> politika > obchod > média > komentář vyšel na EuroZpravy.cz, dne 26. října 2018.
Češi jako predátoři ve Francii? Ano, vypadá to tak. Francouzský tisk v těchto dnech s velkým gustem popisuje obchodní aktivity „českého oligarchy“ Daniela Křetínského, jako francouzský výprodej. Prodej podílu v Le Mondu zajímavým způsobem zabarvuje i politický kolorit dnešní návštěvy České republiky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Není tajemstvím, že ve chvíli, kdy došlo na jaře k prodeji dámského magazínu ELLE stejnému nákupčímu, zajímala se o prodej dokonce i Brigitte, první dáma Francie a choť prezidenta Macrona. Kolovaly dokonce pověsti, které šířil levicový týdeník L´OBS, jenž spadá do stejného holdingu jako Le Monde, že Křetínský je podle Brigitte Macronové jen „prodlouženou rukou“ ruského prezidenta Vladimira Putina
Oněch 49 procent z holdingu společnosti Le Monde Libre se týká podílu jednoho ze dvou hlavních vlastníků liberálně-levicového večerníku, totiž bankéře Matthieua Pigasse, který ještě v létě uvažoval o prodeji kompletním, jak v pondělí informoval levicový list Libération.
Je Křetínský predátor, nebo občanský aktivista?
Co by nás na tom ještě mělo zajímat? Není to přece jen „business as usual“? Ne tak zcela. Důležité jsou i mravy. A na ty, jak to tak vypadá, si novináři stěžují nejvíce.
Podle informací ze včerejšího jednání (25.10.), o němž informuje na svých stránkách samotný Le Monde, oznámil bankéř Pigasse novinářům, že k prodeji došlo „před několika dny“. Jedná, jež proběhlo za účasti i druhého akcionáře Xaviera Niela, zakladatele investiční společnosti Free, byli přítomni také „zástupci novinářů, zaměstnanců a čtenářů“, kterými byl z redakce Jérôme Fenoglio a předseda vedení Louis Dreyfus. Oba akcionáři se vyjádřili, že veškerá finanční transakce uvnitř společnosti Le Monde Libre (LML), bude podléhat jejich předběžnému souhlasu, stejně jako té části, jež bdí nad nezávislostí listu (tzv. pól nezávislosti).
Každá ze stran má podle toho „právo veta“. Podrobnosti této dohody podléhá navíc psanému „droit d´agrément“ (oprávnění), jejichž psaná podoba bude upřesněna za čtrnáct dnů. Tato reakce je přímou odpovědí na žádost zaměstnanců, které znepokojily pondělní informace, že se Křetínský chystá koupit podíl celý, tedy 100 procent společnosti Le Nouveau Monde, která má v Le Monde libre celkem 26, 66 procent.
„Český oligarcha“ Křetínský postupuje každopádně opatrně, a opatrně tvrdí, že na tento postup nenamítá. Zvykové právo je někdy silnější než obchod, a trhat oběť na kusy, může dopadnout špatně. Mohla by mu třeba zůstat nějaká ta nechutná kost v krku.
Vlna spekulací, která se tento týden spustila, Křetínského donutila i k vyvracení svým dalších pohnutek, z nichž ta nejmenší jeho touha list kontrolovat. „Z minulosti jsem byl zvyklý pracovat v partnerství. Činil jsem tak v několika mých společnostech, stejně jako v energetické skupině EPH, kterou jsem založil se třemi podílníky. Žít v partnerské situaci je pro mne přirozené.“ Ve včerejším vydání Le Mondu, které bylo dnes aktualizováno, se rovněž dočteme, že Daniel Křetínský sám o sobě mluví jako o „muži konsensu a kompromisu“. Budovat image se musí.
Na celé operaci je zajímavé, že Křetínský nenavázal zatím žádný kontakt s druhým akcionářem, tedy Xavierem Nielem, bez něhož „celý Le Monde“ koupit nemůže. Všech ale hlavně vrtá hlavou, proč by „český oligarcha“ chtěl za každou cenu investovat „do stejně prodělečného“ sektoru, jakým tisk je? „Investovat do médií je rozdílný typ od hlavní ekonomické aktivity, jíž je energie,“ říká rovnou Křetínský, pro kterého „je to pro nás široce občanská aktivita“. To vypadá skoro jako modlitba.
„Naším záměrem není, abychom se vnucovali, ale spolupodíleli. Nehledám s médii žádný vlivový prostředek , abych získal na dalších aktivitách nebo v jiných sektorech, jako je energie,“ zdůrazňuje.
