Komunista Skála: Filip by měl skončit? Vedení vrší jednu porážku za druhou!

. politika > česká politka > KSČM > rozhovor vyšel na EuroZprávy.cz, dne 23.října 2018.

V sobotu prohrál bitvu, nikoliv válku. Komunista Josef Skála, bývalý místopředseda KSČM, o sobě říká, že je „marxistou na volné noze“. Každým svým vyjádřením si koleduje obvykle o nadávky a podpásové údery. Je s tím smířen. Není ale smířen se stranickým masochismem, na který nemá žaludek. V rozhovoru pro EuroZprávy.cz se obává, že české levici hrozí doslova „pád do politické nicoty“. Za tím, že nebyl odvolán předseda strany Vojtěch Filip, stojí podle něj skutečnost, že většinu z delegátů politika prostě živí.

Pane Skálo, jak byste hodnotil výsledky sobotního jednání ÚV KSČM?

Politika, vršící jednu porážku za druhou, se prohlásila za dokonalou. Navzdory tvrdé kritice, která se proti ní zvedá. Musela před ní uskakovat i v sobotu. Ustála to jen tak tak. Co porodí příště, už ví i bílá hůl. Říkám to s hořkostí v hlase. Lhát si do kapsy je však to poslední, nač máme právo. Dvojnásob v situaci, kdy české levici hrozí pád do politické nicoty.

Několikrát jste vyzval současné vedení na čele s Vojtěchem Filipem k odstoupení. Ten naopak získal opět důvěru...

Kolik bitev nechají prohrát velitele a jeho generalitu? Prohrávají-li je navíc týmiž kroky, jimiž si nabili nos už dřív? Tady jde o čtyři debakly v řadě – a tři poslední během pouhých dvou let. Nikdo neříká, že si za to má prohnat kulku hlavou, tak jako za války. Nejsem osobní revanšista. Parketou Vojtěcha Filipa je parlamentní provoz. Proč by svou ústavní funkci nemohl zastávat i nadále? Už jsem to řekl i v několika televizních relacích.

Sobotní hlasování nebylo o důvěře Vojtěchu Filipovi. Skupina členů ÚV žádala hlasovat o jeho odvolání. Přišli s tím v naději, že ho postrčí k dobrovolné abdikaci. Pro odvolání proti jeho vůli by totiž, viděno očima platných stanov, musely hlasovat dvě třetiny přítomných. Většinu z nich však politika živí. Hlasovat s rizikem, že o to mohou přijít, si mnozí netroufnou. Ať už si sami myslí cokoli.

Platforma Restart, která vznikla kolem vaší osoby v polovině měsíce byla nynějším vedením silně kritizována. Jaké jsou její cíle?

Naše platforma není z ranku kverulantských kazisvětů. Natož pak fanklubem „zhrzeného kariéristy“ (či „staré hajtry“, jak se v jednom ze svých raušů vyjádřil stále ještě poslanec, maskující své šediny babskými přelivy). RESTART je tím, co má v názvu. Iniciátorem obnovy svěží, bojovné levice, která nebude k smíchu a k pláči. Po tom, čemu je platforma vystavena v posledních hodinách, se postaví na nohy, imunní vůči každé inkvizici. A otevře brány dokořán všem, komu není jedno, že se česká levice propadá na dno, z nějž by ji těžko vracely i příští generace. Příklad řady evropských zemí je alarmující. To memento nebere vážně leda - kariérista bez cti a svědomí...

I když jste kritický k vedení Filipa, jistě mu nemůžete upřít schopnost vyjednat nyní téměř nemožné, zejména s ohledem na spojení se stávající menšinovou vládou. Je to podle vás chybný postup?

Co bylo cílem mazurky na tenounkém ledě, jímž je podpora vlády ANO a ČSSD? Zabránit návratu k moci pravici, upatlané od loupeže tisíciletí. Před rokem byla na ručník do ringu. Tím víc skórovala v posledních volbách – nejen v Senátu, ale i řadě měst, kde o tom už pomalu přestávala i snít. Nemluvíte s generálem po bitvě. Má slova, na něž teď dochází, znějí nahlas už rok. Hned od loňských voleb do Poslanecké sněmovny a prvých jednání s jejich vítězem.

