> politika > česká > ČSSD, KSČM > komentář vyšel na EuroZprávy.cz, dne 22. října 2018.
Patří k politické kultuře umět odstoupit – a odejít. Že o této kultuře v našich politických luzích a hájích ví jenom málokdo, na levici i na pravici, je obecně známo. Nikomu se nechce od lizu. Nejde ale pouze o prázdné gesto, a ústup z horko těžko vydobytých pozic. Jde totiž o všechno. Kdo se nechce sám poučit z vlastních chyb, poučí ho z chyb dějiny.
Klecové lůžko předsedy Jana Hamáčka, nebo autistická porucha?
Na víkendovém jednání Ústředního výkonného výboru (ÚVV) v Hradci Králové složili svému předsedovi Janu Hamáčkovi důvěru, ze dvou set delegátů, téměř všichni. Zdrželi se pouze tři. Můžeme je spočítat na prstech jedné ruky – a můžeme si potají i myslet, co je to za lidi. Platforma Zachraňte ČSSD, kterou neprezentuje první místopředseda Jiří Zimola, poslanec Jaroslav Foldyna a někdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek, byla vedením strany několikrát silně kritizována. Poté, co předseda Hamáček obhájil své pozice, pustil se do nich znovu.
Jednání předsedy Hamáčka má svou logiku. Jde přece o moc. A kdo to popírá, neví o politice nic. Bývalý „silný muž“ ČSSD Milan Chovane by o tom mohl vyprávět. Přesto to byl právě on, který jako jediný v červenci letošního roku hlasoval proti účasti ČSSD ve vládě s hnutím ANO. „Je v zásadním konfliktu s mým svědomím, abych umožnil vznik této vlády, kde sociální demokraté mají hrát nedůstojnou roli fíkového listu,“ řekl. Na Facebooku dokonce Chovanec volal po tom, aby ČSSD „ulehla na tvrdé lůžko opozice“.
Předseda Hamáček, který si na svou podporu, a podporu účasti ve vládě, objednal vnitrostranické referendum, tvrdí, že ve vládě dosáhl pro svou stranu důstojných podmínek. Na Chovancovo „tvrdé lůžko“ prostě nechce, protože mu připomíná spíše „lůžko klecové“. Hamáček vysvětluje, že navzdory naprostému debaklu ČSSD v komunálních volbách, kde ztratili, co mohli – v Praze nezasedne ČSSD vůbec v zastupitelstvu, zmizela z Ústí nad Labem, Teplic i Hradce Králové, v Kladně se po nich slehla zem – považuje tyto výsledky za úspěch. ČSSD v komunále skončila nakonec na čtvrtém místě, před komunisty i SPD. Hamáček si pochvaluje, že oproti volbám do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, kde skončili až sedmí, je to „objektivně lepší umístění“.
V horní komoře, Senátu Parlamentu České republiky, obhájil za ČSSD pouze jeden muž, Petr Vícha. Starosta Bohumína, jenž zvítězil v obvodu Karviná bez billboardů, měl při vítězství „smutek v očích“. Ví velmi dobře, že „momentálně pošramocená značka ČSSD“ dnes příliš neláká. A počet členů, jenž se pohybuje kolem 17 000, rovněž neroste.
Opozice uvnitř ČSSD měla různé podoby, dnes Jiří Zimola říká, že jeho platforma je „černým svědomím“ sociální demokracie. Zachraň se kdo můžeš! Nikdo Zimolu nevylučuje, zvláště, když Hamáček vidí sám sebe jako přímou inkarnaci ČSSD a ve vládě tím pádem jako „levicového rebela“. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vidí stav strany, kde se jedno křídlo pere s tím druhým o moc, jako „autistickou poruchu“.
Restart KSČM! Ale kdy, a s kým?
Mnohem smutnější než oči senátora Víchy a ČSSD je objektivně řečeno stav „uhlířské víry“ KSČM, jež patrně přišla od svých voličů o poslední zbytky poztrácené důvěry. Navzdory naprostému propadu v komunálních i senátních volbách – v Senátu nemá nikoho, v komunálu propadla na chvost, oslabila historicky i ve sněmovně – ustál nynější předseda Vojtěch Filip o víkendu útok opoziční platformy Restart. Za platformou stojí donedávna velmi vlivný místopředseda Josef Skála, budící dojem „věčného mládí“, ač v květnu již šestašedesátník. Nezapře ani nyní zkušenost ze svého působení před listopadem 1989 ve Světové radě míru i Mezinárodního svazu studenstva.
Sobotní zasedání Ústřední výboru (ÚV) KSČM bod k vyslovení důvěry svému předsedovi Filipovi odmítlo. Jednání, že bylo podle Filipa „náročné, ale jednoznačné“, zanechává pachuť aparátčického stylu dávných dob, které se Filip i Skála velmi dobře pamatují z časů, kdy působili v mnohem tvrdším stranickém aparátu KSČ.