Je to přímá reakce na další spekulace, které se objevily na blogu skupiny Mediapart, kde ekonomický novinář Emmanuel Schwartzenberg popisuje, že Křetínský se snaží získat vliv na očekávanou privatizaci společnosti Engie,
Počátkem října totiž francouzské Národní shromáždění přijalo zákon, jež státu umožňuje prodej části nebo všech 24, 1 procento akcií, které drží v kapitálu společnosti Engie (bývalé GDF Suez), jež je odhadován na 6, 9 miliard euro. Společnost, jež po celém světě dosahuje obratu 65 miliard euro, v současnosti usiluje o konverzi uhelných centrál.
Právě v energetickém průmyslu Křetínský obchoduje ve východní Evropě, ale i v Německu, Velké Británii a Itálii.
Veřejný zájem a „dané slovo“
Mezi redaktory vzbudilo pochybnost i již dříve „dMatthiueu Pigasse,ané slovo“ bankéři Pigasse, upřesňuje Paul Benkimou, předseda Společnosti redaktorů Le Monde. Vztahuje se to na „droit d´agrément“, které sice Pigasse přijal, ale nemusí ho dodržet. Již samotný fakt, že na čtvrteční schůzce jim „prodej oznámil“, aniž by ho s nimi diskutoval, vyvolalo údiv a lítost. Někteří redaktoři , vědomio si své morální převahy, upozorňují na škody, které může prestižní večerník utrpět na prestiži. Redaktoři se zdají být zcela odhodlání bojovat proti tomu, aby podnikatel Křetínský celý Pigassův podíl získal. Nemohou sice přímo zasahovat do finačních operací, ale hrát na jiné struny mohou.
Upozorňují rovněž na to, že v titulech, které získal od společnosti Lagardère, vedle ELLE také další dámský magazín Marianne, kde již v září čerstvě ustavil šéfredaktorkou známou tvář z televizních diskusí, novinářku Natachu Polonyovou, vnímanou jako reprezentantku suverenistického proudu francouzské novinářské obce. Bankéř Pigasse se ale snaží, seč může, když popisuje Daniela Křetínského jako„proevropského“ mladého muže, který je znalý deontologie a podnikatelské etiky, a je přístupný dokonce podepsat Etickou chartu Le Mondu.
Vedle první dámy Francie, která má šéfredaktorku ELLE za svou kamarádku, se do diskuse zapojil již i ministr kultury Franck Riester, který již ohlásil: „Otázka zahraničního podílu na francouzských titulech, jako je Le Monde, je důležitou otázkou. Budu v příštích dnech, týdnech a měsících pracovat, týdnech a měsících.“
Češi jako predátoři ve Francii? Ano, vypadá to tak. Francouzský tisk v těchto dnech s velkým gustem popisuje obchodní aktivity „českého oligarchy“ Daniela Křetínského, jako francouzský výprodej. Prodej podílu v Le Mondu zajímavým způsobem zabarvuje i politický kolorit dnešní návštěvy České republiky francouzského prezidenta Emmanuela Macrona.
Není tajemstvím, že ve chvíli, kdy došlo na jaře k prodeji dámského magazínu ELLE stejnému nákupčímu, zajímala se o prodej dokonce i Brigitte, první dáma Francie a choť prezidenta Macrona. Kolovaly dokonce pověsti, které šířil levicový týdeník L´OBS, jenž spadá do stejného holdingu jako Le Monde, že Křetínský je podle Brigitte Macronové jen „prodlouženou rukou“ ruského prezidenta Vladimira Putina
Je Křetínský predátor, nebo občanský aktivista?
Co by nás na tom ještě mělo zajímat? Není to přece jen „business as usual“? Ne tak zcela. Důležité jsou i mravy. A na ty, jak to tak vypadá, si novináři stěžují nejvíce.
Podle informací ze včerejšího jednání (25.10.), o němž informuje na svých stránkách samotný Le Monde, oznámil bankéř Pigasse novinářům, že k prodeji došlo „před několika dny“. Jedná, jež proběhlo za účasti i druhého akcionáře Xaviera Niela, zakladatele investiční společnosti Free, byli přítomni také „zástupci novinářů, zaměstnanců a čtenářů“, kterými byl z redakce Jérôme Fenoglio a předseda vedení Louis Dreyfus. Oba akcionáři se vyjádřili, že veškerá finanční transakce uvnitř společnosti Le Monde Libre (LML), bude podléhat jejich předběžnému souhlasu, stejně jako té části, jež bdí nad nezávislostí listu (tzv. pól nezávislosti).
Každá ze stran má podle toho „právo veta“. Podrobnosti této dohody podléhá navíc psanému „droit d´agrément“ (oprávnění), jejichž psaná podoba bude upřesněna za čtrnáct dnů. Tato reakce je přímou odpovědí na žádost zaměstnanců, které znepokojily pondělní informace, že se Křetínský chystá koupit podíl celý, tedy 100 procent společnosti Le Nouveau Monde, která má v Le Monde libre celkem 26, 66 procent.
