby tomu tak bylo“. Ano, každé takové shromáždění „ve jménu hodnot“ - a známe to i z našeho prostředí, a to nemluvím jenom o listopadu a prosinci 1989 -, ale obecně, přináší do veřejného prostoru jistou formu religiozity, nebo chcete-li náboženského umanutí či vznětů. Ostatně kniha má podtitul: Sociologie d´une crise réligieuse (Sociologie náboženské krize).
Emmanuel Todd není „intelektuální terorista“, jak se v diskusi také ozvalo, ale poměrně skeptický intelektuál, který se nehodlá smířit se snadnými nálepkami. Nejpozoruhodnější je jeho závěr, že neúčast „maghrebské populace“ na této demonstraci, může v brzké době přinést ještě zvýšení napětí ve společnosti, jež se například v poslední době projevu i zvýšeným počtem odchodů židů do Izraele – k němuž je ostatně vydatně vyzývá Benjamin Netanjahu. Todd ale zároveň říká, že „nafukovat“ problém islámu ve francouzské společnosti je rovněž nebezpečné. „Ve Francii žije 5% (v mladší generaci 10%) praktickujících muslimů, což je stále výrazná menšina,“ píše. Mnoha z těch, kteří přišla do Francie, se dokázalo navíc velmi úspěšně integrovat.
Francouzská společnost, jak tvrdí, je silně rozdělena na dvě poloviny: jednu tvoří historicky katolíci, tu druhou bývalí katolíci, hlásící se k agnosticismu. Právě odmítnutí katolicismu, bylo jednou z příčin francouzské revoluce a hesla, jež tvoří základ deklarace lidských práv, tedy: liberé-égalité-fraternité (svoboda-rovnost-bratrství). „Francie je rozdělenou zemí proti sobě samé!“ tvrdil ve své předchozí knize s názvem: Le Mystère français (Francouzská záhada – mohli bychom ale přesněji přeložit jako „mystérium“ - nadrozumová zjevená pravda).
Jak tomu máme rozumět? Oblasti, které se stále ve své jedné třetině hlásí ve Francii ke katolicismu, totiž vycházejí z demografického hlediska lépe, než často rozpadlé jednotky liberálních nevěřících, kteří byli často vedeni k víře, již odmítli, ve jménu modernismu.
Emmanuel Todd není „intelektuální terorista“, jak se v diskusi také ozvalo, ale poměrně skeptický intelektuál, který se nehodlá smířit se snadnými nálepkami. Nejpozoruhodnější je jeho závěr, že neúčast „maghrebské populace“ na této demonstraci, může v brzké době přinést ještě zvýšení napětí ve společnosti, jež se například v poslední době projevu i zvýšeným počtem odchodů židů do Izraele – k němuž je ostatně vydatně vyzývá Benjamin Netanjahu. Todd ale zároveň říká, že „nafukovat“ problém islámu ve francouzské společnosti je rovněž nebezpečné. „Ve Francii žije 5% (v mladší generaci 10%) praktickujících muslimů, což je stále výrazná menšina,“ píše. Mnoha z těch, kteří přišla do Francie, se dokázalo navíc velmi úspěšně integrovat.
Francouzská společnost, jak tvrdí, je silně rozdělena na dvě poloviny: jednu tvoří historicky katolíci, tu druhou bývalí katolíci, hlásící se k agnosticismu. Právě odmítnutí katolicismu, bylo jednou z příčin francouzské revoluce a hesla, jež tvoří základ deklarace lidských práv, tedy: liberé-égalité-fraternité (svoboda-rovnost-bratrství). „Francie je rozdělenou zemí proti sobě samé!“ tvrdil ve své předchozí knize s názvem: Le Mystère français (Francouzská záhada – mohli bychom ale přesněji přeložit jako „mystérium“ - nadrozumová zjevená pravda).
Jak tomu máme rozumět? Oblasti, které se stále ve své jedné třetině hlásí ve Francii ke katolicismu, totiž vycházejí z demografického hlediska lépe, než často rozpadlé jednotky liberálních nevěřících, kteří byli často vedeni k víře, již odmítli, ve jménu modernismu.
Žádné komentáře:
Okomentovat