Filip si své „neodvolání“ pojistil ještě před víkendem na Výkonném výboru (VV) KSČM, který také odmítl myšlenku jeho rezignace, stejně jako svolání mimořádného sjezdu. Na obou stranických půdách, VV i ÚV KSČM dostal potom PhDr. Josef Skála, CSc, jenž významnou měrou usiluje i o historický kontext své i komunistické činnosti, řádně za uši. „Vyslovujeme zásadní nesouhlas s činností takzvané platformy Restart, která postupuje v přímém rozporu se stanovami KSČM a která KSČM poškozuje," prohlásil Filip na VV. To samé zopakovalo usnesení i ÚV: „Vyslovili jsme zásadní nesouhlas s platformou Restart, která vystupovala se svou kritikou dříve, než ji byli schopné projednat stranické orgány,“ řekl Filip pevně na tiskové konferenci.
Sloh návrhu usnesení pro ÚV KSČM zněl ještě tvrději: „Okamžitě zastavit kontroverzní diskuse v médiích a na sociálních sítích k vnitrostranickým sporům, z nichž čerpají média k dehonestujícím útokům na KSČM.“
Dlouhodobý úbytek členské základny KSČM, jež se pohybuje na nějakých 37 000 členů, by nemusel být tak dramatický, kdyby se dařilo komunistům oslovovat mladší ročníky. Právě na ně cílí Josef Skála, jehož podporuje i Manifest mladých komunistů 2018, v němž stojí: „Porážka KSČM v posledních krajských i parlamentních volbách definitivně potvrdila, že komunistické, hnutí v České republice stojí na rozcestí. Takový debakl jsme nezažili od roku 1921,“ tvrdí sebezpytně mladí komunisté.
Odmítají podíl na moci s vládou oligarchy (premiéra Andreje Babiše), vystupují ostře proti kapitalismu, a chtějí „nekompromisně hájit zájmy všech lidí práce“.
Vědí dobře, že „srůstání s kapitalismem“, jak píší, nenahradí podíl na moci, který vyjednal předseda Vojtěch Filip. To, co kritizuje část občanské společnosti, jež se týká „komunistického podílu na moci“, vidí jako největší problém právě oni.
Dvě české levicové politické politické strany, ČSSD a KSČM, jež prodělaly obě před 30 lety pokus o radikálně nový začátek, zůstávají stále – vedle konzervativní KDU-ČSL, jež se potýká s podobným úbytkem členů – pilíři tradičního pojetí demokracie. Toho, jež je založeno na podílu občanů na moci, která se v tom dnešním pojetí demokracie stále vzdaluje – nebo přesouvá na sociální sítě. „Po nás potopa,“ jako kdyby říkali nynější vůdci obou stran. Možná jen oni sami nevidí, že jejich snaha zachytit se stébel moci, může definitivně stáhnou ke dnu i ty poslední, kterým se obvykle říkává „nosiči vody“. Ne, to není výraz síly moci, ale její bezmoci.
Víkendové jednání dvou tradičních politických stran, totiž ČSSD a KSČM, přineslo výsledky, které připomínají, proč jejich popularita u veřejnosti rapidně klesá. Ani jedna není schopna provést sebereflexi. Každá jedna, i dohromady, tím pádem připomínají tonoucí, kteří se chytají i toho posledního stébla (moci). V případě KSČM by se možná slušelo říci i onu okřídlenou větu, že „odchází na smetiště dějin“. Přitom by tomu tak nemuselo být.
Patří k politické kultuře umět odstoupit – a odejít. Že o této kultuře v našich politických luzích a hájích ví jenom málokdo, na levici i na pravici, je obecně známo. Nikomu se nechce od lizu. Nejde ale pouze o prázdné gesto, a ústup z horko těžko vydobytých pozic. Jde totiž o všechno. Kdo se nechce sám poučit z vlastních chyb, poučí ho z chyb dějiny.
Klecové lůžko předsedy Jana Hamáčka, nebo autistická porucha?
Na víkendovém jednání Ústředního výkonného výboru (ÚVV) v Hradci Králové složili svému předsedovi Janu Hamáčkovi důvěru, ze dvou set delegátů, téměř všichni. Zdrželi se pouze tři. Můžeme je spočítat na prstech jedné ruky – a můžeme si potají i myslet, co je to za lidi. Platforma Zachraňte ČSSD, kterou neprezentuje první místopředseda Jiří Zimola, poslanec Jaroslav Foldyna a někdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek, byla vedením strany několikrát silně kritizována. Poté, co předseda Hamáček obhájil své pozice, pustil se do nich znovu.
Jednání předsedy Hamáčka má svou logiku. Jde přece o moc. A kdo to popírá, neví o politice nic. Bývalý „silný muž“ ČSSD Milan Chovane by o tom mohl vyprávět. Přesto to byl právě on, který jako jediný v červenci letošního roku hlasoval proti účasti ČSSD ve vládě s hnutím ANO. „Je v zásadním konfliktu s mým svědomím, abych umožnil vznik této vlády, kde sociální demokraté mají hrát nedůstojnou roli fíkového listu,“ řekl. Na Facebooku dokonce Chovanec volal po tom, aby ČSSD „ulehla na tvrdé lůžko opozice“.
