> politika > Itálie > Evropa > komentář
Manévr Beppe Grilla, vůdce populistického Hnutí pěti hvězd, překvapilo mnohé. Evropské námluvy mezi Grillem a Guy Verhofstadtem, předsedou evropském frakce Aliance liberálů a demokratů (ALDE), jež probíhaly intenzivně, nicméně v přísném utajení, vypadá jako naprostá bomba. Ale není. Spíše, než manévr jednoho komika, jímž Grillo vskutku dokáže být téměř za každých okolností, je to překvapivé od Verhosfstadta, jenž se v poslední době objevuje i v České republice.
O co vlastně jde? Námluvy ztroskotaly a zanechaly pachuť, jež se pravidelně stávají zdrojem nechutenství nejen v Evropě, ale v politice obecně. Lze vyměnit hodnoty za volební kalkulačku? Je možné spojit eurospektické hnutí s eurofederalisty?
Grillo, o jehož euroskeptických postojích není pochyb (v paměti zůstává jeho prohlášení, v němž Evropskou unii přirovnal ke Čtvrté říši), se ukázal být ovšem poprvé jako zdatný politik. Nejen, že byl schopen vyjednávat s názorovým protivníkem - Verhofstadt si zakládá na tom, že myšlenky eurofederalismu jsou stále živé - ale ho tím zároveň i doslova znemožnit. Bylo-li snahou italského populisty, oslabit bývalého belgického premiéra, povedlo se mu to stoprocentně!
Ačkoliv se Grillo tvářil, že mu šlo o to, jak se pokud možno co nejinteligentněji odlepit od Nigela Farage, populistického vůdce strany UKIP a otce Brexitu, kteří již od roku 2019 nebudou ani zasedat v parlamentu, chtěl tím jistě posílit i svoji pozici uvnitř Evropského parlamentu (a neztratit přitom ani placené pozice za členství ve výborech a skupinách). Nechal si ostatně tento manévr schválit v internetovém hlasování. Podařilo se mu ale zcela něco jiného. Znemožnit, doslova ugrillovat Verhofstadta!
Grillo totiž ve své snaze odejít z vyhlášené eurofobní frakce Evropy svobody a přímé demokracie (ELDD) nalezl ve Verhofstadtovi bedlivého posluchače. Kdo koho ale polepšil? Verhofstadtovi nešlo totiž při jednání o nic menšího, než se pokusit ve chvíli, kdy dosavadní předseda parlamentu Martin Schulz oznámil odchod z evropské politiky, nahradit ho v této prestižní funkci. A získat podporu - kde se dá...
ALDE jež by ráda přilákala další členy, a posílila vlastní váhu - bývaly časy, kdy liberálové byli třetí nejsilnější frakcí po lidovcích a socialistech - se ocitá v evropské politice pod obrovským tlakem populistů - a snaha Verhofstadta "polepšit" Grilla k nim bezpochyby patří. Místo polepšení Grilla, ale došlo k přesnému opaku: pohanění Verhofstadta. Kanonáda, jež se na něj snesla od spojeneckých uskupení ze všech stran, mu rozhodně nevylepšila image.
Ve hře je tedy opět souboj mezi konzervativci a socialisty, kteří již spolu nemají zdaleka takový gentleman agreement jako za starých časů, kdy jejich kandidáti se střídali na čele parlamentu. Socialisté prosazují kandidaturu italského poslance Gianniho Pitelliho, konzervativci zase jiného Itala Antonia Tajaniho.
Verhofstadt mohl být dobrým řešením, potřeboval ale k tomu početně posílit -oněch sedmnáct poslanců Hnutí pěti hvězd mohlo zvednout počet ze 68 na 85 poslanců. Málokomu se určitě chce volit Pitelliho, blízkého Berlusconimu.
Po tom, co se Verhofstadt zapletl s Grillem, má ale jenom malou šanci - a tajným jednáním jen oslabil celou svou frakci. Nebylo by to jistě poprvé, a patrně to ani nebude naposledy, co se neveřejné účetnictví nadřazuje nad hodnoty, o nichž se v Evropě mluví veřejně.
