Ve Francii není nic nemožné

> politika > Francie > komentář vyšel v Mladé frontě dnes, dne 31. ledna 2013

 

Horizont se rozjasňuje. A nic není nemožné. Do bitvy se chystá sice desítka kandidátů, pouze pět má šanci na znatelný a viditelný výsledek. Krajina před francouzskou (přímou) prezidentskou bitvou, vyhlášenou na dny 23. dubna a 7. května, zná nyní hlavní soupeře. Tři z nich jsou dnes nejviditelnější: politici François Fillon, Emmanuel Macron a Marine Le Penová. Jaká bude Francie na jaře po bitvě?

Socialistická levice má po víkendovém vítězství Benoîta Hamona v socialistických primárkách konečně svého kandidáta. Hamon porazil s výsledkem 58, 86% proti 41, 14% dlouho favorizovaného Manuella Vallse, bývalého premiéra a politika, zodpovědného fakticky za radikální pokles popularity socialistů u moci.

V socialistické kuchyni ale na tom Valls nepracoval sám. Zákony, jež usilovaly o reformu pracovního trhu, předcházely ale změny zákonů v partnerských vztazích (zejména zákon, jež založil sňatky gayů „pro všechny“). Po prezidentu Hollandovi, jenž počátkem prosince oznámil úmysl znovu na prezidenta nekandidovat, je Valls dalším z poražených. Hned po Arnaudovi Montebourgovi, poraženým již v prvním kole.

Svatá levicová trojice

Na levicovém nebi se tedy po víkendu rýsuje nová „svatá trojice“ levicových bojovníků, kteří rozhodnou, zda má ve Francii levice ještě vůbec nějaký smysl. Jsou jimi vedle socialisty Benoîta Hamona na krajní levici Jean-Luc Mélenchon, jenž mluví o „občanské revoluci“ a v levém středu Emmanuel Macron, jenž vykrývá slabě i pravý střed. Právě ministr Macron se ostatně podílel na liberalizaci francouzského trhu a jeden zákon se jmenuje i po něm. Ambici kandidovat sám na prezidenta dlouho skrýval. A do žádných primárek nešel.

Kandidát Socialistické strany (PS) Hamon, jenž zvítězil díky radikálním a namnoze utopistickým návrhům (univerzální příjem, občanská referenda, zkrácení pracovní doby), posiluje rychle ve výzkumech veřejného mínění poslední dva týdny, bude ale muset i nadále bojovat o výsluní s dvěma konkurenty, kteří mu nechtějí ustoupit.

O víkendu se Hamon obrátil na Yannicka Jadota, kandidáta evropských ekologů, a Mélanchona, aby s ním utvořili spojenectví. Zelený Jadot by mohl být myšlence nakloněn. Kandidát Mélenchon ale nemá důvod, aby Hamonovi ustupoval. Byl to právě on, jenž po dramatickém pádu popularity prezidenta republiky Françoise Hollanda profitoval z jeho oslabení, když převzal část jeho zklamaných voličů.

Hollandův „liberální obrat“, u něhož mu asistovali premiér Valls, a ministr ekonomie Emanuel Macron, vždy kritizoval a jako bývalý socialistický poslanec dokázal využít i slabin svým bývalých přátel. Hollandovi dlouho udržovala kredit spíše zahraniční politika; zmatek kolem výjimečného stavu a teroristické útoky jen oslabily francouzský stát.

Mélenchonů myslí socialismem „lidský pokrok“ a „přerozdělení bohatství“, stát chce ale uchovat a evropské úmluvy, jež podle něho podvazují suverenitu a národní konkurenceschopnost, zrušit. V této myšlence ho podporují radikálové včetně francouzských komunistů, hlavně v boji proti kapitalistické „ideologii škrtů a plánované chudoby“.

Hamon i Mélenchon se pohybují mezi 10 až 15 procenty popularity. To na postup do druhého kola zatím v tyto dny nestačí. Ale nic není nemožné...

Favoritem a miláčkem médií se za poslední půlrok stal překvapivě právě Emmanuel Macron, donedávna ministr ekonomie socialistické vlády. Jeho hnutí En Marche! (Na pochod!) vypadalo na začátku jako podpora Hollanda; nyní ale roste den ode dne – jen pro Macrona. Bude ale nadšení bývalého Rotschildova bankéře a poradce Elysejského paláce, stačit na přízrak Národní fronty populistky Marine Le Penové? A je vůbec Macron levicový politik? Několikrát nad svým přesvědčením zapochyboval (a jednou i popřel). Sám se socialistických primárek o uplynulých dvou víkendech neúčastnil.

Pro Macrona mluví mládí, nasazení, jistá míra neokoukanosti. Má ale dostatek zkušeností, rozhledu a talentu vést celou zemi? Dosud stál ve stínu kabinetů a bankovních institucí jako poradce a nejnověji ministr.

Zlomí Penelopegate Fillonovi vaz?

Překvapením loňského roku se stal v pravicových primárkách koncem prosince bývalý premiér a favorit Republikánů François Fillon, přesvědčený katolík a oddaný thatcherista, jímž získala Le Penová nového soupeře. Kandidát Fillon ale v uplynulých dnech čelí skandálu, jehož terčem se stala jeho žena Penelope, již měl údajně naoko zaměstnávat po osm let jako asistentku s nebývalými příjmy - vydělat si měla „za pár řádek“ na 700.000 euro.

Ta skromná žena Penelope, původem Velšanka a matka pěti dětí, dbající vždy pečlivě na to, aby nebyla středem pozornosti, je nyní spojována s politickou korupcí, a přímo ohrožuje manželovu kandidaturu. Dosud favorizovaný Fillon se zdá být náhle více než oslaben.

To vůdkyně populistické pravice Le Penová má stabilně více než rok vedoucí pozici ve všech možných výzkumech veřejného mínění – zatím jako favoritka prvního kola. Posiluje překvapivě tam, kde socialisté dlouhodobě ztrácejí. Nic není nemožné. Někteří se bojí, že může vyhrát i ve druhém kole...

Politici Fillon, Macron i Le Penová se ve výzkumech o výsledku prezidentských voleb (nejnovější výzkum Kantar-Sofres-One Point) pohybují přes 20 procent popularity. Největší razanci a skóre 25% má Le Penová, největší nástup, nyní skóre 21%, zase Macron.

Za předpokladu, že Fillon, dosud na úrovni 22%, neustojí svůj nejnovější skandál s finanční defraudací, vypadá to, že se ve druhém kole utká s Le Penovou benjamínek, devětatřicetiletý Macron. Mladý muž, jenž proti Le Penové může sjednotit, podobně jako v květnu 2002 Jacques Chirac proti jejímu otci, téměř všechny.

Jaro by mohlo být ve Francii Macronovo. Nic není nemožné...