Kandidát Fillon vystaven lynči a morálnímu pohoršení

politika > Francie > komentář nahrán a odvysílán na Českém rozhlasu dne 6. března 2017

Vypadalo to jako „manifestace poslední šance“. Na nedělní shromáždění na podporu Françoise Fillona na pařížském náměstí Trocadéro, jinak také kandidáta Republikánů (LR) na prezidentskou funkci, přišlo podle organizátorů na 200 tisíc lidí. Policie zůstává v odhadech mnohem skromnější, když mluví o 30-40 tisících manifestujících.

Atmosféra posledních dní ve Francii, jenom nějakých 50 dní před prvním kolem, houstne. Sám Fillon mluví o „úkladné politické vraždě“ a atmosféru volební kampaně přirovnávání ke „quasi občanské válce“. Rozhodnutí finanční prokuratury zkoumat platby, které měl v posledních deseti letech vydat Fillon, jako veřejný zástupce v různých funkcích, na údajně neoprávněné platby své manželky a dvou dětí – ovlivňuje stále větší počet osobností. O víkendu zažili manželé Fillonovi domovní prohlídku.

Svou podporu Fillonovi v minulém týdnu odřeklo na 280 poslanců, hlásící se k pravici nebo politickému středu – například jeden z účastníků pravicových primárek Bruno Le Maire či centristický Svaz demokratů a nezávislých (UDI).

Podle výzkumů veřejného mínění se sice Fillon stále drží, ale již několik agentur přišlo se závěrem, že se tento kandidát a vítěz primárek z listopadu loňského roku nedostane do druhého kola. Veřejné mínění a média učinily z kauzy Penelopegate – podle jména Fillonovy manželky – základní otázku politické kultury a morálky. Čeká se, kdo další Fillona „zradí“.

V rozhovoru pro Journal du Dimanche se vyjádřila poprvé i sama Penelope Fillonová. Oznámila naopak, že pro svého muže pracovala v „různé míře“. Nicméně, i když v mnohem menším počtu, se objevuji i úvahy, které upozorňují na skutečnosti, jež nezůstavají pouze na úrovni morálního pohoršení.

Presumpce neviny neplatí

Jeden z nich, bývalý generální sekretář Ústavní rady v letech 1997-2007 Jean-Éric Schoettl ve svém textu, jenž zveřejnil večerník Le Monde, míní, že stávající postup justice je velmi nešťastný, neboť přímo ovlivňuje povahu politické kampaně. To je podle něj v přímém rozporu s nestranností justice, a flagrantně popírá princip presumpce neviny.

Týká se to nejen Fillona, ale i Marine Le Penové, jež si sice nemůže žehrat na sníženou podporu veřejnosti, ani svých podporovatelů, princip ale zůstává v zásadě stejný. Proč justice právě nyní postupuje proti dvěma z kandidátů, jejichž domnělé trestné činy spadají do doby, jež bylo možné vyšetřit mnohem dříve, nebo na prezidentskou kampaň mnohem později?

Nezapomínejme, že Francie zůstává stále ve výjimečném stavu, jež se netýká pouze křiklavých atentátů, ale i regulérního omezení soudních procedur – a s tím spojeným zásadním omezením práv obhajoby. V takové atmosféře nejen, že fakticky neplatí presumpce neviny, ale každý, na koho je ukázáno, se vinným stává. A role médií je v tomto bodu klíčová. Fillon nepřekročil žádný formální rámec a zaměstnávání ženy a jeho dětí bylo a stále je prostě legální.

I když to vypadá, že prezident François Hollande, jenž se vzdal své nové kandidatury, je fakticky mimo hru, jeho sekretář Jean-Pierre Jouyet proslul již dříve taktikou, jež zasahovala přímo do justičních kauz – zejména v případě prezidenta bývalého, tedy Nicolase Sarkozyho. Je nyní ironií osudu, že to byl právě Fillon, který s Jouyetem tyto kauzy probíral.

Varianta, že místo Fillona nastoupí druhý na pásce pravicových primárek, tedy Alain Juppé, vypadá podle průzkumů lépe, nicméně byl to právě Juppé, který byl v roce 2004 odsouzen nepodmíněně za finanční defraudaci na osmnáct měsíců a na jeden rok nevolitelnosti. Zabránilo mu to kandidovat v roce 2007. O pět let dříve, v roce 2002, zvítězil v prezidentských volbách Jacques Chirac, navzdory obviněním z korupce – a morálního pohoršení a mediálního lynče.