politika > Francie > komentář zveřejněn a odvysílán na ČRo Plus dne 23. října 2015
Rok a půl sice zbývá do konce mandátu francouzského prezidenta Françoise Hollanda, manévry kolem volby nového prezidenta do Élysejského paláce pokračují. Hned několik vyjádření v poslední době, v nichž se adepti na prezidentský úřad – na prvním místě Hollande sám, ale i François Fillon či ostře sledovaní adepti Alain Jupé a Nicolas Sarkozy - pokoušejí vymezit vůči svým potenciálním soupeřům, ale nepřestává pokračovat.
Předně zaujalo, do jaké míry se prezident Hollande snaží ve veřejném prostoru cílit na přesně vymezené sociální skupiny. Jeho cesty do regionů, ale i mediální vyjádření, jsou toho dokladem. Zejména hodinový rozhovor Hollanda v rádiu RTL vyvolal silný dojem, že prezident myslí na obnovení svého mandátu.
Nahrává mu konečně i mírný nárůst předpovědi ozdravění francouzské ekonomiky – na 1, 1%. Malý a přece jen nárůst - osvobozuje Hollanda od nejtemnějšího z temných mraků, jež se vznášejí nad Francií. „Veškerá politika, kterou společně vedeme s [premiérem]Manuelem Vallsem, usilovala právě o toto,“ zmínil poněkud voluntaristicky.
Před levicí ale stojí nelehké prosincové regionální volby, v nichž se opět jedním z témat stává otázka imigrace a sociálního smíru. Předsedkyně Národní fronty (FN) Marine Le Penová po letních různicích se svým otcem Jeanem-Mariem Le Penem, nalezla konečně jistý druh smíru, o který se zasloužila především její neteř Marion Maréchalová-Le Penová, jež vévodí kandidátce Provence-Alpes-Côte d'Azur.
Poslední výzkumy odhadů výsledků jí dávají neuvěřitelných 37% v druhém kole. Před levicí, značně roztříštěnou – najmě po kolizi s evropskými zelenými, kteří vystoupili z vlády – bude „jednota“ prubířským kamenem v těchto volbách. Téma imigrace, o než se nyní přetahují všichni, jí po propuknutí uprchlické krize zrovna nepomáhá.
Výsledky voleb budou pro levici, stejně jako pro pravici, poslední zkouškou před volbami prezidentskými. Pravice, ať už liberálně-sociální typu Françoise Fillona, bývalého premiéra Sarkozyho, či centristé Françoise Bayroua – neřku-li samotný Nicolas Sarkozy, jenž již dlouhodobě koketuje s politikou populistické pravice – se musí s otázkou imigrace vyrovnat.
Prezident Hollande oznámil, že Francie je ochotna přijmout na 240.000 uprchlíků. Sociální smír je ale otřesen, a nedávné setkání Hollanda se zástupci odborů v Saint-Nazaire, při nichž mu jeden z odborářů odmítl podat ruku, se nezapisuje právě mezi gesta, jež by prezidentovi posilovala popularitu. „Od odborářských organizací neočekávám zdvořilost,“ řekl Hollande, „nýbrž odhodlanost k dialogu.“
Někteří komentátoři soudí, že Hollande je připraven do souboje o Élysejský palác znovu jít. Není ale sám; a podporu bude muset získat i od centristů a liberálů (na levici i na pravici) – k čemuž se ani François Bayrou, ani Alain Juppé právě nechystají. Centristé se navíc snaží získat i Françoise Fillona. Tento manévr není ale toliko protihollandovský, ale zároveň i protisarkozyovský.
Primárky na pravici příští podzim ukážou, zda půjde Sarkozy na pravici, navzdory tomu, že Republikánům (LR) šéfuje, od válu. Patrick Buisson, bývalý poradce Sarkozyho pro otázky „imigrace a národní identity“ se již nechal slyšet, že Sarkozy byl vždy lepší kandidát než prezident. Buisson, který si leccos v Élysejském paláci vyslechl, ale i nahrál, to neříká jen tak do větru.
 |
| Elysejský palác, místo a sídlo francouzských prezidentů. |
Předně zaujalo, do jaké míry se prezident Hollande snaží ve veřejném prostoru cílit na přesně vymezené sociální skupiny. Jeho cesty do regionů, ale i mediální vyjádření, jsou toho dokladem. Zejména hodinový rozhovor Hollanda v rádiu RTL vyvolal silný dojem, že prezident myslí na obnovení svého mandátu.
Nahrává mu konečně i mírný nárůst předpovědi ozdravění francouzské ekonomiky – na 1, 1%. Malý a přece jen nárůst - osvobozuje Hollanda od nejtemnějšího z temných mraků, jež se vznášejí nad Francií. „Veškerá politika, kterou společně vedeme s [premiérem]Manuelem Vallsem, usilovala právě o toto,“ zmínil poněkud voluntaristicky.
Před levicí ale stojí nelehké prosincové regionální volby, v nichž se opět jedním z témat stává otázka imigrace a sociálního smíru. Předsedkyně Národní fronty (FN) Marine Le Penová po letních různicích se svým otcem Jeanem-Mariem Le Penem, nalezla konečně jistý druh smíru, o který se zasloužila především její neteř Marion Maréchalová-Le Penová, jež vévodí kandidátce Provence-Alpes-Côte d'Azur.
Poslední výzkumy odhadů výsledků jí dávají neuvěřitelných 37% v druhém kole. Před levicí, značně roztříštěnou – najmě po kolizi s evropskými zelenými, kteří vystoupili z vlády – bude „jednota“ prubířským kamenem v těchto volbách. Téma imigrace, o než se nyní přetahují všichni, jí po propuknutí uprchlické krize zrovna nepomáhá.
Výsledky voleb budou pro levici, stejně jako pro pravici, poslední zkouškou před volbami prezidentskými. Pravice, ať už liberálně-sociální typu Françoise Fillona, bývalého premiéra Sarkozyho, či centristé Françoise Bayroua – neřku-li samotný Nicolas Sarkozy, jenž již dlouhodobě koketuje s politikou populistické pravice – se musí s otázkou imigrace vyrovnat.
Prezident Hollande oznámil, že Francie je ochotna přijmout na 240.000 uprchlíků. Sociální smír je ale otřesen, a nedávné setkání Hollanda se zástupci odborů v Saint-Nazaire, při nichž mu jeden z odborářů odmítl podat ruku, se nezapisuje právě mezi gesta, jež by prezidentovi posilovala popularitu. „Od odborářských organizací neočekávám zdvořilost,“ řekl Hollande, „nýbrž odhodlanost k dialogu.“
Někteří komentátoři soudí, že Hollande je připraven do souboje o Élysejský palác znovu jít. Není ale sám; a podporu bude muset získat i od centristů a liberálů (na levici i na pravici) – k čemuž se ani François Bayrou, ani Alain Juppé právě nechystají. Centristé se navíc snaží získat i Françoise Fillona. Tento manévr není ale toliko protihollandovský, ale zároveň i protisarkozyovský.
Primárky na pravici příští podzim ukážou, zda půjde Sarkozy na pravici, navzdory tomu, že Republikánům (LR) šéfuje, od válu. Patrick Buisson, bývalý poradce Sarkozyho pro otázky „imigrace a národní identity“ se již nechal slyšet, že Sarkozy byl vždy lepší kandidát než prezident. Buisson, který si leccos v Élysejském paláci vyslechl, ale i nahrál, to neříká jen tak do větru.
Žádné komentáře:
Okomentovat