> politika > kultura > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 25. října 2018.
Přijetí medaile, kterou se rozhodl přijmout český písničkář Jaromír Nohavica, a to od prezidenta ruské federace Vladimira Putina vyvolává pochybnosti. RuskývKreml zveřejnil informaci, že má toto v úmyslu. Medaili za „zásluhy o upevnění přátelství mezi národy“, nese jméno velkého ruského básníka Alexandra Sergejeviče Puškina. Co tím chce Jarek Nohavica přijetím medaile říct?
Kdo zná Nohavicu z počátků jeho éry, pamatuji si jeho vystoupení v Opavě, kdy slavil své třicáté narozeniny, chápe, že jeho přínos pro česko (- i slovenskou) kulturu, neřku-li jeho přesahy do Polska, jsou mimořádné. Byl to vždy lidový básník, písničkář, člověk mimo jakoukoliv normu.
O tom, do jaké míry jeho interpreta písně mimořádného Bulata Okudžavy nebo barda Vladimira Vysockého, byly kvalitní, svědčí ohlas, jakému se dostalo koncem 80. let i v Československu, o tom není žádného sporu. Sám vím, že právě písně Bulata Okudžavy, který svými baladami dosahovaly dimenze, zejména díky Jaromírovi Nohavicovi, si nelze dnes zcela představit. Přesto svůj koncert tehdy v Opavě v roce 1985 zahajoval písní, zhudebněnou básní Petra Bezruče.
Zpráva, že si Jaromír Nohavica převezme medaili od prezidenta Vladimira Putina, není příliš srozumitelná. Režim, kterému šéfuje tento bývalý agent KGB, není nic jiného, než variantou bývalých vládců, proti nimiž se právě Vysockij nebo Okudžava jasně vymezovali. Bylo to v době, která je pro mnoho Čechů byla spojena s okupací, násilím byť převážně teatrálním roku 12968,s tím, čemu se někdy trochu zjednodušeně historicky říká: totalitasmus.
Jistě, období režimů, který znásilňoval lidské svědomí a dopouštěl se násilí zcela evidentního, bylo v tomto období více: od nejkrutějšího stalinismu přes období Chruščovova tání až po Gorbačovu perestrojku. Právě Gorbačov umožnil i u nás jeden z mála koncerzů Okudžavy, a vydání jeho naprosto excelentní desky. Sám ji mám přehranou nastokrát...
Nepatřím pozor tím pádem k těm, kteří si dnes dávají kapesník přes nos, když se ozvou písně Bulaty Okudžavy, protože zpívá rusky, ba právě naopak, znám mnohé zcela nazpaměť, a bylo to právě díky Nohavicovo podání, jež také mně zpřístupnilo v Československu něco z té ruské kultury, co si při zjednodušujícím výkladu, máme tendenci směšovat s něčím, co je kultura sovětská.
Ne, Nohavica zcela vědomě navazoval na odkaz kultury buřičské, silně reformní, chtělo by říct reformní kultury, co v té době zněla, pokud to bylo vůbec možné, na deskách, ale hlavně na záznamech koncertů, jež se předávaly od jednoho k druhému. Bylo tomu v Rusku, ale i v Československu. Mnohým se nám to naprosto nezdálo. Vzpomínám, jak silně na mne zapůsobila píseň o ruském předměstí Arbatu, kterou si dodnes s oblibou poslouchám…
Písničkář Jaromír Nohavica, který se v těchto dnech nachází na koncertní šňůře na Slovensku, říká: „Ano, vím o tom. Žádnou medaili jsem ještě nedostal, ale pojedu tam. Vážím si toho, cenu převezmu.“ Nebude z Česka první, ocenění dostali před ním již bývalý prezident Václav Klaus, nebo také předseda česko-ruské společnosti Jiří Klapka. Dovoluji si poznamenat, že udělením mediale Jaromítu Nohavicovi, tato cena získává zcela jinou dimenzi. Oceňován je totiž básník, rovnající se v naší kotlině nejen Petru Bezručovi, jehož zhudebněné básně zpíval, ale i nositeli Nobelovy ceny, básníku Jaroslavu Seifertovi, Františku Hrubínovi nebo třeba Josefu Kainarovi. Prosím, to přece není málo...
Ano, to není málo, a o to více mrzí, že toto udělení má politickou dimenzi. Proč chce mít Jaromír Nohavica, mnohdy zoufale obviňovaný ze spolupráce s českou tajnou policií, medaili od ruského prezidenta Putina?
Diskuse, která provázela jeho spor s Jaroslavem Hutkou, jiným písničkářem blahé paměti, totiž nevypovídá více, než o výklad dějin, o kterých máme každý své vlastní vzpomínky. Nohavica, jeden z těch, kteří svým talentem překonali téměř nemožné, nemá zapotřebí přijímat medaile. Ani od Zemana, ani od Putina, prostě od nikoho…
Přál, bych si, aby Jarek tohle vyznamenáním odmítl. To není nedostatek pokory, natož přemrštěné lidské nadutosti, to je prostě váha osobnosti, kterou mu nikdo nevezme. Medailemi se mohou lidé vyznamenat, ale také ponížit. Medailemi si ho prostě někdo, kdokoliv, přivlastňuje – ano, Putin si ho tímto může i politicky koupit. Je ale nakonec úplně jedno, jak se ten člověk, který chce někomu dát medaili, jmenuje.
