Na Slovensku zavládla ze sobotní noci na neděli euforie. Východní soused České republiky má poprvé ve svých dějinách prezidentku. Zvítězila advokátka Zuzana Čaputová, která ve druhém kole porazila diplomata Maroše Šefčoviče. Před Čaputovou, která získala podle Statistického úřadu Slovenska 58, 40 procent proti 41, 59 procentům Šefčoviče, ale stojí silně rozdělená společnost. Většina navíc nešla hlasovat vůbec, a rekordní tím pádem byla neúčast: 58, 21 procent.
Rozrušení zraněné duše, nebo politické zločiny?
Ne, samozřejmě, šlo o volby legitimní. Jaké byly důvody vítězství advokátky Čaputové? Těch důvodů je několik. Vedle emočně atraktivní, neokoukané tváře, to byl i její nekonfrontační styl. Bez celkového rámce slovenské společnosti, do níž se dostala po vraždě investigativního novináře Jána Kuciaka, to byla zejména touha přihlásit se k obecně silným sdělením. Slováci se fakticky rozhodli, že vytrestají vládní koalici Smer-sociálna demokracia (Smer-SD) vedením Roberta Fica.
Ono silné vzedmutí slovenských občanů není ale pouze nějakým rozrušením zraněné duše, byť to při různých výpovědích vypadá až mysticky, ale zcela pochopitelné pohnutí nad krutým činem, za nímž – alespoň podle dosavadních zpráv z policejního vyšetřování – stojí silné propojení mezi organizovaným zločinem nejtěžšího kalibru, jemuž se říká zjednodušeně „italská mafie“ a nejvyššími patry politické moci, sahající až do nejbližšího okolí bývalého premiéra Fica. To je totiž jádrem oněch výroků, z nichž ty nejtěžší „politické zločiny“ vedou nejvýše Čaputové apely, aby se lidé dokázali „postavit proti zlu“.
V hodnotově více relativizujícím prostředí Česka zkrátka udiví, že může u liberální kandidátky sklízet potlesk na otevřeně scéně jeden z jejích vítězných výroků, že chce zůstat i jako prezidentka především „dobrou mámou“. To nezní právě liberálně, ale dobře se to poslouchá – dojetí se jistě dostaví.
Čaputová chce „přemostit hráz mezi konzervativním a liberálním“
Projev měla Čaputová napsaný, nedá se tedy očekávat, že by to byla nějaká improvizace, když pronesla, že se bude usilovat i o „důvěru těch, kteří jí hlas nedali“. Tvrdí, že její silou by měla být snaha po „spravedlnosti a férovosti“, kde se dá „přemostit hráz mezi konzervativním a liberálním“. Už ani slovo o „dobru a zlu“. „Hledejme , co nás spojuje,“ řekla. „Ideje a hodnoty“ by měly spojovat, musí ale jít také „trpělivost a vytrvalost“, stejně jako o „postupnost kroků“. Metafora o vodě, jež vzlíná - „poddajná voda postupně zdolá skálu“ - patří trochu do básnických sbírek, ale toto spojení působí, a snad by mohlo být i pravdivé, ve své jiskrnosti. „Začněme od sebe!“ vyzvala.
Pozoruhodným jevem, který se navíc u Čaputové posiluje, je její střízlivost, v němž hodnotí stav kampaně a její závěr. Sama si myslela, že výsledek „bude těsnější“. Sílu jejího mandátu ovšem podstatnou měrou oslabuje, že k volbám „většina nepřišla“. Oněch 41, 79 procent volební účasti je skutečně velmi nízký, protože to znamená, že celých 58, 21 procent prostě „vyhrálo“ tím, že volit vůbec nešlo. Je to vůbec nejhorší výsledek od zavedení přímé volby na Slovensku. Může za to jenom sluníčko? V prvním kole to 48, 7 procent…
A to, že to tak dopadlo, za tím nebyli patrně jen voliči konzervativního soudce Štefana Harabína nebo krypto-fašisty Mariána Kotleby. Ukazuje se dokonce, že část kotlebovců, dva ze tří, volila právě Čaputovou. Patrně dali raději přednost „lyžovačke“, než „boji dobra proti zlu“.
