Zaplatí Německo Česku za válku? Chybí nám uzavření minulosti, říká pro EZ profesor Pavlíček

> politika > reparace > Německa > rozhovor vyšel na EuroZpravy.cz, dne 7. listopadu 2018

Vztahy mezi Českou republikou a Německem jsou oficiálně na té nejlepší úrovni, přesto existuje téma, které na obou stranách zůstává tabu. Je jím majetkové vypořádání po 2. světové válce, které nebylo po právní, ani morální stránce uzavřeno. „Výše československých reparačních nároků činila částku převyšující 300 mld. Kč, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč,“ uvádí české Ministerstvo zahraničních věcí.

Profesor Václav Pavlíček v krátkém rozhovoru pro EuroZprávy.cz potvrzuje, že toto téma nebylo dosud uzavřeno. Vyřešit by ho mohla podle něj pouze skutečná mírová smlouva mezi oběma státy.

V uplynulých dnech se opět ve Sněmovně Parlamentu České republiky objevilo téma finančních reparací, které nám Německo dluží za zločiny 2. světové války. Premiér Andrej Babiš (ANO) je odmítl reparace v písemném i ústním sdělení v interpelacích se sdělením, že nejsou nyní aktuální.


Pane profesore, vy jste již v roce 2004 uvedl, že požadavky na reparace ze strany Německa stále trvají, dokud nebude mezi Českou republikou a Německem uzavřena skutečná mírová smlouva. Jak vidíte situaci dnes? Změnilo se od té doby něco?

Ne, nic se nezměnilo. Když jsem si znovu přečetl, co jsme k tomu napsal, není k tomu co dodat. Česká vláda většinou s těmi požadavky na odškodnění nevystupuje, ze strany Německa se ovšem čas od času požadavky vůči poválečnému uspořádání objevují. Naposledy to bylo asi před půl rokem, kdy s tím vystoupila kancléřka Angela Merkelová.

Čeští i němečtí politici často zmiňují Česko-německou deklaraci z roku 1997, která se o to měla pokusit.
V Česko-německé deklaraci to také nebylo. Kancléř Helmut Kohl tehdy přece při podpisu prohlásil, že se to samozřejmě nevztahuje na individuální majetková práva.

Znamená to tedy, že ani na práva sudetských Němců, ani na práva českých obětí nacismu?

Ano. Víte, já chápu, že to politici dělají z vnitropolitických důvodů. Ale i minulosti se některé věci v mezinárodních situacích prudce podceňovaly. Může se nakonec ukázat, že deklarace byla pouze prázdný gestem. Česko-německá deklarace totiž není žádnou oboustrannou smlouvou, to je pouze prohlášením obou stran. Nikde se ze strany Německa od té doby neobjevilo, že by majetkové nároky považovalo za uzavřené.

Podstatné je, a to bych chtěl zdůraznit, zejména rozdíl mezi postavením Polska a Česka. Polsko nebylo signatářem Pařížské dohody o reparacích, zatímco například Řecko ano. Myslím, že prohlášení řecké vlády z nedávné doby, v němž bylo velmi správně zdůrazněno, že právě Řecko - s výjimkou slovanských států – bylo na tom nejhůř, a nejvíce poškozeno.

To jejich prohlášení je z tohoto důvodu velmi signifikantní. To, o čem spolu mluvíme, ale na tom, co jsem psal tehdy, se nic nemusí měnit.

Jak vnímáte vystoupení komunistického poslance Jiřího Valenty, který se pokusil reparace znovu vrátit jako téma?
To vůbec nevím. Já jsem to vůbec nečetl, co říkal poslanec Valenta, to vůbec nevím.

***

Profil:

Prof. JUDr. Václav Pavlíček (*1934), CSc, doktor honoris causa, je odborníkem na ústavní právo. Byl proděkanem Právnické fakulty, členem několika legislativních rad vlády. Působí v orgánech Akademie věd České republiky, je předsedou Hlávkovy nadace.

Vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, kterou ukončil v roce 1958. Během tohoto studia se také v roce 1954 stal členem KSČ do svého vyloučení v roce 1971. Pracoval jako soudce a od roku 1961 působil na Karlově universitě, nejprve jako odborný pracovník v ústavu marxismu-leninismu a od roku 1963 jako, odborný asistent na právnické fakultě.

Byl členem vědeckého týmu pro vývoj politického systému, pro otázky samosprávy, odborné pracovní skupiny a rehabilitační komise ÚV KSČ pro ústavní problematiku ČSAV, v letech 1968–1969 byl předsedou komise pro obnovu činnosti řeholí a členem rehabilitační komise ministerstva kultury. V roce 1971 byl vyhozen z Právnické fakulty UK.

Od počátku roku 1989 vedl právní sekci československého helsinského výboru, v roce 1990 byl zvolen jeho místopředsedou. Po listopadu 1989 se účastnil legislativních prací v oblasti úpravy politických práv. Byl členem konzultativního sboru prezidenta Václava Klause, dvakrát byl navrhován do Ústavního soudu. V roce 2015 byl prezidentem Milošem Zemanem vyznamenán medailí za zásluhy.