Ne, ani papež není neomylný. Středeční přirovnání potratů k nájemné vraždě, jehož se dopustil papež František během generální audience na Svatopetrském náměstí v Římě, vyvolalo po celém světe velký ohlas. Papež, jenž vstoupil do úřadu před pěti po ultrakonzervativním Benediktu XVI., přinášel velké naděje a očekávání. Možná ale až příliš velké.
„Je správné zlikvidovat lidský život, aby se vyřešil problém?” zeptal se papež věřících. „Je správné obrátit se na nájemního vraha, aby problém vyřešil?“ pokračoval. Ne, neznělo to vůbec improvizovaně, Otec František se k věřícím obracel s listem papíru v ruce. To bylo přesně cílené, přesně vymyšlené, a jako takové to také vyšlo. Sametový papež, papež levice, dokonce papež revolucionář, jak se ozývalo onoho podzimu L. P. 2013, prostě hodně přitvrdil.
Švýcarský reformní teolog Hans Küng, který viděl na počátku Františka jako „velkého reformátora katolicismu“, s nímž měla přijít „velká obnova“, si patrně sám, uprostřed nejvyššího kléru, nemůže dovolit tolik, jak by si možná sám přál. Ať již to bylo v otázce homosexuality, celibátu kněžích, nebo umělého přerušení těhotenství.
Skoro bych se vsadil, že mu to někdo poradil z oddělení papežské propagandy. „Potrat se rovná tomu, když se někdo rozhodne najmout vraha, aby vyřešil problém," míní Svatý otec. „Jak může být záležitost, která likviduje nevinný život, terapeutická, civilizovaná a humánní?“ zamyslel se nad předem připravenou složkou a tázavě zvedl oči.
Uniklo nám něco? Ano, domnívám se, že ano. Ano, vypadá to možná jako diskuse, ale s papežem přece nelze diskutovat. Nebo snad ano? Proč ale rozhodnutí, která v těžké situaci volí žena, by mělo být takto brutálně nazýváno vraždou? A dokonce nájemnou? Kdo je ten vrah vlastně? Zdá se, že otázka, která byla středobodem Františkovy homélie – a v mnoha zkrácených verzích agenturního zpravodajství úplně zapadla – se týkala tématu handicapovaných dětí. Svatý otec totiž především kritizoval rady, jež se dostává rodičům, aby přerušili těhotenství, když lékaři indikují možné fyzické nebo mentální poškození dosud nenarozeného dítěte. Ti „nájemní vrazi“ jsou prostě lékaři, kteří se tak často tváří jako neomylní. Být tváří v tvář smrti není dobrá výmluva proto, aby ji radili i oni sami jiným, a stali se jejími šiřiteli, řekl vlastně papež.
To zní již přece jenom trochu jinak, než jak to v mnoha komentářích naznačovali Františkovy kritici. Vypadá to navíc, že sám papež je o svých slovech přesvědčen. Není to totiž poprvé, kdy tuto šokující metaforu použil.
Již v červnu tohoto roku srovnal potrat v případě handikepovaného zárodku k eugenismu „v bílých rukavicích“. Myšlenka klasického eugenismu stojí na pravidelně se objevující myšlence, že obecné blaho stojí výše než právo jedince. A lidský jedinec má právo na kvalitní život, a jako takový má i právo být geneticky neporušený.
A papež se domnívá, že tomu tak není. Právo na život má i jedinec, který není dokonalý. Protože ti, kteří si mysleli, že je třeba likvidovat „zrůdné rasy“, ti se jmenovali nacisté. Takto to Svatý otec řekl. „V minulém století všichni byli otřeseni tím, co dělali nacisté, aby dosáhli čistoty rasy. Dnes děláme to samé v bílých rukavicích,“ smutně pravil. „Proč nevidíme na ulicích trpaslíky?“ zeptal se s dětskou zvědavostí František. A sám si odpověděl: „Protože protokol mnoha lékařů říká: narodil se s anomálií, zbavíme se ho!“
Dřív, než budeme rozhořčeni, měli bychom se zamyslet. Možná, že jsme na světě proto, abychom pochybovali, věřící ovšem obvykle nepochybují, myslí si nevěřící. Papež František ale neříká, že s ním musíme souhlasit. Pouze se ptá: kdo má právo? Odpověď si jistě každý najde sám.
Žádné komentáře:
Okomentovat