> politika > Francie > komentář vyšel na Českém rozhlasu Plus, dne 10. srpna 2017.
Kdo vlastně ve Francii vládne? Prezident Emmanuel Macron, který sčítá své první úspěchy – o neúspěších nechce oficiálně nic slyšet – ví, že oněch prvních 100 dnů rozhoduje. Bylo tomu tak vždycky: za Hollanda, za Sarkozyho, za Chiraca, ba i za Mitterranda... pokud nechceme rovnou mluvit o zakladateli Páté republiky Charlesi de Gaullovi.
> Příspěvek k přehrání, ZDE
> Příspěvek k přehrání, ZDE
Prezident má k tomu instituce, dostatečně silné, a drtivou většinu v parlamentu. Přesto, nebo právě proto, zůstává Pátá republika tím politickým režimem, který je v platnosti, i když to chvíli vypadalo, že tomu může být i jinak.
Řeč totiž v průběhu Macronovy prezidentské kampaně byla nejen o zákonu o moralizaci politického života, ale i o systému parlamentního zastoupení, jenž dosud zvýhodňuje vítěze (a velká uskupení).
Macronovy velké oči
Stručně a jasně řečeno, i když to vypadá někdy hodně vážně, vážnost má mnohem více podobu návratu republikánské monarchie, než skutečné politické „revoluce“. To slovo je podstatné. Macronova volební kniha nesla přesně tento název: Révolution. Vydalo ji nakladatelství XO v listopadu loňského roku. Na 270 stranách v ní popsal, „velkou transformaci“, o níž usiluje.
Kromě první kapitoly, kde se zmiňuje o své babičce, řečené Manette, zjišťujeme ale převážně, že Macron věří především sám sobě – a potom ženám.
Kromě babičky, k níž ho vázalo silné pouto (Hollandovi nikdy neodpustil, že se v den její smrti zachoval necitlivě), věří také své Bibbi, respektive Brigitte, své ženě, jež je pro něj „největším přítelem“.... Proto tolik hysterie?
Co se Macronovi nepodařilo byl návrat důvěry. Poslední dva výzkumy veřejného mínění oznamují hluboký propad. Ifop o 10, YouGov o 7 procentních bodů.
Jak to ale souvisí s těmi 100 dny vlády nejmladšího francouzského prezidenta? Především se jasně ukazuje, že mezi slovy a činy Emmanuela Macrona lze nalézt obrovskou propast. Psychiatr by to nazval: velké oči.
Další kapitoly totiž, jak již odhalilo několik jiných čtenářů, jsou v zásadě opsány a přepsány – patrně jeho nejbližšími spolupracovníky z komunikačního oddělení.
Velký Harlekýn, jak bývá Macron nazýván (i když sám by chtěl být stále především božským Jupiterem), totiž chápe revoluci podstatně jinak, než jaký jakým vnímáme smysl toho slova, revoluce jako „násilný převrat“.
Drastický propad důvěry
Latinské slovo „revolvere“, který bývá s tímto spojováno, je jinde nahrazováno přesnějším latinským termínem, totiž „revolutio“ ze slova „revolvo“ (kmne, k němuž se přidává - re) – vrátit zpět, jde tudíž v tomto pojetí o návrat. Americký politolog Theda Skocpol dokonce mluví o revoluci jako o „návratu státu zpět dovnitř“ / „bringing the state back in“ - myšleno do samotného srdce veřejné diskuse.
V tomto ohledu je prvních 100 Macronových dnů velkým úspěchem. Macron je dost citlivý, aby věděl, že lid potřebuje vedení, vůdce, někdy také boha.
Co se Macronovi nepodařilo – navzdory třem zákonům: o moralizaci, terorismu a ordonanci – byl návrat důvěry. Nezapomínejme, že Macrona nevolilo 51 procent voličů a v některých departmentech v zámoří dokonce absentovaly až 70-80 %. Poslední dva výzkumy veřejného mínění oznamují hluboký propad. Ifop o 10, YouGov o 7 procentních bodů.
Nestačí totiž jenom stanovit morálku politické třídy, zabezpečit obyvatelstvo a urychlit a zefektivnit procedury moci. Je zapotřebí, aby svému bohu – Jupiteru, chcete-li – lid prostě věřil.
V tomto ohledu má Macron cit na symboly, komunikaci a gestikulaci. Než ale národ přijme svého boha, měl by vědět, jaké je jeho skutečné jméno. Takže znovu: Jupiter, nebo Harlekýn?
Řeč totiž v průběhu Macronovy prezidentské kampaně byla nejen o zákonu o moralizaci politického života, ale i o systému parlamentního zastoupení, jenž dosud zvýhodňuje vítěze (a velká uskupení).
Macronovy velké oči
Stručně a jasně řečeno, i když to vypadá někdy hodně vážně, vážnost má mnohem více podobu návratu republikánské monarchie, než skutečné politické „revoluce“. To slovo je podstatné. Macronova volební kniha nesla přesně tento název: Révolution. Vydalo ji nakladatelství XO v listopadu loňského roku. Na 270 stranách v ní popsal, „velkou transformaci“, o níž usiluje.
Kromě první kapitoly, kde se zmiňuje o své babičce, řečené Manette, zjišťujeme ale převážně, že Macron věří především sám sobě – a potom ženám.
Kromě babičky, k níž ho vázalo silné pouto (Hollandovi nikdy neodpustil, že se v den její smrti zachoval necitlivě), věří také své Bibbi, respektive Brigitte, své ženě, jež je pro něj „největším přítelem“.... Proto tolik hysterie?
Co se Macronovi nepodařilo byl návrat důvěry. Poslední dva výzkumy veřejného mínění oznamují hluboký propad. Ifop o 10, YouGov o 7 procentních bodů.
Jak to ale souvisí s těmi 100 dny vlády nejmladšího francouzského prezidenta? Především se jasně ukazuje, že mezi slovy a činy Emmanuela Macrona lze nalézt obrovskou propast. Psychiatr by to nazval: velké oči.
Další kapitoly totiž, jak již odhalilo několik jiných čtenářů, jsou v zásadě opsány a přepsány – patrně jeho nejbližšími spolupracovníky z komunikačního oddělení.
Velký Harlekýn, jak bývá Macron nazýván (i když sám by chtěl být stále především božským Jupiterem), totiž chápe revoluci podstatně jinak, než jaký jakým vnímáme smysl toho slova, revoluce jako „násilný převrat“.
Drastický propad důvěry
Latinské slovo „revolvere“, který bývá s tímto spojováno, je jinde nahrazováno přesnějším latinským termínem, totiž „revolutio“ ze slova „revolvo“ (kmne, k němuž se přidává - re) – vrátit zpět, jde tudíž v tomto pojetí o návrat. Americký politolog Theda Skocpol dokonce mluví o revoluci jako o „návratu státu zpět dovnitř“ / „bringing the state back in“ - myšleno do samotného srdce veřejné diskuse.
V tomto ohledu je prvních 100 Macronových dnů velkým úspěchem. Macron je dost citlivý, aby věděl, že lid potřebuje vedení, vůdce, někdy také boha.
Nestačí totiž jenom stanovit morálku politické třídy, zabezpečit obyvatelstvo a urychlit a zefektivnit procedury moci. Je zapotřebí, aby svému bohu – Jupiteru, chcete-li – lid prostě věřil.
V tomto ohledu má Macron cit na symboly, komunikaci a gestikulaci. Než ale národ přijme svého boha, měl by vědět, jaké je jeho skutečné jméno. Takže znovu: Jupiter, nebo Harlekýn?
Žádné komentáře:
Okomentovat