> politika > Evropská unie > Velká Británie > exkluzivně na Jehlice revue
Další strašák na obzoru se jmenuje: Brexit. Rozumějte: odchod Velké Británie (British Exit) z Evropské unie (EU). Nové vítězství konzervativce Davida Camerona v britských volbách dělá v těchto dnech těžkou hlavu nejen v Bruselu, ale i v dalších zemích, kam se tento týden rozjíždí britský premiér, aby vyjednal pro Británii další výjimky.
Země, jež se od počátku nepodílela na konstrukci Evropského společenství, vstoupila do sjednocené Evropy až v roce 1973, může svým vystoupením z Evropské unie ale ztratit mnohem více než získat. Jak ale poznamenává liberálně-levicový francouzský večerník Le Monde: „Brexit by byl ještě horší než Grexit“. Čili odchod Řecka z Unie.
Nejde o žádný odchod, ale o výjimky
Podobá se to ale trochu té slavné hře irského dramatika Samuela Becketta: Čekání na Godota (1949). Všichni vědí, v Bruselu, ale i jinde, že Cameronovi v zásadě nejde o vystoupení z Evropské unie, ale co největší ústupky, respektive výhody, které by mohl Velké Británii přinést. Přitom právě Británie disponuje největším počtem „výjimek“, což z ní tak jako tak netvoří právě konvenční zemi Evropské unie. Někteří dokonce zpochybňují její skutečné členství v Evropské unii.
Hlavním tématem, které se podařilo Cameronovi sebrat doslova „na ulici“ je problém imigrace a s ní spojenými sociálními výhodami, na nichž již dříve postavil svou kampaň Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), tedy strana oslovující svým xenofobním a protiimigračním diskursem silnou skupinu britských voličů.
Cameronovo vítězství počátkem května bylo z části postaveno právě na tom, že referendum o vystoupení Velké Británie bude vyhlášeno do konce roku 2017. Nyní premiér Cameron mluví o konci roku 2016. Zatím jenom v kuloárech. Toho roku, 2017, se má v Evropě vůbec udát více věcí.
Turné, které tento týden premiér Cameron zahájil v Bruselu rozhovorem se šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem, má pokračovat návštěvami dalších klíčových zemí Evropy – mezi nimi nebude především chybět Dánsko, Nizozemí, Francie, aby se potom obrátil do Polska a následně do Berlína.
Nikdo z nich si nepřeje verbálně odchod Velké Británie. Před Evropskou radou, vyhlášenou na dny 25. a 26. června, se premiér rozhodl mluvit s každým ze zástupců sedmadvaceti států.
Jednota v odlišnostech
Co z toho vyplyne, se zdá být jasné: přízraky nekontrolované imigrace straší po celé Evropě. Mezi základními požadavky Camerona je snaha oslabit sociální dávky občanů, kteří přijeli do Velké Británie pracovat. Premiérovi se podařilo získat na svou stranu i labouristy, kteří se čerstvě připojili k požadavku referenda.
Na něm se mohou překvapivě podílet i občané Commonwealthu, pobytem ve Velké Británii, nikoliv ovšem občané Evropské unie. Dosti neobvyklé řešení...
Základní pilíře Evropské unie, spočívající v „jednotě v rozdílnosti“ se v britském případě redukuje na výjimky pro zemi, jež sama nerespektuje „rovný přístup“, ale místo rozdílnosti akcentuje odlišnosti. So British? Britská odlišnost ale vězí více ve výjimkách, tak často přikládané Francii a jejím koncepcím „výjimečnosti“. Británie nikdy nepřijala myšlenky, jež občas Evropou kolovaly, a jejich odmítání federální Evropy může paradoxně k něčemu takovému vést - ať už na úrovni fiskální či jiné.
Nevýhody, jimž by byla Velká Británie vystavena si zatím uvědomuje velká část britských byznysmenů, ale i obyčejných občanů, kteří dosud nepřikládají referendu a vystoupení z Evropské unie velkou váhu. Lehká většina si přeje v EU zůstat. Podle posledního dubnového výzkumu je tomu 39:40 ve prospěch setrvání v Evropské unii. Rozličné odhady varují, a některé velmi vážně, jaké škody by vystoupení z EU Británii způsobilo.
Ztráty a nálezy
Velká Británie, jež považuje historicky za hlavního spojence Spojené státy americké, má přesto největší objem obchodu právě s Evropou. Zavedením celních kontrol a omezením „volného obchodu“ by Británie právě nezískala. Konfederace britského průmyslu (CBI), jež spojuje na 240.000 společností, vyhodnotila odchod na ztrátu 4-5 bodů hrubého domácí produktu. Německá nadace Bertelsamann Stiftung vyčíslila odchod z Evropské unie na 78 miliard euro ročně, splácených po dobu deseti let.
Jedno referendum již o odchodu z Evropy ale tato země „za kanálem“ již prožila, a to krátce po svém vstupu, v roce 1974. V říjnu toho roku, kdy vyhráli labouristé, slíbili o tomto tématu referendum, tehdy o odchodu z Evropského hospodářského společenství (EHS).
