> politika > Evropská unie > Česká republika > rozhovor na EuroZprávy.cz, dne 7. října 2018.
Pane poslanče, byl jste zvolen v minulých volbách na kandidátce hnutí ANO, s jejím předsedou a nynějším premiérem Andrejem Babišem jste se však rozešel. Chystáte se opět do voleb? A za koho, prosím?
Když to takto stavíte, nemohu než zdůraznit, že jsem se rozešel s ANO a nikoliv s Andrejem Babišem. A to proto, že se hnutí rozešlo se svým volebním programem do evropských voleb. Je pravdou, že roli sehrály i rozdíly v otázkách, které šly mimo rámec politiky, ale byly pro mě principiálního charakteru. Částečně se týkaly i Andreje Babiše samotného a jeho politické kultury.
Na rozdíl od mnohých však pro mě tento projekt nebyl o Andreji Babišovi, jakkoliv musím připustit, že se de facto postupně stal jeho vlastníkem. Co se týká vaší otázky, tak mohu potvrdit, že nyní poprvé vážně uvažuji o kandidatuře, i když ještě na začátku léta jsem ji prakticky vylučoval. Dávám tomu tak 30 až 40 %.
Evropský poslanec Pavel Telička (*1965) pochází z diplomatické rodiny. Velkou pozornost na sebe strhl ve chvíli, kdy za Českou republiku vyjednával od poloviny 90. let velmi obtížná přístupová jednání před vstupem České republiky do Evropské unie.
Náměstek ministra zahraničních věcí, vedoucí delegace a posléze i první český eurokomisař v roce 2004 za předsednictví Romana Prodiho, dlouhou dobu zachovával neutrální politické postoje.
O vstup na půdu Evropského parlamentu se tento aktivní rugbista a prezident České rugbyové unie od roku 2016, odhodlal až na kandidátce hnutí ANO v roce 2011, kdy stanul na čele celé kandidátky.
Místopředseda Evropského parlamentu za frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) od ledna 2017, kritizoval v poslední době silně politické postoje premiéra Andreje Babiše i úroveň protiimigračních argumentů Miloše Zemana, pro němuž veřejně ve volbách vystoupil.
ROZHOVOR - Má ruce rugbyového hráče a jeho mozek připomíná vysokokapacitní počítač. Málokdy se usmívá, vždy míří za svým cílem. Před hlučnou společností dává přednost výsledkům, jichž dosahuje s obdivuhodnou přesností. Evropský poslanec Pavel Telička nyní stojí na rozcestí. Pro EuroZprávy říká, že poprvé znovu vážně uvažuje o kandidatuře do Evropského parlamentu. „Za koho? Ten subjekt by se musel teprve narodit."
Pane poslanče, byl jste zvolen v minulých volbách na kandidátce hnutí ANO, s jejím předsedou a nynějším premiérem Andrejem Babišem jste se však rozešel. Chystáte se opět do voleb? A za koho, prosím?
Na rozdíl od mnohých však pro mě tento projekt nebyl o Andreji Babišovi, jakkoliv musím připustit, že se de facto postupně stal jeho vlastníkem. Co se týká vaší otázky, tak mohu potvrdit, že nyní poprvé vážně uvažuji o kandidatuře, i když ještě na začátku léta jsem ji prakticky vylučoval. Dávám tomu tak 30 až 40 %.
Za koho? Ten subjekt by se musel teprve narodit.
V Evropě posiluje křídlo, které se výrazně vymezuje euroskepticky, místy až eurofobně. Vy patříte spíše k eurooptimistům. Kdo je Vám ze současných českých politických uskupení nejbližší?
Nerad mluvím v těchto euro-klišé. Blízkost hledám těžko, ale hledejte mě ve středo-pravé a liberální části politického spektra.
Kritika, která se snáší na Evropskou unii (EU) má více úrovní: od obvinění z vytváření nadnárodní federace až po výtky, že v Evropě vlastně vládne pouze Německo a Francie. Jakou máte s EU zkušenost vy?
Praktickou. A to po dlouhá léta. Na jejím základě musím konstatovat, že reálný vývoj je opačný, než ten, který naznačujete. EU se rozmělňuje, fragmentuje, posilují se národní státy, které však nejsou schopny v rámci Rady hledat efektivní řešení stávajících výzev, spíše je Rada a Evropská rada v mnohém zablokovaná.