Vztah mezi ruskou a českou kulturou, kterou velmi nekonformně v polovině 80. let zahájil, není přece podporou režimu, který dnes v Rusku reprezentuje Vladimir Putin. Přál bych si, aby byl písničkář Jaromír Nohavice sám sebou, aby byl mocen, třeba jako jím byl francouzský filozof Jean-Paul Sartre, který v roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu, a že je ta cena zcela něco jiného, než medaile od Putina, že?
Držme palce Jarkovi, aby to dokázal. Má ještě šanci!
Přijetí medaile, kterou se rozhodl přijmout český písničkář Jaromír Nohavica, a to od prezidenta ruské federace Vladimira Putina vyvolává pochybnosti. RuskývKreml zveřejnil informaci, že má toto v úmyslu. Medaili za „zásluhy o upevnění přátelství mezi národy“, nese jméno velkého ruského básníka Alexandra Sergejeviče Puškina. Co tím chce Jarek Nohavica přijetím medaile říct?
Kdo zná Nohavicu z počátků jeho éry, pamatuji si jeho vystoupení v Opavě, kdy slavil své třicáté narozeniny, chápe, že jeho přínos pro česko (- i slovenskou) kulturu, neřku-li jeho přesahy do Polska, jsou mimořádné. Byl to vždy lidový básník, písničkář, člověk mimo jakoukoliv normu.
Zpráva, že si Jaromír Nohavica převezme medaili od prezidenta Vladimira Putina, není příliš srozumitelná. Režim, kterému šéfuje tento bývalý agent KGB, není nic jiného, než variantou bývalých vládců, proti nimiž se právě Vysockij nebo Okudžava jasně vymezovali. Bylo to v době, která je pro mnoho Čechů byla spojena s okupací, násilím byť převážně teatrálním roku 12968,s tím, čemu se někdy trochu zjednodušeně historicky říká: totalitasmus.
Jistě, období režimů, který znásilňoval lidské svědomí a dopouštěl se násilí zcela evidentního, bylo v tomto období více: od nejkrutějšího stalinismu přes období Chruščovova tání až po Gorbačovu perestrojku. Právě Gorbačov umožnil i u nás jeden z mála koncerzů Okudžavy, a vydání jeho naprosto excelentní desky. Sám ji mám přehranou nastokrát...
Ne, Nohavica zcela vědomě navazoval na odkaz kultury buřičské, silně reformní, chtělo by říct reformní kultury, co v té době zněla, pokud to bylo vůbec možné, na deskách, ale hlavně na záznamech koncertů, jež se předávaly od jednoho k druhému. Bylo tomu v Rusku, ale i v Československu. Mnohým se nám to naprosto nezdálo. Vzpomínám, jak silně na mne zapůsobila píseň o ruském předměstí Arbatu, kterou si dodnes s oblibou poslouchám…
Písničkář Jaromír Nohavica, který se v těchto dnech nachází na koncertní šňůře na Slovensku, říká: „Ano, vím o tom. Žádnou medaili jsem ještě nedostal, ale pojedu tam. Vážím si toho, cenu převezmu.“ Nebude z Česka první, ocenění dostali před ním již bývalý prezident Václav Klaus, nebo také předseda česko-ruské společnosti Jiří Klapka. Dovoluji si poznamenat, že udělením mediale Jaromítu Nohavicovi, tato cena získává zcela jinou dimenzi. Oceňován je totiž básník, rovnající se v naší kotlině nejen Petru Bezručovi, jehož zhudebněné básně zpíval, ale i nositeli Nobelovy ceny, básníku Jaroslavu Seifertovi, Františku Hrubínovi nebo třeba Josefu Kainarovi. Prosím, to přece není málo...
Ano, to není málo, a o to více mrzí, že toto udělení má politickou dimenzi. Proč chce mít Jaromír Nohavica, mnohdy zoufale obviňovaný ze spolupráce s českou tajnou policií, medaili od ruského prezidenta Putina?
Diskuse, která provázela jeho spor s Jaroslavem Hutkou, jiným písničkářem blahé paměti, totiž nevypovídá více, než o výklad dějin, o kterých máme každý své vlastní vzpomínky. Nohavica, jeden z těch, kteří svým talentem překonali téměř nemožné, nemá zapotřebí přijímat medaile. Ani od Zemana, ani od Putina, prostě od nikoho…
Přál, bych si, aby Jarek tohle vyznamenáním odmítl. To není nedostatek pokory, natož přemrštěné lidské nadutosti, to je prostě váha osobnosti, kterou mu nikdo nevezme. Medailemi se mohou lidé vyznamenat, ale také ponížit. Medailemi si ho prostě někdo, kdokoliv, přivlastňuje – ano, Putin si ho tímto může i politicky koupit. Je ale nakonec úplně jedno, jak se ten člověk, který chce někomu dát medaili, jmenuje.
Vztah mezi ruskou a českou kulturou, kterou velmi nekonformně v polovině 80. let zahájil, není přece podporou režimu, který dnes v Rusku reprezentuje Vladimir Putin. Přál bych si, aby byl písničkář Jaromír Nohavice sám sebou, aby byl mocen, třeba jako jím byl francouzský filozof Jean-Paul Sartre, který v roce 1964 odmítl Nobelovu cenu za literaturu, a že je ta cena zcela něco jiného, než medaile od Putina, že?
Držme palce Jarkovi, aby to dokázal. Má ještě šanci!
Žádné komentáře:
Okomentovat