Pro setrvání v Evropě tehdy hlasovalo 67% voličů. Situace se samozřejmě změnila – a strašák odchodu, zvaný jako Brexit – v těchto dnech obchází Evropou.
 |
| Britský premiér David Cameron chce vyjednat výjimky, jeho styl ale nikomu moc neimponuje. |
Země, jež se od počátku nepodílela na konstrukci Evropského společenství, vstoupila do sjednocené Evropy až v roce 1973, může svým vystoupením z Evropské unie ale ztratit mnohem více než získat. Jak ale poznamenává liberálně-levicový francouzský večerník Le Monde: „Brexit by byl ještě horší než Grexit“. Čili odchod Řecka z Unie.
Nejde o žádný odchod, ale o výjimky
Podobá se to ale trochu té slavné hře irského dramatika Samuela Becketta: Čekání na Godota (1949). Všichni vědí, v Bruselu, ale i jinde, že Cameronovi v zásadě nejde o vystoupení z Evropské unie, ale co největší ústupky, respektive výhody, které by mohl Velké Británii přinést. Přitom právě Británie disponuje největším počtem „výjimek“, což z ní tak jako tak netvoří právě konvenční zemi Evropské unie. Někteří dokonce zpochybňují její skutečné členství v Evropské unii.
Cameronovo vítězství počátkem května bylo z části postaveno právě na tom, že referendum o vystoupení Velké Británie bude vyhlášeno do konce roku 2017. Nyní premiér Cameron mluví o konci roku 2016. Zatím jenom v kuloárech. Toho roku, 2017, se má v Evropě vůbec udát více věcí.
Turné, které tento týden premiér Cameron zahájil v Bruselu rozhovorem se šéfem Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem, má pokračovat návštěvami dalších klíčových zemí Evropy – mezi nimi nebude především chybět Dánsko, Nizozemí, Francie, aby se potom obrátil do Polska a následně do Berlína.
Nikdo z nich si nepřeje verbálně odchod Velké Británie. Před Evropskou radou, vyhlášenou na dny 25. a 26. června, se premiér rozhodl mluvit s každým ze zástupců sedmadvaceti států.
Jednota v odlišnostech
Co z toho vyplyne, se zdá být jasné: přízraky nekontrolované imigrace straší po celé Evropě. Mezi základními požadavky Camerona je snaha oslabit sociální dávky občanů, kteří přijeli do Velké Británie pracovat. Premiérovi se podařilo získat na svou stranu i labouristy, kteří se čerstvě připojili k požadavku referenda.
Na něm se mohou překvapivě podílet i občané Commonwealthu, pobytem ve Velké Británii, nikoliv ovšem občané Evropské unie. Dosti neobvyklé řešení...
Základní pilíře Evropské unie, spočívající v „jednotě v rozdílnosti“ se v britském případě redukuje na výjimky pro zemi, jež sama nerespektuje „rovný přístup“, ale místo rozdílnosti akcentuje odlišnosti. So British? Britská odlišnost ale vězí více ve výjimkách, tak často přikládané Francii a jejím koncepcím „výjimečnosti“. Británie nikdy nepřijala myšlenky, jež občas Evropou kolovaly, a jejich odmítání federální Evropy může paradoxně k něčemu takovému vést - ať už na úrovni fiskální či jiné.
Nevýhody, jimž by byla Velká Británie vystavena si zatím uvědomuje velká část britských byznysmenů, ale i obyčejných občanů, kteří dosud nepřikládají referendu a vystoupení z Evropské unie velkou váhu. Lehká většina si přeje v EU zůstat. Podle posledního dubnového výzkumu je tomu 39:40 ve prospěch setrvání v Evropské unii. Rozličné odhady varují, a některé velmi vážně, jaké škody by vystoupení z EU Británii způsobilo.
Ztráty a nálezy
Velká Británie, jež považuje historicky za hlavního spojence Spojené státy americké, má přesto největší objem obchodu právě s Evropou. Zavedením celních kontrol a omezením „volného obchodu“ by Británie právě nezískala. Konfederace britského průmyslu (CBI), jež spojuje na 240.000 společností, vyhodnotila odchod na ztrátu 4-5 bodů hrubého domácí produktu. Německá nadace Bertelsamann Stiftung vyčíslila odchod z Evropské unie na 78 miliard euro ročně, splácených po dobu deseti let.
Jedno referendum již o odchodu z Evropy ale tato země „za kanálem“ již prožila, a to krátce po svém vstupu, v roce 1974. V říjnu toho roku, kdy vyhráli labouristé, slíbili o tomto tématu referendum, tehdy o odchodu z Evropského hospodářského společenství (EHS).
Pro setrvání v Evropě tehdy hlasovalo 67% voličů. Situace se samozřejmě změnila – a strašák odchodu, zvaný jako Brexit – v těchto dnech obchází Evropou.
Žádné komentáře:
Okomentovat