„Český oligarcha“ Křetínský postupuje každopádně opatrně, a opatrně tvrdí, že na tento postup nenamítá. Zvykové právo je někdy silnější než obchod, a trhat oběť na kusy, může dopadnout špatně. Mohla by mu třeba zůstat nějaká ta nechutná kost v krku.
Vlna spekulací, která se tento týden spustila, Křetínského donutila i k vyvracení svým dalších pohnutek, z nichž ta nejmenší jeho touha list kontrolovat. „Z minulosti jsem byl zvyklý pracovat v partnerství. Činil jsem tak v několika mých společnostech, stejně jako v energetické skupině EPH, kterou jsem založil se třemi podílníky. Žít v partnerské situaci je pro mne přirozené.“ Ve včerejším vydání Le Mondu, které bylo dnes aktualizováno, se rovněž dočteme, že Daniel Křetínský sám o sobě mluví jako o „muži konsensu a kompromisu“. Budovat image se musí.
Na celé operaci je zajímavé, že Křetínský nenavázal zatím žádný kontakt s druhým akcionářem, tedy Xavierem Nielem, bez něhož „celý Le Monde“ koupit nemůže. Všech ale hlavně vrtá hlavou, proč by „český oligarcha“ chtěl za každou cenu investovat „do stejně prodělečného“ sektoru, jakým tisk je? „Investovat do médií je rozdílný typ od hlavní ekonomické aktivity, jíž je energie,“ říká rovnou Křetínský, pro kterého „je to pro nás široce občanská aktivita“. To vypadá skoro jako modlitba.
„Naším záměrem není, abychom se vnucovali, ale spolupodíleli. Nehledám s médii žádný vlivový prostředek , abych získal na dalších aktivitách nebo v jiných sektorech, jako je energie,“ zdůrazňuje.
Je to přímá reakce na další spekulace, které se objevily na blogu skupiny Mediapart, kde ekonomický novinář Emmanuel Schwartzenberg popisuje, že Křetínský se snaží získat vliv na očekávanou privatizaci společnosti Engie,
Počátkem října totiž francouzské Národní shromáždění přijalo zákon, jež státu umožňuje prodej části nebo všech 24, 1 procento akcií, které drží v kapitálu společnosti Engie (bývalé GDF Suez), jež je odhadován na 6, 9 miliard euro. Společnost, jež po celém světě dosahuje obratu 65 miliard euro, v současnosti usiluje o konverzi uhelných centrál.
Právě v energetickém průmyslu Křetínský obchoduje ve východní Evropě, ale i v Německu, Velké Británii a Itálii.
Veřejný zájem a „dané slovo“
Mezi redaktory vzbudilo pochybnost i již dříve „dMatthiueu Pigasse,ané slovo“ bankéři Pigasse, upřesňuje Paul Benkimou, předseda Společnosti redaktorů Le Monde. Vztahuje se to na „droit d´agrément“, které sice Pigasse přijal, ale nemusí ho dodržet. Již samotný fakt, že na čtvrteční schůzce jim „prodej oznámil“, aniž by ho s nimi diskutoval, vyvolalo údiv a lítost. Někteří redaktoři , vědomio si své morální převahy, upozorňují na škody, které může prestižní večerník utrpět na prestiži. Redaktoři se zdají být zcela odhodlání bojovat proti tomu, aby podnikatel Křetínský celý Pigassův podíl získal. Nemohou sice přímo zasahovat do finačních operací, ale hrát na jiné struny mohou.
Upozorňují rovněž na to, že v titulech, které získal od společnosti Lagardère, vedle ELLE také další dámský magazín Marianne, kde již v září čerstvě ustavil šéfredaktorkou známou tvář z televizních diskusí, novinářku Natachu Polonyovou, vnímanou jako reprezentantku suverenistického proudu francouzské novinářské obce. Bankéř Pigasse se ale snaží, seč může, když popisuje Daniela Křetínského jako„proevropského“ mladého muže, který je znalý deontologie a podnikatelské etiky, a je přístupný dokonce podepsat Etickou chartu Le Mondu.
Vedle první dámy Francie, která má šéfredaktorku ELLE za svou kamarádku, se do diskuse zapojil již i ministr kultury Franck Riester, který již ohlásil: „Otázka zahraničního podílu na francouzských titulech, jako je Le Monde, je důležitou otázkou. Budu v příštích dnech, týdnech a měsících pracovat, týdnech a měsících.“
Žádné komentáře:
Okomentovat