Andula Sedláčková, herečka

neděle 10. září 2017

Může spasit Laurent Wauquiez francouzskou pravici?

> politika > Francie > Český rozhlas Plus, dne 7. září 2017, vysíláno v Názorech a  argumentech 12. září.
Všichni na něj myslí. Nejsou si ale jistí. Bývalý ministr, bývalý státní tajemník, bývalý vládní mluvčí a bývalý poslanec. Laurent Wauquiez, nynější předseda regionální rady Auvergne-Rhône-Alpes, má všechny předpoklady k tomu, aby se koncem roku stal novým předsedou Republikánů (LR). Té opozice, které není ani macro-konstruktivní, ani macro-kompatibilní.
Minulý víkend vyhlásil tento mladý, sotva dvaačtyřicetiletý politik, se značně prošedivělou kšticí, v konzervativním listu Le Figaro svou kandidaturu na čelo Republikánů. Pravice podle něj potřebuje „obnovu“ a „pevně stanovené hodnoty“.

„Myslím, že potřebujeme hlubokou obnovu a chci, aby rekonstrukce naší pravice se stavěla na jasných hodnotách,“ řekl. „Jsem kandidátem, protože si myslím, že Francie potřebuje pravici. A potřebuje, aby byla pravice skutečně pravicí.“

Porážka pravice v prezidentských volbách na jaře letošního roku, spjatá s kandidaturou Françoise Fillona, a následné rozštěpení republikánů na dvě křídla – jedno, tvořené „konstruktivními republikány“, byť minoritní (35 poslanců), sdružujíce ještě centristy ze Svazu demokratů a nezávislých (UDI), a nezávislé, je nakloněné
současné vládě, v níž jsou tři „bývalí republikáni“ (premiér Édouard  Philippe, ministr financí Bruno Le Maire a ministr rozpočtu a veřejných účtů Gérald Darmanin) – nabouralo dost podstatně mage straně, ale i vizi její další perspektivy.

Navzdory zastouoení stovkou „historických republikánů“ v Národním shromáždění, na jejímž čele stojí Christina Jacob, nepůsobí tito republikáni, ani ti druzí, právě zkonsolidovaně. A právě tento nedostatek hodlá Wauquiez napravit.

Vědom si skutečnosti, která provázala republikány v minulosti – v živé paměti dosud zůstává nekonečná bitva o předsednictví Svazu pro lidové hnutí (UMP) na podzim roku 2012 mezi Françoisem Copém a Françoisem Fillonem, jež vyústilo nakonec v Copého konečnou demisi o půlroku později – hodlá Wauquiez vzít údajně vážně v potaz.

Aby pravice byla skutečnou opozicí prezidentu Emmanuelu Macronovi a jeho Republice na pochodu (LREM) musí najít pravice vůli s tomu, aby se spojila. „Chci znovu, aby se kolem stolu posadili lidé, kteří spolu nemluví. Budu bdít nad tím, aby každý mohl najít své místo,“ říká Wauquiez. V zásadě jde o to, aby každý politický proud našel své místo.

Od vyhlášení Wauquiezovy kandidatury se již ozvalo další pět zájemců, z nichž každý reprezentuje jednu z oněch tolik vyzdvihovaných proudů a citlivostí, pojmenovaných po těch, kdo za nimi stojí: tedy převážně bývalí poslanci či ministři, někdy první, i bývalí prezident, tedy Henri Guaino, Alain Juppé, Nicolas Sarkozy či François Fillon.

Wauquiezovi protokandidáti jsou: Julien Aubert (guinista, eurosketik), Maël de Calan (juppéista), Didier Fasquelle (sarkozysta), Florence Potelliová (fillonistka) a Laurence Saillietová (liberálka). Očekává se ještě, že se ohlásí fillonista Bruno Retailleau.

Volební kongres, jenž má sjednotit a vytyčit cíle možné spásy pravice, se má sejít 10. a 17. prosince, do 11. října musejí kandidáti získat 2500 hlasů podpory mezi členkou základnou (tzv. parrainages) a třináct podpory parlamentní. Wauquiezovi bývá vytýkáno, že ve své konzervativní linii podporuje sám spolupráci s katolickou lobby Sens commun, jež stála za manifestacemi proti homosexuálním sňatkům, jež prosadila předchozí socialistická vláda, známými jako Manif pour tous.

Právě zde došlo k tomu, čeho se Wauquiezovi kritici obávají nejvíce: spojení pravice historické a pravice populistické, jež mezi proudy Národní fronty (FN) zosobňuje zejména Marion-Maréchalová Le Penová, neteř předsedkyně Marine Le Penové.

Mělo by být právě toto součástí pravicové spásy? O to se ještě patrně povede intenzivní spor: nejen tedy o povahu sjednocení stáda, ale i doslova o spásu náboženskou.

Žádné komentáře:

Okomentovat