> politika > France > komentář odvysílán na Českém rozhlasu Plus, dne 5. května 2017.
Druhé kolo, třetí kolo? Nesmysl? Nikoliv. Oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola francouzských prezidentských voleb, tedy Emmanuel Macron a Marine Le Penová, mají před sebou kolo druhé. Ale nakonec i to třetí, totiž parlamentní volby v červnu. Tam budou usilovat o vznik prezidentské většiny.
Ani jeden nedosáhl v tom prvním více než 50 %, nutných k vítězství, dokonce se dá říct, že jejich vítězství bylo společné. Oba vystupovali a vystupují proti systému, což zejména v případě Macrona vypadá jako hodně dobrý vtip. Od bývalého Rotschildova bankéře, poradce prezidenta Hollanda a jeho ministra ekonomie, to je opravdu velké pokrytectví.
Boj proti extrémismu? Nebo jen bobo-morálka?
Ale ani u Marine Le Penová, jež tvoří již drahný čas součást politických kalkulů, minimálně v tom negativním gardu s jejími výsledky. Někdy to vypadalo, že kdyby nebyla její Národní fronta, museli by si ji ostatní vymyslet. Už ale není jen strašák do zelí! Všichni proti extrémům, zní teď znovu v kuloárech buržoazních bohémů! Ale ten pokřik je úzkostný. To už není pokrytectví, jež se dělo jejímu otci za časů prezidenta Françoise Mitterranda...
Na pořad dne vstupují výzkumy, které hlásí vítězství Macrona 60 : 40 %. Jenže, podobně jako kdykoliv předtím, jsou stále častěji tyto výzkumy nástrojem dominantní třídy, která se tváří, že bude určovat vše, dokonce i svědomí a skryté zákruty mysli, včetně konfesních sklonů. Sarkozy podporuje Macrona? Ale, ne! Kdo tomu věří? Příznivci Fillona, jehož vystupování v posledních dnech, podporované silnou katolickou lobby, a to proti homosexuálním sňatkům a proti asistovanému početí, se mohou částečně přiklonit k Le Penové. Jeho 19 % nemusí automaticky, a také nepůjde k Macronovi,.,.
Kandidátka Le Penová jistě není inkarnací katolicismu, ale její odkaz na tradice a patriotismus nemá ve Francii obdoby. Voliči Macrona, kteří se nyní tváří, že do Élysejského paláce usedne na deset dní „nejmladší prezident“ v dějinách, nejsou jasné vyprofilovaná skupina: jejich heterogennost je dokonce jejich hlavním poznávacím znamením.
Uvnitř Macronova hnutí En marche! (Na pochod!) najdeme přesvědčené cenristy (François Bayrou), ale i bývalé chirakovce (dceru Jacquese Chiraca i jejího syna, Dominique de Villepina), ale i kované liberály (Alaina Madelina), ba dokonce i komunisty (bývalého předsedu této komunistické strany Bernarda Hueho). Všichni si vyberou?
Volby? Past pro blbce!
Rozhodnutí Jeana-Luca Mélenchona nevydat žádný pokyny, stojí v logice „boje proti systému“ a jeho odhodlání vzepřít se všem formám útlaku, jak stojí v jeho politické DNA. Již filozof Jean-Paul Sartre, a po něm to opakuje i filozof Alain Badiou, hlásali a hlásí, že volby jsou: „Past pro blbce.“ Ano, karneval voleb, v nichž rozhodují emoce a mediálním masáž, jsou patrně oním nejnecudnějším vyjádřením stavu dekadence demokracie.
A Mélenchon ví, že část jeho 19 % voličů – s odkazem na jeho katolickou konfesi, s odkazem na jeho velké manifestační mše na náměstích i v přístavech – budou chtít volit nápodobu, v níž síla odhodlání hraje nějakou roli.
Vede je k tomu odhodlání změnit systém, ba přímo režim. Uhlířská víra se přetavuje ve víru a vůli k odhodlání, jež je přibližuje k Le Penové. Proč by Mélenchon - bondieu - podporoval Macrona, maňáska finančních trhů, který pracoval nejprve pro filozofa Paula Ricœura, ale hned potom v nejvyšších patrech moci pro Hollanda, a nikdy nepoznal, co je skutečná bída, ponížení, a vykořisťování?
Mélenchon i Le Penová se shodovali kdysi také na nutnosti vzniku Šesté republiky... Jak to dopadne?
Podobný typ odhodlání mají i voliči, kteří nebyli právě ve středu pozornosti: například donedávna dosti zanedbávaný Nicolas Dupont-Aignan, nyní může být vážkou na vahách, se svými podílem 4-5 % se rozhodl utvořit přímou alianci s Marine Le Penovou. Hraje se také o některé osobnosti, například Henriho Guaina, bývalého poradce Sarkozyho, jenž se otevřeně hlásí k možné alianci s Le Penovou. Ona sama tvrdí, že disponuje soupisem minimálně devatenácti neo-gaullistů, kteří jsou připraveni ji podpořit – a to i při ustanovení nové vlády, kde bude muset ona, jako vítěz, konstruovat většinu v parlamentu.
