Americká moc je na ústupu? Projekt Hedvábné stezky láká mnoho států! Washington by udělal lépe, kdyby méně štěkal, míní americký magazín

politika geopolitika text vyšel na EuroZprávy.cz, dne 25. dubna 2019.

Velkolepá iniciativa projektu Hedvábné stezky, začíná tento čtvrtek v Pekingu za účasti zástupců 37 zemí. Washington naléhal zejména na Itálii, hrdého člena G7, jež patří k sedmi nejvyspělejším světovým ekonomikám, aby se tomuto setkání vyhnul, Řím se ale k iniciativě nejen přihlásil, dokonce bude v Pekingu zastoupen Giuseppem Contem, italským premiérem, přihlásil píše americký magazín The Atlantic.

Globální skóre: Čína 1, USA 0! Americké myšlení, zdá se, je nebezpečně zastaralé

Spojené státy americké ve svém nedávném vyjádření, jež publikovaly 9. března také na Twitteru, tvrdí, že Itálie svou účastí a podporou projektu Hedvábné stezky „dává legitimitu čínskému dravému přístupu k investicím a nepřinese italskému lidu žádné výhody“. Nicméně Itálie, píše The Atlantic, nejen, že se v březnu k Hedvábné stezce přihlásila, nýbrž se tento týden účastní i mezinárodního fóra v Pekingu.

Podle magazínu je účast Římu na setkání „dalším znamením, že americká moc je na ústupu, zatímco Čína je na vzestupu“. Dá se to vyjádřit i jasným skóre: Čína 1, USA 0. Nicméně suverénní rozhodnutí Itálie, která nechce ignorovat lákadlo globálního projektu, je zároveň indikátorem toho, že americké myšlení, vyjádřené ve stanovisku, se v „moderním světovém pořádku stalo nebezpečně zastaralým“.

„Zatímco Washington stále vnímá zahraniční politiku v protikladech, kdo je a není proti USA, většina zbytku světa tak nečiní. To je také důvodem, proč ve svých pokusech o zadržováním Číny objevují USA ke svému zděšení, že jeho spojenci nejsou vždy na palubě,“ soudí The Atlantic.

„Nikdo si nechce vybírat strany,“ řekl Michaelu Schumanovi, autorovi textu, Parag Khanna, zakladatel strategické poradenské firmy Future Map a autor knihy The Future Is Asian (Budoucnost je asijská). „Žijeme v multipolárním systému. Žádná chytrá země nebude pouze na straně jedné mocnosti. Namísto toho hrají se všemi mocnostmi, aby pro sebe získali maximální benefit,“ dodává.

Ačkoliv se USA a Čína přou téměř o vše, od obchodu až po technologie, narůstají obavy, že současný svět se ocitá ve „spirále obnovené studené války, kde dva ideologicky protilehlé bloky „bojují o globální dominanci“. Podle Khanna, jehož cituje The Atlantic, ale toto „paradigma studené války“ nemá dnes již „téměř žádnou relevanci“.

Ekonomiky jsou dnes úzce propojeny. Paradigma „studené války“ již dávno neplatí

V časech, kdy se o globální dominanci přely Spojené státy americké a Sovětský svaz svými jadernými zbraněmi, rozdělení světových národních států se zdálo být mnohem snazší. „Bloky byly téměř alternativními vesmíry, založené na odlišných politických a ekonomických systémech, a výběr jednoho tábora nebo druhého byl jasný. (Ne všechny země si samozřejmě přály takovou stranu zaujmout, což bylo důvod, proč vůdci některých rozvojových zemí vytvořili uskupení Hnutí nezařazených zemí),“ píše Schuman.

To ale již dnes neplatí. Zatímco Washington a Peking mají různé politické ideologie, v některých ohledech se skutečně podobají „dřívějšímu rozdělení studené války“, jež se dělilo na ty „svobodné“ a ty „nesvobodné“ světy, jejich ekonomiky jsou dnes ale úzce propojeny navzájem se zbytkem světa.

„Dlouhodobí bezpečnostní spojenci USA, jakými byli Japonsko, Jižní Korea a Německo, mají také silné obchodní a investiční vazby s Čínou, které jsou pro jejich ekonomickou budoucnost klíčové . Zatím sice nejsou připraveni k vyhloubení příkopu ve spojenectví s Washingtonem, nemohou si ale zároveň dovolit ani nepřiměřeně odcizit se Pekingu,“ míní The Atlantic.

Ale rozdělení je více, existují také napjaté vztahy mezi USA a Evropou, ale i dokonce v rámci samotné Evropské unie. „Globální obraz se stává stále nejasnějším,“ upozorňuje magazín.

Všechny tyto „geopolitické složitosti“ se budou v tomto týdnu objevovat na fóru Hedvábné stezky v Pekingu. Iniciativa, známá také jako One Belt, One Road (Jeden pás, jedna cesta), pochází z dílny čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, jehož cílem je vybudovat železnice, přístavní zařízení, energetické systémy a další infrastrukturu po celém světě. Prezident Si to všechno navíc prodal jako „model mírového rozvoje“.

„Měli bychom podporovat nový typ mezinárodních vztahů představovat win-win spolupráce,“ řekl před dvěma lety při diskusi o iniciativě. Snaha o to, aby nikdo nevyšel při jednání naprázdno, ale zakalil postoj Washington, který „namaloval velmi odlišný obraz“, a označil projekt Hedvábné stezky jako „samoobslužný systém, určený k rozšíření čínského strategického a ekonomického vlivu“.

Pompeo tvrdí: Hedvábná stezka je hrozba! Huawei je hrozba! Nikdo ale nechce zůstat mimo...

