Evropa hlásí: Katastrofa zažehnána! Ale na jak dlouho?

> politika > Evropská unie > komentář k evropskému summitu v Bruselu

Záchrana na poslední chvíli? Všichni se zdají být spokojeni: italský premiér Giuseppe Conte,
francouzský prezident Emmanuel Macron, spokojenost vyjadřuje i český premiér Andrej Babiš. Tvář německé kancléřky Angela Merkelová - veteránky všech předchozích „krizových bitev“ její politické kariéry – zračila značnou únavu. Oči měla zarudlé. Na jednom snímku si dokonce hlasitě odfoukla.

> exkluzivně na Jehlice revue

„Itálie již není sama!“ hřímal předseda italské rady Conte. Ještě na začátku summitu hrozil jeho zablokováním. „Převládla evropská spolupráce,“ pochvaloval si prezident Macron, který se tvářil jako prezident Evropy. Český premiér Babiš po návratu do Čech sdělil: „Kvóty nebudou!“

Za fasádou shody, jíž 28 států Evropské unie, dosáhlo po téměř desetihodinovém maratónu, na ránem ve 4.30 hodin, se ale skrývá stále dosti problémů – zejména konkrétní podoby. Jak napsal v konzervativním listu Le Figaro analytik, evropský funkcionář, ukrývající se za pseudonymem Arnaud Lachaize, smlouva o migraci je pouze „naoko“.

Komunuikace podle něj převálcovala všechno, zejména „princip pravdy“. A tak „zvítězila dohoda“.Ta má mnoha vítězí, a žádné poražené- Je to vůbec možné?

Nová střední Evropa

Evropský summit v Bruselu, odehrávající se ve dnech 28. a 29. června, jinak obvyklá pravidelná půlroční Evropská rada, se tentokrát stal místem silného konfliktu mezi několika bloky a mini-aliancemi evropských zemí. Do popředí se překvapivě dostaly země střední Evropy, a to doslova ve svém historickém rámci – včetně Rakouska.

Na jedné straně jsou ty země, které čelí nejvíce náporu imigrace (Itálie, Řecko, Španělsko, Malta), její jižní břeh Středozemního moře, na druhé ty, které jsou v evropském východním vnitrozemí, nazývající samy sebe zeměmi Viségradu (Polsko, Maďarsko, Česko, Slovensko).

Mezi těmito dvěma bloky ale vznikly nově aliance, tvořící se na pozadí nástupu populistických uskupení: mezi Římem a Vídní, jež obě silně vystupují proti přílivu migrantů do Evropy. Právě na tomto poloměru stojí domluva, které překvapivě oslovila i Berlín, respektive tu část německého uskupení, bavorskou křesťansko-sociální CSU, jež tvoří s křesťansko-demokratickou CDU konzervativně orientovanou vládní politiku. Mladičký rakouský kancléř Sebastien Kurz (31 let) ze Strany svobodných (FPÖ) se v Bruselu vyjímal sice trochu jako evropský stážista, jeho role ale za poslední půlrok silně nabyla na významu.

Dokázal spojit historicky a kulturně na tématu imigrace doslova celou střední Evropu. Svou stopu při jednání ovšem zanechal francouzský prezident Macron, který dokázal jednat napříč, a navzdory jeho siláckým výrokům před summitem, že ty země, jež nejsou schopny přijmout uprchlíky, by měly být sankcionovány, ustoupil – a stal se osou, kolem níž se točil vysledný písemný dokument.

Český premiér Babiš si pochvaluje, že se mu podařilo prosadit zrušení kvót. Jak oznámil na svém facebookovém účtu, bylo to jasné, že on je tím hlavním tahounem, zejména, když k tomu poskytl rozhovor pro Le Figaro. V něm ale říká i jiné věci – včetně toho, co si jeho žena obléká na ramadán – a v otázkách sankcí vůči Rusku žongluje s větami jako s míčky.

Dvě tváře Macrona 

Spulpráce s migranční krizí, jež doráží na italská pobřeží, se podařilo podle Conteho slov zažehnat tím, že ostatní státy v článku 6 závěrečného dokumentu přislíbili spolupráci. Tato spolupráce s „přemístěním uprchlíklů do jiných zemí“ se ale může uskutečnit pouze na „dobrovolném základě“ (to je to "zrušení kvót"), což v zásadě znamená pouze to, že když nikdo nebude nic chtít, ničeho se nedobere. Padla tak jedno z unijních hesel o „povinné sdílené pomoci“, které se obvykle říká: solidarita.

Prezident Emmanuel Macron, jenž vedle Conteho uklidňoval také kancléřku Merkelovou, dosáhl toho, že na francouzském území se nebudou zřizovat žádné detenční tábory. Macrona cituje BFMTV, byla to přitom Francie a Španělsko, jež nedávno přijalo loď s uprchlíky Aquarius, odmítnutou italským m inistrem vnitra Matteo Salvinim, jež prosazovala zřizování „uzavřených centrer“ detence.

Macronovi, jak ho kritizuje opozice, zkrátka vyhovuje pokrytectví, jež předstírá na jedné straně humanitární ochotu, na druhé straně nezájem či přímo posílení bezpečnostních opatření. I ve Francii stoupá nálůada, jež odmítá zvyšující se tlak na integraci nových uprchlíků.

Výklad o tom, kdo odešel ze summitu jako vítěz, má každý svůj. Pro premiéra Conteho je to zejména důraz na to, že dosavadní smlouvy z Dublinu o zemích, jež musejí uprchlíky přijímat, fakticky padl: všichni se shodli na reformě Dublinu.

 Úvaha o vzniku extra-teritoriálních center zatím vázne na odmítání takového postupu ze strany zemí Magrebu. Pláín pro Afriku zní ambiciózně, je ale nutné ji uskutečnit, a to nebude stát právě málo peněz.

Conte může být spokojen, že Evropská unie přislíbila 500 milionů euro do společného fondu, jak připomíná italský list Corriere della Sera. Další tři miliardy ale půjdou také na finanční podporu v této otázce pro Turecko, jež blokuje velkou část imigrantlů.