Alianční partner Macrona, již zmiňovaný Bayrou, vidí červnové volby, po vítězství svého chouchou ve volbách prezidentských, jako „grandiózní vlnu“, jež vynese nahoru konečně tu Francii, jež byla dosavadní bipolárním stranickým systémem zadupána. Oněch 40 %, co dosud mlčeli. Rozpad dosavadního systému, ale může zároveň hrát pro Le Penovou, jejíž odhodlání – naposledy odstoupila včera z vedení Národní fronty – může imponovat, a učinit z ní vektor pro všechny, kteří nebyli vyslyšeni.
Paříž proti venkovu? Dělníci proti kapitálu? Ano, jakkoliv to zní jako z učebnice marxistů, i toto bude hrát roli. Většina, jež bude tvořit základ budoucího systému, se utváří v tyto dny. Někde mezi prvním a druhým kolem. Končí jeden systém, začíná nový. ¨
Druhé kolo, třetí kolo? Nesmysl? Nikoliv. Oba kandidáti, kteří postoupili do druhého kola francouzských prezidentských voleb, tedy Emmanuel Macron a Marine Le Penová, mají před sebou kolo druhé. Ale nakonec i to třetí, totiž parlamentní volby v červnu. Tam budou usilovat o vznik prezidentské většiny.
Ani jeden nedosáhl v tom prvním více než 50 %, nutných k vítězství, dokonce se dá říct, že jejich vítězství bylo společné. Oba vystupovali a vystupují proti systému, což zejména v případě Macrona vypadá jako hodně dobrý vtip. Od bývalého Rotschildova bankéře, poradce prezidenta Hollanda a jeho ministra ekonomie, to je opravdu velké pokrytectví.
Boj proti extrémismu? Nebo jen bobo-morálka?
Ale ani u Marine Le Penová, jež tvoří již drahný čas součást politických kalkulů, minimálně v tom negativním gardu s jejími výsledky. Někdy to vypadalo, že kdyby nebyla její Národní fronta, museli by si ji ostatní vymyslet. Už ale není jen strašák do zelí! Všichni proti extrémům, zní teď znovu v kuloárech buržoazních bohémů! Ale ten pokřik je úzkostný. To už není pokrytectví, jež se dělo jejímu otci za časů prezidenta Françoise Mitterranda...
Kandidátka Le Penová jistě není inkarnací katolicismu, ale její odkaz na tradice a patriotismus nemá ve Francii obdoby. Voliči Macrona, kteří se nyní tváří, že do Élysejského paláce usedne na deset dní „nejmladší prezident“ v dějinách, nejsou jasné vyprofilovaná skupina: jejich heterogennost je dokonce jejich hlavním poznávacím znamením.
Uvnitř Macronova hnutí En marche! (Na pochod!) najdeme přesvědčené cenristy (François Bayrou), ale i bývalé chirakovce (dceru Jacquese Chiraca i jejího syna, Dominique de Villepina), ale i kované liberály (Alaina Madelina), ba dokonce i komunisty (bývalého předsedu této komunistické strany Bernarda Hueho). Všichni si vyberou?
Volby? Past pro blbce!
Rozhodnutí Jeana-Luca Mélenchona nevydat žádný pokyny, stojí v logice „boje proti systému“ a jeho odhodlání vzepřít se všem formám útlaku, jak stojí v jeho politické DNA. Již filozof Jean-Paul Sartre, a po něm to opakuje i filozof Alain Badiou, hlásali a hlásí, že volby jsou: „Past pro blbce.“ Ano, karneval voleb, v nichž rozhodují emoce a mediálním masáž, jsou patrně oním nejnecudnějším vyjádřením stavu dekadence demokracie.
A Mélenchon ví, že část jeho 19 % voličů – s odkazem na jeho katolickou konfesi, s odkazem na jeho velké manifestační mše na náměstích i v přístavech – budou chtít volit nápodobu, v níž síla odhodlání hraje nějakou roli.
Vede je k tomu odhodlání změnit systém, ba přímo režim. Uhlířská víra se přetavuje ve víru a vůli k odhodlání, jež je přibližuje k Le Penové. Proč by Mélenchon - bondieu - podporoval Macrona, maňáska finančních trhů, který pracoval nejprve pro filozofa Paula Ricœura, ale hned potom v nejvyšších patrech moci pro Hollanda, a nikdy nepoznal, co je skutečná bída, ponížení, a vykořisťování?
Mélenchon i Le Penová se shodovali kdysi také na nutnosti vzniku Šesté republiky... Jak to dopadne?
Alianční partner Macrona, již zmiňovaný Bayrou, vidí červnové volby, po vítězství svého chouchou ve volbách prezidentských, jako „grandiózní vlnu“, jež vynese nahoru konečně tu Francii, jež byla dosavadní bipolárním stranickým systémem zadupána. Oněch 40 %, co dosud mlčeli. Rozpad dosavadního systému, ale může zároveň hrát pro Le Penovou, jejíž odhodlání – naposledy odstoupila včera z vedení Národní fronty – může imponovat, a učinit z ní vektor pro všechny, kteří nebyli vyslyšeni.
Paříž proti venkovu? Dělníci proti kapitálu? Ano, jakkoliv to zní jako z učebnice marxistů, i toto bude hrát roli. Většina, jež bude tvořit základ budoucího systému, se utváří v tyto dny. Někde mezi prvním a druhým kolem. Končí jeden systém, začíná nový. ¨
Pátá republika je u konce s dechem...
Žádné komentáře:
Okomentovat