Účast je obecně faktorem proto, abychom viděli přesně onen rozptyl západu a východu Slovenska. A tím i orientaci ideovou a hodnotovou. Přes 54 procent, přesně 54, 66 procent měla účast toliko v Bratislavském kraji, Trenčínský a Žilinský kraj se pohybovaly kolem 45 procent, respektive 45, 85 a 44, 30 procent, zatímco nejmenší vykazovala účast na východě, Košický kraji a Prešovský kolem 35 procent, 35, 53 procent a 38, 41.
V Prešovském kraji dosáhl i protikandidát Maroš Šafčovič svého jediného krajského vítězství. Čerstvě zvolená prezidentka vyhrála pouze v 50 a Šefčovič ve 29 okresech, zatímco v prvním kole to bylo vítězství triumfální, vyhrála v 71 okresech. Zuzana Čaputová dokázala zvítězit ve městech (62,8 procent), ale i na venkově – v obcích ji volilo 52,43 procenta.
Jádrem jejího vítězství se stali přesně ti, na které nejvíce sázela: městští a prozápadně orientovaní voliči ze západního Slovenska a Bratislavského kraje, kde ji zvolilo přes 73 procent lidí. Faktor, který ale dokázala změkčit, byl i relativně dobrý úspěch na venkově, v obcích ji volilo 52,43 procent.
Slovenský liberalismus jako neo-konzervativní „mariánský new age“ v sukních
Poražený kandidát Šefčovič, který v této volbě představoval onen „zavedený režim“, kterého mají prostě dost, prohrál navzdory tomu, že působil elegantně a porážku přijal ve velkém stylu. Žádné odchody, naopak: kytice vítězce. Ideologické zmatení, jež provázelo tuto volbu, předvedlo, že ideologie tu je pouze jedna: konzervativnost Slovenska je mnohem hlubší, než si dokážeme v Česku představit, a ty temné proudy tu mají i své historické ozvěny.
Vnějškové přihlášení k liberalismu, se tu odehrálo v zásadě v duchu nějaké hereze, nebo chcete-li, tak trochu jako „mariánský new age“. Ani Šefčovič ale nedokázal přesvědčit, že není nikým jiným než kariérním diplomatem, který se vždy dokáže „prekabátiť“, a na jehož kvalitách pracoval v mládí Moskevský státní institut mezinárodních vztahů (MGIMO), ale i jeho nezměrná touha uplatnit se, jež ho přivedla i do KSČ v červnu 1989. To ale není problém pouze Šefčoviče, MGIMO vychovalo mnoho diplomatů nejen na Slovensku, ale i v Česku.
Dějiny píší vítězové, a jistě nelze očekávat, že by se snad někdo dvakrát snažil najít nějakou mouchu na půvabné tváři „první prezidentky“, která o Česku mluví jako „bratrské krajině“. Jakmile dorazí k nám do Prahy, část médií si jistě vychutná kontrast mezi Milošem Zemanem a Zuzanou Čaputovou.
Nicméně, obvykle infantilní posměšky by neměly zastřít již dnes skutečnost, že Slovensku nevládne Čaputová, ale stále Smer, zmítaný v poryvech „větru dějin“. Ty dějiny možná za rok předvedou, že „efekt Čaputová“ má silnější dopad. Aby se ale z toho stalo politické tsunami, k tomu je zatím brzy, velmi brzy.
Aby ta „poddajná voda zdolala skálu“, to bude ještě vyžadovat opravdu hodně „trpělivosti, vytrvalosti a postupných kroků“. Už to nebude to tolik vzývané „dobro“, ale když nyní bylo poraženo to „zlo“, může přijít na řadu konečně politika. Přejme Slovensku, aby tenhle přechod zvládlo, protože není nic horšího, než se ráno po noční euforii probudit, a podívat se na sebe do zrcadla.
Tento komentář byl odstraněn administrátorem blogu.
OdpovědětVymazat