Celý ten rok volám znovu a znovu po tom, aby se s ANO vedl veřejný dialog - a ne schovávaná v zákulisním přítmí. Aby se opřel o většinové nálady - a hlavně o „protestní hlasy“, které ve volbách triumfovaly. A aby s oporou právě v tomto zázemí vyvíjel efektivní tlak na vládu, vedený ve jménu skutečných národních a sociálních priorit. Nestalo se tak ani předtím, než parlamentní důvěra vládě závisela i na hlasech poslanců za KSČM. Tím méně se tak děje dnes. Tím většímu tlaku je tak vláda vystavena zprava. A nám premiér vzkazuje i na televizní kamery, že na jeho politiku nemáme žádný vliv. Ba že to je právě politika KSČM, díky níž samo ANO dokonce přišlo na svět. Šance, vzniklá po ostudné porážce ve sněmovních volbách, je v trapu. Českou levici to sráží ještě níž.

Co byste vzkázal podnikateli Zdeňku Zbytkovi, který v Haló novinách tvrdí, že jste pro KSČM neudělal „zhola nic“?

Ten vzkaz už dostal. Stal se hříčkou šejdířské intriky. Na tom, co podepsal, není pravdy ani za nehet. Nezbylo proto, než mu to bod po bodu rozstřílet už v Parlamentních listech, kde jím podepsaný pavlačový hanopis vyšel poprvé. Haló noviny, většinovým akcionářem jejichž vydavatele je KSČM, tu spršku urážek přesto zveřejnily znovu. A navíc právě v den konání mimořádného zasedání ÚV KSČM.

Zaútočí-li na komunistu člověk, který členem naší strany není už skoro třicet let - navzdory své elitní nomenklaturní kariéře - od Haló novin se očekává, že dají napadenému šanci se vyjádřit. A pokud snad hanopis dostanou přesto za úkol zveřejnit, dají slovo i napadenému komunistovi - v tom samém vydání deníku, jak jinak. Haló novinám však mou odpověď zakázali publikovat i poté, co se čísi výpotek, podepsaný Zdeňkem Zbytkem, stal klackem na členy UV KSČM. A to je v rozporu úplně se vším, o čem jsou nejen normy každé demokratické strany, ale i elementární slušnosti a morálky.

Jaký postup pro KSČM nyní navrhujete?

Jsem znovu „marxistou na volné noze“. Jen členem jednoho z pražských obvodních výborů. Můj program změny, vedoucí z dnešní pasti, není klášterním tajemstvím. Oslovil jsem jím už delegáty IX. sjezdu v květnu 2016 a znovu i toho posledního letos v dubnu. Oslovil jsem je výzvou dohnat kritické nálady a stát se znovu jejich mluvčím. I řadou konkrétních námětů, jak toho dosáhnout. Mají i písemnou podobu, tak aby se nedaly zatloukat či zpochybnit ani s odstupem času. Prohrál jsem „o prsa vietnamské dívky na samém prahu puberty".

Parketou komunistické strany je radikální opozice. Punc radikální síly ztrácí už roky. A teď už ji málokdo vnímá i jako opozici. To ovšem přitáhne jen veřejnost, která si té změny ještě nestačila všimnout. Tím dřív hrozí být na vlásku i náš parlamentní status. V případě Evropského parlamentu už v květnu příštího roku. Říkám to nahlas, dokud je čas. Říkám to s plným vědomím, že si tím koleduji o další nadávky i podpásovky. Teď by však mlčel jen podpantofel. Ti v politice jimi bývají i doma. Kdo na ten masochismus nemá žaludek, ten musí nazvat věci pravým jménem už proto, aby se nikdo z těch, jejichž hlas se počítá, nemohl jednou vymlouvat, že neměl tušení, co všechno bylo tehdy v sázce.