To však některým nebrání v mystifikaci veřejnosti a svalování viny na EU i v otázkách, kde svoji roli alespoň dosud nemá. Motor Francie-Německo už není tím, čím býval. Ale ano, připouštím, že váha těchto zemí je logicky větší než mnohých jiných států. Na druhou stranu se podívejme, jak si v EU dobře vede malé Estonsko a jak se dokáže marginalizovat Česko.
Jste místopředsedou Evropského parlamentu za frakci Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Co se vám podařilo konkrétně prosadit?
Vyzní to možná neskromně, ale jsou to stovky věcí. Doporučuji se podívat na moje webové stránky. Pokud se nesnažíte období v Evropském parlamentu jen přežít a nevnímáte EU jako dojnou krávu, jste aktivní, připravujete se a umíte se prosadit, pak není problém i pro europoslance malé země mnohé prosadit. Nejsem moc na nejrůznější žebříčky, ale mnohé z nich ukazují celkem objektivně, jak si kdo vede, jak svoji práci pojímá.
Stav jednání o brexitu vězí na mrtvém bodu. Jak hodnotíte vývoj a perspektivy EU bez Angličanů?
Nemyslím si, že jde o mrtvý bod. Na rozdíl od mnohých celkem chápu, proč jednání jsou tam, kde jsou. Taková jednání jsou nesmírně složitá, mají obrovské dopady a citlivost je těžko představitelná. Dá se na ně jen těžko připravit.
V Evropě posiluje křídlo, které se výrazně vymezuje euroskepticky, místy až eurofobně. Vy patříte spíše k eurooptimistům. Kdo je Vám ze současných českých politických uskupení nejbližší?
Nerad mluvím v těchto euro-klišé. Blízkost hledám těžko, ale hledejte mě ve středo-pravé a liberální části politického spektra.
Kritika, která se snáší na Evropskou unii (EU) má více úrovní: od obvinění z vytváření nadnárodní federace až po výtky, že v Evropě vlastně vládne pouze Německo a Francie. Jakou máte s EU zkušenost vy?
To však některým nebrání v mystifikaci veřejnosti a svalování viny na EU i v otázkách, kde svoji roli alespoň dosud nemá. Motor Francie-Německo už není tím, čím býval. Ale ano, připouštím, že váha těchto zemí je logicky větší než mnohých jiných států. Na druhou stranu se podívejme, jak si v EU dobře vede malé Estonsko a jak se dokáže marginalizovat Česko.
Jste místopředsedou Evropského parlamentu za frakci Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE). Co se vám podařilo konkrétně prosadit?
Vyzní to možná neskromně, ale jsou to stovky věcí. Doporučuji se podívat na moje webové stránky. Pokud se nesnažíte období v Evropském parlamentu jen přežít a nevnímáte EU jako dojnou krávu, jste aktivní, připravujete se a umíte se prosadit, pak není problém i pro europoslance malé země mnohé prosadit. Nejsem moc na nejrůznější žebříčky, ale mnohé z nich ukazují celkem objektivně, jak si kdo vede, jak svoji práci pojímá.
Stav jednání o brexitu vězí na mrtvém bodu. Jak hodnotíte vývoj a perspektivy EU bez Angličanů?
Nemyslím si, že jde o mrtvý bod. Na rozdíl od mnohých celkem chápu, proč jednání jsou tam, kde jsou. Taková jednání jsou nesmírně složitá, mají obrovské dopady a citlivost je těžko představitelná. Dá se na ně jen těžko připravit.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na obou stranách jsou horké hlavy a Britové leccos nedomysleli. Těžko hledají vnitropolitický nebo dokonce vnitrostranický konsensus. Ale vy se ptáte na EU bez Britů. Nebude to ono, ale půjde to. Evropské společenství (ES) byla bez Britů i dříve, zvládne to bez nich i EU.
EU řešila v minulém období několik neuralgických témat: od finanční krize a jejich dopadů přes krizi uprchlickou, a v neposlední řadě i krizi legitimity. Jak se vám zdají zákulisní hry kolem budoucího šéfa Evropské komise? Máte už vy nějakého favorita - například liberála Guye Verhofstadta?
Guy Verhofstadt nemá šanci. Myslím, že patří do generace, která odchází. Favorita nemám, těžko hledám výraznou osobnost. Uvidíme, třeba předvolební boj před evropskými volbami překvapí a vynese nějakou výraznou osobnost.
