> politika > česká > glosa vyšla na EuroZprávy.cz, dne 14. listopadu 2018.
Všechno má svůj čas. Je čas vítězů, i čas poražených. Po hrdinech s odkrytým hledím a kamerou v brýlích, přišla logicky první vlna hysterie, a nebýt prezidenta Miloše Zemana, asi bych si připadal jak v blázinci. „Nečekejte ode mě, že budu reagovat jako detektiv-amatér a ptát se, jak je možné, že syn z prvního manželství je údajně unášen na Krym. Mně to všechno připadá jako divoká konspirace," řekl prezident v televizi Nova. To bylo otcovské uklidnění, milé děti.
Zatímco politické strany – jednotně demokratické i nedemokratické – vystupují na odvolání premiéra Andreje Babiše, alianční partneři váhají, kolem nás senezadržitelně šíří virus, který má všechny znaky kolektivní psychózy. Ano, aféra kolem Andreje Babiše, a zejména jeho syna Andreje mladšího, připomíná hodně ostrý kriminální seriál na pokračování, v němž očekávání předbíhá skutečnost. Co bude dál? Padne vláda? Odstoupí premiér? Kdo je tu ten hodný, kdo je tu ten zlý? Nevíte? A kdo je vlastně blázen?
Ptají se mne lidé, co to zajímá, kdo je řidič Protopopov, protože jde údajně o ruského agenta, jak píší na Ukrajině, volá mi kamarádka, že bezpečně zná toho pilota Andreje, který opravdu není normální, protože to říká její kamarád pilot – křičí mi do telefonu a má záchvat, protože se hodně bojí -; kamarád jiný zase píše esemesky, že mám zjistit jméno soudního znalce, neboť v tom poznává jistý rukopis člověka, co normální lidi posílá do blázince… Klepeta, Palermo a Krym, stejně ten Babiš skončí v teplákách, protože po Krymu půjde do krimu (vězení).
Ano, i lidová slovesnost se zapojila, a lavinovitě se šíří všemi směry. A s ní něco na způsob posttraumatického syndromu, který přichází po všech katastrofách: to nemusí být jenom úmrtí v rodině nebo pád velkého letadla, to můžete chytit i z televize nebo rádia, která donekonečna jako všudypřítomná mlýnky opakují pořád to samé. Nic nového ale v zásadě nikdo neví. Zásadní otázka zní: Znáte spis? Ta historka o „únosu na Krym“ zní opravdu trochu fantasmagoricky, prezident má v tomto pravdu. I on si jistě pamatuje, že se novináři otírali o jeho rodinu, a jeho syn se měl údajně věšet kvůli svého otci. Ne, prezident nemá rád novinářské hyeny, zvláště ty, které si hrají na „zvláštní vyšetřování“.
Tu hysterii a psychiatrizaci české společnosti – normální je mít dnes v práci amok, psychózu, hysterii, ale i schizofrenii či bipolární poruchu a paranoiu dohromady - bohužel často šíříme, aniž bychom chtěli, ale často velmi chceme - i my – novináři. V té honbě za titulkem, v té snaze všechno vyhrotit, protože nejhorší jsou on-line noviny, ty staré už nikdo nečte, a dobrá zpráva je ta špatná. Takže jdeme do toho...
Ale premiér Andrej Babiš na to má taky lidi: kdo to vlastně proti komu hraje? Když se vás na to zeptá advokátka, můžete oněmět. Ale půvab věci spočívá v tom, že nejen neznáme vyšetřovací spis, ale ani detaily mnoha věcí, které se náhle slévají v zamlžený obraz, z něhož vylézají příšery. Příšery minulosti, současnost, a často i společně v jedno srostlé. Říkejme tomu třeba babišizace, protože premiér má červenou tvář ďábla, spojuje minulost-přítomnost – a snad i budoucnost? na něhož se nyní snáší všechny metly, je mediální lavina hněvu.
Bláznovství ale není jenom touha po pravdě, je to někdy cesta do temnoty, odkud není návratu. Nepodléhejme příliš psychiatrizaci veřejného prostoru! Protože na otázku: „Kdo je tady blázen?“ si můžeme nejlépe odpovědět pohledem do zrcadla. Psychiatr Jacques Lacan, který se psychózami a traumaty intenzivně zabýval, je již klasikem, ten o tom něco věděl. Čtěme Lacana, tam to je, hned po Freudovi, skoro všechno...
