Říše prezidenta Macrona se rozpadá: odchází ministr vnitra Collomb

> politika > Francie > analýza vyšla na portálu EuroZprávy.cz, dne 3. října 2018.

Velké manévry začaly. A ještě včera to vypadlo jako politické psychodrama. Dnes brzy ráno svolal francouzský prezident Emmanuel Macron radu ministrů, kde již chyběl ten, kolem kterého se to celé točilo: Gérard Collomb. Ještě včera v noci byl „první policajt“ Francie, ministr vnitra a jeden z prvních oficiálních podporovatelů Macrona na prezidentský post, ve funkci.

Připomíná to skutečnost, že ani politické iluze nevydrží dlouho. Dům z karet, jež loňského jara složil nový prezident Emmanuel Macron, se rozpadá doslova pod prvními poryvy větru. Macron je dnes podoben více iluzionistovi, jenž má v zásadě možná ještě nějakou tu kartu, jeho hlavní trumfy ale mizí. Jak dlouho to bude trvat?

Gérard Collomb po prvním odmítnutí demise Macronem, odchází z ministerstva vnitra a vrací se do Lyonu, kde působil po šestnáct let jako starosta. V jeho funkci, kde působil po šestnáct měsíců, ho nahrazuje sám premiér Édouard Philiippe. Předání úřadu se uskutečnilo dnes dopoledne.

Je to již v pořadí třetí demise, která s tímto horkým podzimem čelí prezident Macron, nejmladší francouzský prezident v dějinách. Dvě z nich – odchod Nicolase Hulota, ministra ekologické transformace a zejména ta nejnovější, totiž Gérarda Collomba, ministra vnitra – zní jako umíráček vlády, která vstupovala do politické reality s projektem změny, dokonce „změny starého světa ve svět nový“. Bez významu nebyl ale ani odchod ministryně sportu Laury Flesellové.

Jupiter padá! Macronie v logice dominového efektu

Napětí při předávání úřadu bylo znát. Navzdory formálním zdvořilostem mezi Collombem a Philippem, jež provázela dopoledne předávání moci na pařížském náměstí Beauveau, kde ministerstvo sídlí, je zřejmé, že mezi Collombem, socialistickým veteránem, jenž působí ve francouzské politice (jako poslanec, později senátor), již od nástupu prezidenta Françoise Mitterranda v roce 1981, se něco vážného stalo.

„To není nějaké nedorozumění, to je rozvod,“ soudí jeden z eminentních francouzských komentátorů politického života Alain Duhamel v televizi LCI..

Mezi jmény, které by měli Collomba nahradit, se podle francouzského tisku objevují v zásadě čtyři jména: Gérald Darmanin, stávající ministr veřejných účtů, Fréderic Péchenard, bývalý policejní šéf a muž, blízký bývalému prezidentovi Nicolasi Sarkozymu; ve vládních a stranických strukturách Macronovy Republiky na pochodu (LREM) se objevují i jména šéfa strany Christopha Castanera, ale i současného ministra zahraničních věcí Jeana-Yvese le Driana, jenž sloužil jako obrany již za předchozího prezidenta Françoise Hollanda. Ministerstvo vnitra, jež patří k těm nejcitlivějším, vždy obsazovali ti nejvěrnější z mocenské struktury stranických aparátů.

Od konce léta se jeví stav Macronie, jak bývá vláda prezidenta Macrona přezdívána, jako jeden velký „politický zmatek“, míní Brice Hortefeux, bývalý ministr vnitra za Sarkozyho, kterého cituje týdeník Marianne. Bývalý ministr Hortefeux, jenž v současnosti působí jako poradce Laurenta Wauquieze, opozičního předsedy Republikánů (LR) k třem odchodům, připočítává další čtyři, které se udály na počátku vlády, kdy odešli ministři z Demokratického hnutí (MoDem) kolem jejího předsedy Françoise Bayroua - včetně jeho samého. Podle Hortefeuxe jde vedle „zmatku politického“, zejména o „instituční zmatek“. „Je to přeci jen sedmý ministr, který odchází!“ rozhořčuje se.

