Andula Sedláčková, herečka

pondělí 18. května 2015

Kdo je a není ve Francii vlastně republikán?

>>> vydáno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 6. května 2015 

Nicolas Sarkozy chce mít z UMP jedno slovo: Republikáni.

Bývalý francouzský prezident Nicholas Sarkozy chce mít ze Svazu pro lidové hnutí mít opět Republikány.

Hlásit se k Republikánům – a to s velkým písmenem, tedy s versálkou na počátku – vypadá trochu přepjatě. Nicméně Nicolas Sarkozy, jenž předsedá Svazu pro lidové hnutí (UMP), tuto strategii postavil na čelo svého „nového projektu“.

Místo UMP bude jedno velké písmeno – a slovo. I když si mnozí jiní francouzští politici myslí, že odkaz republiky, ať již ji píší s malým, nebo převážně s písmenem velkým, nepatří jenom pravici, faktem zůstává, že Sarkozy dosáhl svého. O názvu se mluví. A o to jde.



Ne všichni ale jsou se způsobem, jakým to Sarkozy ohlásil, právě spokojeni. Historik Jean-Noël Jeanneney toto rozhodnutí označil dokonce za „nečestné získání dědictví“. Je snad Sarkozy republikánštější, než třeba François Hollande?

Oba přece ve jménu republiky stanuli 11. ledna – po atentátech v redakci Charlie Hebdo a židovském supermarketu - ve stejném průvodu na obhajobu jejích hodnot. Rozdíl tu ale přesto je: pravice se většinou historicky vždy hlásila k obhajobě politického fundamentu, zatímco levice dbala více na doktríny.

A tak jsme tu měli patetický gaullistický Svaz na obranu republiky (UDR), chirakovské Sdružení pro republiku (RPR), giscardovský projekt Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) nebo bayrouovskou snahu o Demokratické hnutí (MoDem).

Právě MoDem, hlásící k širokému demokratickému hnutí, otevírá terminologicky škálu na levici, kde jde vždy převážně o různé druhy socialismu, radikalismu, nemluvě již o proměnlivém významu slova komunismus.

Předsedkyně francouzské Národní fronty Marine Le Penová. V rodině Le Penů to v poslední době vře: útoky, napadání, silná slova, a vylučování – od stolu i členství. Národní fronta (FN) byla od počátků své existence vždy semeništěm sváru.

Komunistická strana Francie (PCF), Socialistická strana (PS) nebo Strana radikální levice (PRG) projevovaly vždy menší míru obměny etikety, jakkoliv na tom byli jejich levicoví politici s věrností k etiketám podobně mizerně jako ti tzv. pravicoví.

Snaha Sarkozyho přijít s novým labelem, řečeno marketingovým slovníkem, budí vášně: musí se ale nejdříve uchytit. Uvnitř UMP vůči názvu vystoupilo nejostřeji křídlo Alaina Juppého, bývalého premiéra a několikanásobného ministra zahraničních věcí.

Také výzkumy u sympatizantů, alespoň podle agentury Odoxa pro I-Télé, upřednostňuje ponechání starého názvu – a to z 57%. Pro uvolnění napětí uvnitř UMP daly počátkem týdne Juppé i Sarkozy najevo, že se k tématu bavili: jsou sice konkurenti na prezidentský stolec pro primární volby na podzim příštího roku, ale jsou to stále přece - demokraté.

To v rodině Le Penů to v poslední době vře: útoky, napadání, silná slova, a vylučování – od stolu i členství. Národní fronta (FN) byla od počátků své existence vždy semeništěm sváru.

Poněkud tragigroteskní pojetí, jak ho předvádějí v televizi a rádiu těchto dní otec Jean-Marie a jeho dcera Marine, možná ve slepém echu dolehne i do pražské Sněmovní ulice, kde je právě dnes předsedkyně strany přítomna na jedné konferenci o konci Evropské unie.

Zatím to vypadá, že pokud se Marine Le Penové nepodaří odstřihnout se od svého otce, mohou se „národní úspěchy“ jejího otce - jež se neodkazují ani na republiku, ani na demokracii – stát bolestnou labutí písní, zatím tedy jednoho rodinného dědictví.

Ve Francii, stejně jako kdekoliv jinde, je to s dědictvím republiky těžké. Hlásí se k němu různí lidé, různí politici, myslitelé i provokatéři.

Vyprázdněnost pojmů, nad nimiž nejen v kuloárech mnozí tak často pochybují, vyvolává jednu závažnou otázku: Jaká je vlastně dnešní povaha republiky? Na demokracii se tu raději neptám.

Žádné komentáře:

Okomentovat