Psychodrama domu Le Penů nekončí

> politika > Francie > publikováno a odvysíláno na Českém rozhlasu Plus dne 6. srpna 2015

Zápas v jednom z nejsilnějších politických uskupení svého druhu v západní Evropě, totiž Národní fronty (FN), připomíná více než jindy, nejen obtíže mutací populistických uskupení, ale i nízkou míru reflexe tohoto jevu. Píše se nyní o třetím soudním vítězství Jeana-Marie Le Pena proti rozhodnutí své dcery.

Odpovědí na současné spory mezi dcerou a otcem může být Marion, neteř.

Nejde vlastně ani tak o to, zda se podaří otci zakladateli Jeanu-Marie Le Penovi proti své dceři Marine použít všech nástrojů zkušeného politického harcovníka, jenž odmítá opustit scénu, ale zejména o reprezentativnost strany. A ta je navzdory rodinnému psychodramatu téměř nenarušena. Podle výzkumů hned několika agentur a institutů dokonce postavení předsedkyně Le Penové posiluje, připomíná liberálně-levicový večerník Le Monde. 

To mimochodem zrcadlí skutečnost, že veřejnost velmi přesně sleduje, co se děje za kulisami zápasu. Například bitva o předsednictví konzervativního Svazu pro lidové hnutí (UMP) koncem roku 2012 narušilo silně image strany, zde se tak zatím navzdory turbulencím neděje. 

Agentury CSA, Ifop i Ipsos shodně konstatují, že skóre se pohybuje stále velmi vysoko jak u členů FN, tak u sympatizantů Marine Le Penové, ta dokonce v červenci oproti dubnu posílila. 

Le Penová se rozhodla koncem dubna o poměrně radikální krok: po čtyřech letech od převzetí moci nad stranou, kterou vybudoval její otec, se rozhodla učinit definitivně přítrž jeho snahám po sebeprezentaci, jež ve svém důsledku oslabuje pozici strany. Stav její popularity se pohybuje u prvních kolem 26, respektive 29% popularity, u druhých velmi vysoko kolem 91, respektive 95%. Pozitivně ve prospěch FN vycházejí odhady i prosincových regionálních voleb, kde se pohybují na úctyhodných 30%. 

Uskupení, jež její otec vytáhl z politického suterénu na počátku 70. let až do 21. dubna 2002 téměř do Elysejského paláce, si díky němu vždy udržovalo pověst kverulantského spolku veteránů všech prohraných bitev: od royalistů přes poujadisty a samozřejmě stoupence koloniální Francie a - vedoucí až k nástupu levice počátkem 80. let, jako výsledku vzpoury mládeže v květnu 1968.

Otec zakladatel, jenž s oblibou nosil na počátku pásku přes oko jako výsledku svého pojetí politických soubojů a rvaček, nechvalně proslul zvláště svým výrokem o plynových komorách jako "historickém detailu dějin". 

Dvojí soudní stání, které se vzápětí poté v průběhu měsíce července odehrálo, potvrdilo Le Penovu tezi, že odvolat ho nemůže žádné "politbyro FN", ani "poštovní referendum", nýbrž pouze a jedině "fyzický kongres". Kdy bude, zatím není jisté. Co se ale zdá být více než jasné, zůstává Le Penovo odhodlání využít všech dostupných možností, jak to své "nezdárné dceři" ještě pořádně osolit. I když se v minulosti Marine Le Penová nebouřila, nedávné Le Penovo repete v časopise Rivarol už na ni bylo moc. Společně s mladými vlčáky na čele s místopředsedou Florianem Philippotem, se rozhodla zbavit otce čestného předsednictví - titulu to povýtce symbolického, ale symbolika vždy hrála v domě Le Penů závažnou roli. 

Patrně hned počátkem měsíce září, kdy se hodlá zúčastnit tradiční sezonní "letní univerzity". Zdá se, že tento politický veterán ani ve věku 87 let neřekl zdaleka ještě své poslední slovo.