Odchody ministrů jsou vodou na mlýn radikální levicové i pravicové opozice. Předseda nepoddajné Francie Jean-Luc Mélenchon na svém tweetovém účtu napsal: „Dvě demise v jednom měsíci. „Vládní Macronie vstupuje do agónie!“ Marine Le Penová, předsedkyně radikálního pravicového Národního sdružení (RN), se ptá: „Jak dlouho bude trvat tento skeč?“ Podle ní sužuje Francii bezpečnostní sněť, v boji proti níž potřebují „naše pořádkové síly“ vedení.

Demise Collomba i Hulota, kteří oba patřili k velmi silných hvězdám Macronie, se udály doslova v přímém přenosu: ministr Hulot to 28. srpna roztřeseným hlasem oznámil v rádiu na France Inter v dopoledním pořadu, Collomb, který demisi podal 1. října, si k tomu po Macronově odmítnutí objednal opoziční konzervativní list Le Figaro, kde na odchodu o den později trval. To svědčí to mimochodem o míře autority prezidenta a loajalitě k němu.

Symptomatické na celé věci je, že odchody, jež připomínají logiku dominového efektu, přicházejí v okamžiku silného poklesu popularity prezidenta, jenž se v září propadl pod 30% podpory u veřejnosti. Zářijový výzkum agentury Ipsos pro Journal du dimanche mu dává dokonce pouhých 25%. Od svého nástupu v květnu loňského roku je to propad o téměř 26%.

Výzkumy veřejného mínění odrážejí dvojí rys vlády Emmanuela Macrona: vysoká očekávání, spojená s dynamikou projevu mladého muže, zároveň ale obavy z dopadů reforem, které podle analýz zatím většinově prospívají „bohatým, velmi bohatým“ (slovy Macronova kritika a bývalého prezidenta Françoise Hollanda). „Jupiter padá!“ rozléhá se kolem Macrona, který by tak rád vypadal jako „spasitel Evropy“, ne-li přímo „světového řádu“.

Dozvuky „aféry Benalla“, nebo jen komunikační hra?

Jaké ale byly důvody demise? Jednou z exemplárních afér byla „aféra Benalla“, respektive obvinění blízkého spolupracovníka prezidenta Alexandra Benally, nominálně bezpečnostního agenta, jenž násilně, ale především neoprávněně zasahoval při květnových demonstracích v centru Paříže. Několik vyšetřovacích komisí, vedle té parlamentní, administrativní, ale i soudní, vykázalo drastické nesrovnalosti v hierarchii policejních složek. Při své obhajobě chování působil v parlamentu ministr Collomb velmi zmateně a dosti nekompetentně. „já nic, já muzikant,“ jako kdyby říkal. Jeho hudba již byla možná v tu chvíli naladěna na jiném příjímači.

Navzdory tomu, že se francouzským pořádkových silám a agentům podařilo čerstvě dopadnout lupiče Redoina Faïda, za což jim Collomb teatrálně poděkoval, nic to nemění na skutečnosti, že ministr Collomb byl od prezidenta Macrona několikrát kritizován za sví mediální vystupování. Dopadení jednoho z nejhledanějších v zemi, jenž měl na kontě několik přepadení pancéřových, stejně jako spektakulární útěk z věznice vozů s penězi, je možná hezkou tečkou za jeho působením v silovém resortu.

Úmysl odejít z funkce ministra měl nicméně Collomb již nějaký čas: již několik měsíců se na něj připravoval. Za jeho výroky leze cítit úlevu, jak řekl, a zejména téměř živočišnou touhu vrátit se do „svého Lyonu“. Opletačky kolem mocenských struktur, které vytváří sám prezident Macron, jistě k pocitu seberealizace nepřispěly. Vypadalo to někdy od mladého muže jako ponížení.

„Budu kandidátem v Lyonu na rok 2020,“ ohlásil v týdeníku L´Express ministr Gérard Collomb již dne 18. září. Teď už zbývá jenom, aby ho jeho věrní Lyoňané zvolili.