V horní komoře, Senátu Parlamentu České republiky, obhájil za ČSSD pouze jeden muž, Petr Vícha. Starosta Bohumína, jenž zvítězil v obvodu Karviná bez billboardů, měl při vítězství „smutek v očích“. Ví velmi dobře, že „momentálně pošramocená značka ČSSD“ dnes příliš neláká. A počet členů, jenž se pohybuje kolem 17 000, rovněž neroste.
Opozice uvnitř ČSSD měla různé podoby, dnes Jiří Zimola říká, že jeho platforma je „černým svědomím“ sociální demokracie. Zachraň se kdo můžeš! Nikdo Zimolu nevylučuje, zvláště, když Hamáček vidí sám sebe jako přímou inkarnaci ČSSD a ve vládě tím pádem jako „levicového rebela“. Bývalý ministr zahraničí Lubomír Zaorálek vidí stav strany, kde se jedno křídlo pere s tím druhým o moc, jako „autistickou poruchu“.
Restart KSČM! Ale kdy, a s kým?
Mnohem smutnější než oči senátora Víchy a ČSSD je objektivně řečeno stav „uhlířské víry“ KSČM, jež patrně přišla od svých voličů o poslední zbytky poztrácené důvěry. Navzdory naprostému propadu v komunálních i senátních volbách – v Senátu nemá nikoho, v komunálu propadla na chvost, oslabila historicky i ve sněmovně – ustál nynější předseda Vojtěch Filip o víkendu útok opoziční platformy Restart. Za platformou stojí donedávna velmi vlivný místopředseda Josef Skála, budící dojem „věčného mládí“, ač v květnu již šestašedesátník. Nezapře ani nyní zkušenost ze svého působení před listopadem 1989 ve Světové radě míru i Mezinárodního svazu studenstva.
Sobotní zasedání Ústřední výboru (ÚV) KSČM bod k vyslovení důvěry svému předsedovi Filipovi odmítlo. Jednání, že bylo podle Filipa „náročné, ale jednoznačné“, zanechává pachuť aparátčického stylu dávných dob, které se Filip i Skála velmi dobře pamatují z časů, kdy působili v mnohem tvrdším stranickém aparátu KSČ.
Filip si své „neodvolání“ pojistil ještě před víkendem na Výkonném výboru (VV) KSČM, který také odmítl myšlenku jeho rezignace, stejně jako svolání mimořádného sjezdu. Na obou stranických půdách, VV i ÚV KSČM dostal potom PhDr. Josef Skála, CSc, jenž významnou měrou usiluje i o historický kontext své i komunistické činnosti, řádně za uši. „Vyslovujeme zásadní nesouhlas s činností takzvané platformy Restart, která postupuje v přímém rozporu se stanovami KSČM a která KSČM poškozuje," prohlásil Filip na VV. To samé zopakovalo usnesení i ÚV: „Vyslovili jsme zásadní nesouhlas s platformou Restart, která vystupovala se svou kritikou dříve, než ji byli schopné projednat stranické orgány,“ řekl Filip pevně na tiskové konferenci.
Sloh návrhu usnesení pro ÚV KSČM zněl ještě tvrději: „Okamžitě zastavit kontroverzní diskuse v médiích a na sociálních sítích k vnitrostranickým sporům, z nichž čerpají média k dehonestujícím útokům na KSČM.“
Odmítají podíl na moci s vládou oligarchy (premiéra Andreje Babiše), vystupují ostře proti kapitalismu, a chtějí „nekompromisně hájit zájmy všech lidí práce“.
Vědí dobře, že „srůstání s kapitalismem“, jak píší, nenahradí podíl na moci, který vyjednal předseda Vojtěch Filip. To, co kritizuje část občanské společnosti, jež se týká „komunistického podílu na moci“, vidí jako největší problém právě oni.
***
Dvě české levicové politické politické strany, ČSSD a KSČM, jež prodělaly obě před 30 lety pokus o radikálně nový začátek, zůstávají stále – vedle konzervativní KDU-ČSL, jež se potýká s podobným úbytkem členů – pilíři tradičního pojetí demokracie. Toho, jež je založeno na podílu občanů na moci, která se v tom dnešním pojetí demokracie stále vzdaluje – nebo přesouvá na sociální sítě. „Po nás potopa,“ jako kdyby říkali nynější vůdci obou stran. Možná jen oni sami nevidí, že jejich snaha zachytit se stébel moci, může definitivně stáhnou ke dnu i ty poslední, kterým se obvykle říkává „nosiči vody“. Ne, to není výraz síly moci, ale její bezmoci.
Žádné komentáře:
Okomentovat