Manévr Beppe Grilla, vůdce populistického Hnutí pěti hvězd, překvapilo mnohé. Evropské námluvy mezi Grillem a Guy Verhofstadtem, předsedou evropském frakce Aliance liberálů a demokratů (ALDE), jež probíhaly intenzivně, nicméně v přísném utajení, vypadá jako naprostá bomba. Ale není. Spíše, než manévr jednoho komika, jímž Grillo vskutku dokáže být téměř za každých okolností, je to překvapivé od Verhosfstadta, jenž se v poslední době objevuje i v České republice.
O co vlastně jde? Námluvy ztroskotaly a zanechaly pachuť, jež se pravidelně stávají zdrojem nechutenství nejen v Evropě, ale v politice obecně. Lze vyměnit hodnoty za volební kalkulačku? Je možné spojit eurospektické hnutí s eurofederalisty?
Grillo, o jehož euroskeptických postojích není pochyb (v paměti zůstává jeho prohlášení, v němž Evropskou unii přirovnal ke Čtvrté říši), se ukázal být ovšem poprvé jako zdatný politik. Nejen, že byl schopen vyjednávat s názorovým protivníkem - Verhofstadt si zakládá na tom, že myšlenky eurofederalismu jsou stále živé - ale ho tím zároveň i doslova znemožnit. Bylo-li snahou italského populisty, oslabit bývalého belgického premiéra, povedlo se mu to stoprocentně!
Ačkoliv se Grillo tvářil, že mu šlo o to, jak se pokud možno co nejinteligentněji odlepit od Nigela Farage, populistického vůdce strany UKIP a otce Brexitu, kteří již od roku 2019 nebudou ani zasedat v parlamentu, chtěl tím jistě posílit i svoji pozici uvnitř Evropského parlamentu (a neztratit přitom ani placené pozice za členství ve výborech a skupinách). Nechal si ostatně tento manévr schválit v internetovém hlasování. Podařilo se mu ale zcela něco jiného. Znemožnit, doslova ugrillovat Verhofstadta!
Grillo totiž ve své snaze odejít z vyhlášené eurofobní frakce Evropy svobody a přímé demokracie (ELDD) nalezl ve Verhofstadtovi bedlivého posluchače. Kdo koho ale polepšil? Verhofstadtovi nešlo totiž při jednání o nic menšího, než se pokusit ve chvíli, kdy dosavadní předseda parlamentu Martin Schulz oznámil odchod z evropské politiky, nahradit ho v této prestižní funkci. A získat podporu - kde se dá...
ALDE jež by ráda přilákala další členy, a posílila vlastní váhu - bývaly časy, kdy liberálové byli třetí nejsilnější frakcí po lidovcích a socialistech - se ocitá v evropské politice pod obrovským tlakem populistů - a snaha Verhofstadta "polepšit" Grilla k nim bezpochyby patří. Místo polepšení Grilla, ale došlo k přesnému opaku: pohanění Verhofstadta. Kanonáda, jež se na něj snesla od spojeneckých uskupení ze všech stran, mu rozhodně nevylepšila image.
Ve hře je tedy opět souboj mezi konzervativci a socialisty, kteří již spolu nemají zdaleka takový gentleman agreement jako za starých časů, kdy jejich kandidáti se střídali na čele parlamentu. Socialisté prosazují kandidaturu italského poslance Gianniho Pitelliho, konzervativci zase jiného Itala Antonia Tajaniho.
Verhofstadt mohl být dobrým řešením, potřeboval ale k tomu početně posílit -oněch sedmnáct poslanců Hnutí pěti hvězd mohlo zvednout počet ze 68 na 85 poslanců. Málokomu se určitě chce volit Pitelliho, blízkého Berlusconimu.
Po tom, co se Verhofstadt zapletl s Grillem, má ale jenom malou šanci - a tajným jednáním jen oslabil celou svou frakci. Nebylo by to jistě poprvé, a patrně to ani nebude naposledy, co se neveřejné účetnictví nadřazuje nad hodnoty, o nichž se v Evropě mluví veřejně.
Žádné komentáře:
Okomentovat