Americký ministr zahraničí Mike Pompeo koncem března na summitu Leadership Role of the U.S. in the World (vedoucí role Spojených států ve světě), že plán Hedvábné stezky byl „neekonomickou nabídkou“ a varoval, že Washington „pilně pracuje na tom, aby každý na světě pochopil tuto hrozbu“.

Je pravda, píše The Atlantic, že hedvábná stezka se na své cestě potýká i s výmoly. „Amorfní program postrádá transparentnost, pokud jde o to, jak se projekty vybírají, financují a budují, a velké asijské země zůstaly stát buď stranou nebo minimalizovaly své zapojení,“ míní magazín. Indie například se vůči Číně vymezila.

V Pákistánu jsou projekty Hedvábné stezky obviňovány z pohřbení země v dluhu, což nutí vládu v Islámábádu, aby omezila svůj stavební program, cituje autor The Wall Street Journal z počátku letošního dubna.

Ale obecně řečeno, každá země, nezávisle na svém různém politickém přesvědčení nemůže, a často ani nechce, zůstat mimo. „Některé vlády prostě potřebují čínské peníze, aby pomohly financovat silnice, železnice a další infrastrukturu. Jiní chtějí mít podíl na stavebních akcích: rakouský kancléř Sebastian Kurz, ruský prezident Vladimir Putin i švýcarský prezident Ueli Maurer, jak se očekává, se připojí tento týden k italskému premiéru Contemu,“ píše magazín

Připojí se patrně i izraelský premiér Mahathir Mohamad, který zpočátku silně kritizoval „vysoce vyprofilovaný železniční rozvoj“ a stěžoval si na „nadměrnou cenu“. Po diskusích se zdá být „zpátky na palubě“ ve snaze najít lepší řešení spornou železnici. „celkově vzato čínská vláda tvrdí, že se do programu zapojilo 125 zemí,“ cituje prohlášení agentury Nová Čína americký magazín The Atlantic.

Spojeným státům se zatím nedaří přesvědčit ostatní i v jiných bodech konfliktu s Čínou, než jakým je projekt Hedvábné stezky. Washington, jenž nyní vede „ostrou kampaň“, aby přesvědčil své spojence v zablokování telekomunikační sítě techonologií Huawei, tvrdí že jeho zařízení „představuje bezpečnostní hrozbu“

Někteří tradiční spojenci Spojených států, píše The Atlantic, tento strach sdílí: Austrálie a Nový Zéland zakázaly Huawei stavět své mobilní sítě s příští generací mobilních dat a Spojené království se o to rovněž opírá. Příjmy společnosti Huawei v roce 2018 podle poslední výroční zprávy vyskočily v porovnání s loňským rokem téměř o 20 procent na 105 miliard dolarů, jsou těsně za Applem, jak uvádí výzkumná firma Strategy Analytics.

Mnoho vlád, a to i těch, které mají úzké vazby na Washington, zůstávají americkými varováními nepohnuty. Například Německo je společnosti Huawei stále otevřeno, i když administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa hrozí „omezením sdílení zpravodajských informací s evropskými spojenci, které umožňují využití vybavení společnosti“.

To, o co se snaží Trump, v tom neměla úspěch ani předchozí administrativa Baracka Obamy. Pokoušela se odradit své spojence od účasti v Asijské infrastrukturní investiční bance (AIIB), Pekingem sponzorované multilaterální úvěrové instituci, z důvodů, že neprosazuje „správné standardy, jaká prosazuje Světová banka“, jak stojí ve zprávě amerického ministra financí Jacka Lewa o „mezinárodním finančním systému“.

Téměř nikdo, ani Austrálie, ani Kanada, natož Francie, Německo, ale ani Spojené království a další obvykle spolehliví američtí partneři, neodmítli účast a stali se členy AIIB, konstatuje The Atlantic.

Proč ale Američané jenom štěkají? Mohli by přece zevnitř úspěšněji našeptávat!

Takové překážky nemusí ale nutně znamenat, že USA „ztratila“ Čínu, soudí americký magazín. „Mnohé země na celém světě zůstávají před rostoucími ambicemi Číny ostražité,“ poznamenává. Důvodem k obavám je zejména „rozšiřování vojenských kapacit, nekalých obchodních praktik a neustále se zvyšující podíl státu na vnitřních bezpečnostních opatřeních“.

Ačkoliv Německo vyslalo na fórum Hedvábné stezky svou delegaci, vedenou ministra hospodářství Peterem Altmaierem, navzdory tomu, že Washingtonu vzdoruje v kauze technologií společnosti Huawei, nedá se říci, že se stalo „zrádcem“, podotýká magazín. Německá vláda naopak „zvýšila nové překážky“ v oblasti zahraničních investic, což lze vnímat jako krok k odvrácení nežádoucích čínských akvizic německých firem a technologií, píše agentura Reuters.

To vše vyvolává dojem, míní americký magazín, že žijeme ve „velmi chaotickém světě“. Ovšem „ekonomické vazby mezi Čínou, Evropou a zbytkem Asie“ již byly ustaveny, a Washington na tom nic nezmění. „Pokus Washingtonu o zadržení Číny se může ukázat jako sebezničující,“ tvrdí analytik Khanna. „Nemůžete izolovat Čínu," míní. Bude-li Washington na této strategii nadále pracovat, nemůže to dopadnout jinak, než že „skončí sám izolován“.

„Žádný úředník z Washingtonu se nezúčastní oslav hedvábné stezky. Možná by však USA měly větší úspěch, kdyby ovlivňovaly konání Číny na světové scéně tím, že by našeptávaly zevnitř, místo aby štěkaly zvenčí,“ uzavírá Michael Schuman v americkém magazínu The Atlantic.