Doufám, že bude jeho dílo brzy do češtiny přeloženo. Zatím vyčkejme dalšího dílu zvláštního vyšetřování, které připomíná trochu hon na čarodějnice...
Všechno má svůj čas. Je čas vítězů, i čas poražených. Po hrdinech s odkrytým hledím a kamerou v brýlích, přišla logicky první vlna hysterie, a nebýt prezidenta Miloše Zemana, asi bych si připadal jak v blázinci. „Nečekejte ode mě, že budu reagovat jako detektiv-amatér a ptát se, jak je možné, že syn z prvního manželství je údajně unášen na Krym. Mně to všechno připadá jako divoká konspirace," řekl prezident v televizi Nova. To bylo otcovské uklidnění, milé děti.
Zatímco politické strany – jednotně demokratické i nedemokratické – vystupují na odvolání premiéra Andreje Babiše, alianční partneři váhají, kolem nás senezadržitelně šíří virus, který má všechny znaky kolektivní psychózy. Ano, aféra kolem Andreje Babiše, a zejména jeho syna Andreje mladšího, připomíná hodně ostrý kriminální seriál na pokračování, v němž očekávání předbíhá skutečnost. Co bude dál? Padne vláda? Odstoupí premiér? Kdo je tu ten hodný, kdo je tu ten zlý? Nevíte? A kdo je vlastně blázen?
Ptají se mne lidé, co to zajímá, kdo je řidič Protopopov, protože jde údajně o ruského agenta, jak píší na Ukrajině, volá mi kamarádka, že bezpečně zná toho pilota Andreje, který opravdu není normální, protože to říká její kamarád pilot – křičí mi do telefonu a má záchvat, protože se hodně bojí -; kamarád jiný zase píše esemesky, že mám zjistit jméno soudního znalce, neboť v tom poznává jistý rukopis člověka, co normální lidi posílá do blázince… Klepeta, Palermo a Krym, stejně ten Babiš skončí v teplákách, protože po Krymu půjde do krimu (vězení).
Ano, i lidová slovesnost se zapojila, a lavinovitě se šíří všemi směry. A s ní něco na způsob posttraumatického syndromu, který přichází po všech katastrofách: to nemusí být jenom úmrtí v rodině nebo pád velkého letadla, to můžete chytit i z televize nebo rádia, která donekonečna jako všudypřítomná mlýnky opakují pořád to samé. Nic nového ale v zásadě nikdo neví. Zásadní otázka zní: Znáte spis? Ta historka o „únosu na Krym“ zní opravdu trochu fantasmagoricky, prezident má v tomto pravdu. I on si jistě pamatuje, že se novináři otírali o jeho rodinu, a jeho syn se měl údajně věšet kvůli svého otci. Ne, prezident nemá rád novinářské hyeny, zvláště ty, které si hrají na „zvláštní vyšetřování“.
Ale premiér Andrej Babiš na to má taky lidi: kdo to vlastně proti komu hraje? Když se vás na to zeptá advokátka, můžete oněmět. Ale půvab věci spočívá v tom, že nejen neznáme vyšetřovací spis, ale ani detaily mnoha věcí, které se náhle slévají v zamlžený obraz, z něhož vylézají příšery. Příšery minulosti, současnost, a často i společně v jedno srostlé. Říkejme tomu třeba babišizace, protože premiér má červenou tvář ďábla, spojuje minulost-přítomnost – a snad i budoucnost? na něhož se nyní snáší všechny metly, je mediální lavina hněvu.
Bláznovství ale není jenom touha po pravdě, je to někdy cesta do temnoty, odkud není návratu. Nepodléhejme příliš psychiatrizaci veřejného prostoru! Protože na otázku: „Kdo je tady blázen?“ si můžeme nejlépe odpovědět pohledem do zrcadla. Psychiatr Jacques Lacan, který se psychózami a traumaty intenzivně zabýval, je již klasikem, ten o tom něco věděl. Čtěme Lacana, tam to je, hned po Freudovi, skoro všechno...
Doufám, že bude jeho dílo brzy do češtiny přeloženo. Zatím vyčkejme dalšího dílu zvláštního vyšetřování, které připomíná trochu hon na čarodějnice...
Žádné komentáře:
Okomentovat