Aquarius není Archa Noemova

> politka > imigrace > Francie/Itálie > komentář vyšel v Mladé frontě Dnes, dne 15. června 2018.

Válka o uprchlíky rozděluje v těchto dnech znovu Itálii a Francii. Krize nese jméno lodi jménem Aquarius. Může jedna loď zachránit veškerou populaci, jež utíká před válkami a chudobou?

Začala nová válka. Má podobu další války o uprchlíky, která vzplála tentokrát mezi Itálií a Francií. Důvodem je zásadní odmítnutí Itálie, a mlčení Francie. Uprostřed této krize se uplynulý týden ocitla humanitární loď Aquarius, na jejíž palubě se nachází 629 uprchlíků, zřízená humanitární organizací SOS Méditerranée, starající se o záchranu běženců z afrického kontinentu. Po Itálii totiž mezi dalšími zeměmi, jež mohou nabídnout své přístavy uprchlíkům, patří vedle Itálie... také Malta, ale i Francie.

Francouzský premiér Michel Rocard kdysi řekl: „Nemůžeme zachránit veškerou bídu světa…, ale měli bychom se o to za každou cenu snažit.“ Platí to dosud?

Nezodpovědnost a cynismus. Ale čí?

Loď, na jejíž palubě se nachází uprchlíci v neutěšeném stavu, a to včetně žen a dětí, odmítla přijmout uprostřed uplynulého víkendu nová italská vláda, jež expresivními slovy Mattea Salviniho, italského ministra vnitra a předsedy separatistické Ligy, vyhlásila. „Zavíráne italské přístavy!“ Odpovídá to programu nové vládní koalice, jež vystupuje radikálně proti neřízené imigraci, doléhající i na obyčejnou populaci. Francouzský prezident Emmanuel Macron rozhodnutí Itálie označil za „cynické“ a „nezodpovědné“. Gabriel Atal, mluvčí vládní Republiky na pochodu (LREM) dokonce použil termínu velmi nediplomatického, když ohlásil, že „pozice italské vlády je k zblití“.

Vyvolali tím v Itálii bouři nevole. Na karikatuře listu Corriere della Sera zvrací Macron slovo: Bratrství. Nejen mezi italskými politiky, ale i mezi veřejností, je tento postoj vnímán jako pokrytecký. Ministr Salvini ohlásil: „Doufám, že Francie se omluví!“ a připomněl, kolik uprchlíků Francie v posledních letech odmítla: zavázala se přijmout z Itálie 9.816 migrantů, stalo se tak ale pouze v 640 případech, do Itálie naopak - od počátku do letošního roku do konce května - poslala 10. 249 migrantů, kteří překročili francouzsko-italské hranice.

Ano, byla to právě Itálie, jež za poslední roky čelila největšímu náporu uprchlíků, aniž by se ze strany sousedů, neřku-li institucí Evropské unie, dočkala nějakého skutečného řešení. Zůstalo u příslibu kvót, nebo se to přehodilo na Turecko. I když vlny z let minulých poklesly o jednu třetinu, uprchlíci tu stále jsou.

Stali se i jedním z témat, na nichž padla předchozí vláda levého středu, miláčka Bruselu Mattea Renziho. Staré Evropa před problémem uprchlíků stále zavírá oči, nová Evropa je s velkým nasazením hluchá a slepá.

„Občanská loď“ nezachrání Evropu

Nejvyšší představitelé Itálie a Francie, předseda italské rady Giuseppe Conte a francouzský prezident Emmanuel Macron jedno chrlí prohlášení za druhým. Tady již nejde o uprchlíky, ale o komunikaci, v níž vítězí skutečné pokrytectví. Ministři financí anulovali své čtvrteční setkání. Ohroženo bylo i páteční setkání prezidenta Macrona s premiérem Contem. Mezi morálními vítězi se nově a nečekaně ocitlo Španělsko, konkrétně Valencie, která vyhlásila, že loď hodlá přijmout. Nový socialistický předseda španělské vlády Pedro Sanchez, jen 10 dní po své investituře, to vyjádřil slovy: „Patří to k našim povinnostem.“

Loď, zřízená v roce 2016 německým kapitánem Klausem Vogelem a francouzskou sociální pracovnicí Sophií Beauovou, patří k prostředkům, jímž nevládní organizace řeší to, co státy stále více rozděluje. Organizace SOS Méditerranée, sdružující německé, švýcarské, italské a německé asociace, zachránily přes 3.500 uprchlíků, na lodích to bylo téměř 2.000 uprchlíků.

Organizace je držitelkou několika medailí: loď bývá nazývána jako „občanská“. Nevládní organizace, tak často kritizované, že kupčí o uprchlíky s mafiemi, ale nemohou dlouhodobě zachraňovat situaci.

Taková loď prostě Evropu nezachrání. Evropa se ze svého dluhu nevykoupí. Imigrační krize, jejíž vlny dosáhly vrcholu v roce 2015, nekončí, úměrně nekonečným konfliktům v ohnizcích válek (Libye, Sýrie, Jemenu), a navzdory různým taktickým vládním dohodám, převážně ze strany cílových evropských zemí. Evropské země mají stále dost důvodů, proč se v konfliktech mocensky angažují – uprchlická krize je pouze odvrácenou stranou této spasitelské mise. Symbolicky, ale i konkrétně.

Základní otázkou zůstává, zda je Evropa schopna vleklou krizi vážně nahlédnout. Nynější bulharské předsednictví Evropské unie (EU) zatím nedokázalo představit formát, na němž by se členské státy shodly – a ulpívá na dosud neprůchodných formulacích, jež rozdělují geograficky evropské země. Je vůbec dohoda možná?

Uprchlíci, nebo občané II. kategorie?

Mediální přestřelky o uprchlíky zastírá to nejpodstatnější, jež tvořilo dosud základ evropské civilizace. Byly to všelidské hodnoty, jež překonávaly rozdíly mezi etniky a národy. Kam dopluje Aquarius? Nejde totiž o nic menšího než o budoucnost Evropy. Cesta uprchlíků nezačala na lodi, a neskončí ani při doplutí.

Z uprchlíků se stanou povětšinou občané II. kategorie, pokud vůbec… Dokáže Evropa přijmout svůj podíl na osudech lidí, ale i regionů?

Pokud budou mít ti nešťastní lidé to štěstí, že je nějaká země přijme podle dohod (ze Ženevy nebo Dublinu), budou muset ještě projít, každý zvlášť, zásadním civilizačním rozhodnutím. To bude to kardinální rozhodnutí. Ze zkušeností z nedávných časů víme, že i potomci imigrantů, kteří se neztotožnili s novou kulturou, nebudou ji nikdy vnímat jako vlastní.

Cesta do Evropy na lodi Acquarius opravdu nestačí k tomu, aby se uprchlíci stali těmi ztroskotanci, jež kdysi vyvedla z Apokalypsy ke Spáse ona biblická Acha Noemova. Toho proroka, který se, mimochodem, v Koránu jmenoval Húd.