Zdálo se vám přiměřené, že nynější předseda Jean-Claude Juncker instaloval ještě před volbami nového generálního sekretáře Němce Martina Selmayera, přezdívaného bruselský Rasputin?
Nikoliv, ale Selmayer měl plus minus takové postavení již předtím. Více než to, jakým způsobem byl jmenován, mě zaráží a snad i znervózňuje to, jaké postavení si vytvořil, jakou moc soustřeďuje a to je největší chyba předsedy Evropské komise.
Spekuluje se o tom, že by mohl francouzský prezident Emmanuel Macron chtít v případě vítězství v eurovolbách založit vlastní frakci. Jak se k tomu stavějí liberálové? Budete ho před volbami podporovat? Dají se podle vás očekávat nějaká nová škatule škatule hejbejte se ve frakcích?
Liberálové s En Marche jednají o možném společném subjektu. Více k té věci v tuto chvíli říct nemohu. Pohyb uvnitř frakcí a mezi frakcemi bude značný, půdorys se celkem významně změní.
A ještě jedna otázka: Taky neznáte Tomáše Petříčka, pretendenta na ministra zahraničních věcí, jako váš kolega Jan Zahradil?
Ne. Neznám.
„Guy Verhofstadt nemá šanci. Myslím, že patří do generace, která odchází. Favorita nemám, těžko hledám výraznou osobnost."
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Na obou stranách jsou horké hlavy a Britové leccos nedomysleli. Těžko hledají vnitropolitický nebo dokonce vnitrostranický konsensus. Ale vy se ptáte na EU bez Britů. Nebude to ono, ale půjde to. Evropské společenství (ES) byla bez Britů i dříve, zvládne to bez nich i EU.
EU řešila v minulém období několik neuralgických témat: od finanční krize a jejich dopadů přes krizi uprchlickou, a v neposlední řadě i krizi legitimity. Jak se vám zdají zákulisní hry kolem budoucího šéfa Evropské komise? Máte už vy nějakého favorita - například liberála Guye Verhofstadta?
Guy Verhofstadt nemá šanci. Myslím, že patří do generace, která odchází. Favorita nemám, těžko hledám výraznou osobnost. Uvidíme, třeba předvolební boj před evropskými volbami překvapí a vynese nějakou výraznou osobnost.
Zdálo se vám přiměřené, že nynější předseda Jean-Claude Juncker instaloval ještě před volbami nového generálního sekretáře Němce Martina Selmayera, přezdívaného bruselský Rasputin?
Nikoliv, ale Selmayer měl plus minus takové postavení již předtím. Více než to, jakým způsobem byl jmenován, mě zaráží a snad i znervózňuje to, jaké postavení si vytvořil, jakou moc soustřeďuje a to je největší chyba předsedy Evropské komise.
Spekuluje se o tom, že by mohl francouzský prezident Emmanuel Macron chtít v případě vítězství v eurovolbách založit vlastní frakci. Jak se k tomu stavějí liberálové? Budete ho před volbami podporovat? Dají se podle vás očekávat nějaká nová škatule škatule hejbejte se ve frakcích?
Liberálové s En Marche jednají o možném společném subjektu. Více k té věci v tuto chvíli říct nemohu. Pohyb uvnitř frakcí a mezi frakcemi bude značný, půdorys se celkem významně změní.
A ještě jedna otázka: Taky neznáte Tomáše Petříčka, pretendenta na ministra zahraničních věcí, jako váš kolega Jan Zahradil?
Ne. Neznám.
Profil:
Evropský poslanec Pavel Telička (*1965) pochází z diplomatické rodiny. Velkou pozornost na sebe strhl ve chvíli, kdy za Českou republiku vyjednával od poloviny 90. let velmi obtížná přístupová jednání před vstupem České republiky do Evropské unie.
Náměstek ministra zahraničních věcí, vedoucí delegace a posléze i první český eurokomisař v roce 2004 za předsednictví Romana Prodiho, dlouhou dobu zachovával neutrální politické postoje.
O vstup na půdu Evropského parlamentu se tento aktivní rugbista a prezident České rugbyové unie od roku 2016, odhodlal až na kandidátce hnutí ANO v roce 2011, kdy stanul na čele celé kandidátky.
Místopředseda Evropského parlamentu za frakce Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) od ledna 2017, kritizoval v poslední době silně politické postoje premiéra Andreje Babiše i úroveň protiimigračních argumentů Miloše Zemana, pro němuž veřejně ve volbách vystoupil.
Žádné komentáře:
Okomentovat