Evropská unie má před sebou evropské volby. Nejsou to ale pouze samotné volby, které rozhodnout. Podílí se na tom ještě řada „známých neznámých“, mezi něž patří brexit, fungování EU, ale i americký prezident Trump, píše rakouský liberálně-pravicový list Die Presse.
„Evropská unie se změní bez ohledu na to, zda to Evropané chtějí, nebo ne,“ míní komentátor Michael Laczynski. Jaké důvody ho k tomu vedou? K tomu, aby vysvětlil svůj úvodní závěr, si vypomáhá rčeními bývalého amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda.
Umění vládnout má své „známé neznámé“ i „neznámé neznámé“
Díky Donaldu Rumsfeldu víme, píše komentátor, že existují „známé neznámé“, ale i „neznámé neznámé“. První z nich jsou „věci, o nichž víme, že je nevíme,“ jak to říkával bývalý americký ministr obrany. Druhá kategorie zase obsahuje „věci, o nichž nevíme, že je nevíme". Zní to možná složitě, ale má to svou logiku.
„Vysoké umění vládnout,“ píše Laczynski, „je navigací mezi bílými skvrnami na kognitivní mapě, kde nejsou dosud všechny mezery znalostí zcela vyplněny.“ Použijeme-li Rumsfeldovo měřítko na Evropskou unii (EU), musíme „nevyhnutelně dospět k závěru, že Evropa se v současnosti musí vypořádat s přebytkem známých neznámých“. „Rozsah pohybu podél známých kolejí se každým dnem zmenšuje,“ upřesňuje.
„Víme, že tektonické desky, na kterých je postavena EU, se začaly pohybovat. Víme také, že v blízké budoucnosti budeme čelit nejméně třem otřesům. To, co nevíme, je přesný čas a místo, kde se bude třást,“ vysvětluje komentátor. Ty otřesy, nebo chcete-li „známé neznáme“, by se daly pojmenovat jako: brexit, budoucí fungování EU a Donald Trump.
Brexit je brexit, jak ale dál v Evropské unii?
První šok pochází z Velké Británie, míní komentátor listu. Od referenda o členství v EU uplynuly již tři roky a konzervativci a jejich premiérka Theresa Mayová se zatím nemohli pochlubit ničím jiným než bídným konstatováním, že: „brexit znamená brexit“.
„V Londýně se zdá, že odchod z EU je čistě domácí záležitostí, ale týká se celé Evropy. Budou-li volby EU, kterých se Spojené království musí účastnit nolens volens, jak se předpovědělo, pak vznešení proletáři brexitu kolem Nigela Farage budou nejsilnější britskou frakcí na novém plenárním zasedání ve Štrasburku,“ popisuje jeden komentátor první „známou neznámou“.
Ano, má to svůj komediální prvek. „Pohled na majitele sobů a dalších patriciů, kteří se převlékli za děti a vydali se do Evropy se zlacenými vidlemi, aby to těm, kteří tam jsou ukázali, není bez komedie,“ píše Die Presse. Bohužel, tato záležitost má ale i vážný moment: brexit totiž „ucpává tepny evropské politiky“. „Místo toho, aby se plánovala budoucnost Unie, vysílá se v Bruselu britská revue v naději, že bleší cirkus brexitu skončí ještě předtím, než krotitele na Downing Street 10 postihne Exitus,“ soudí ironicky komentátor.
Následuje druhá „známá neznámá“. Skutečnost, že se EU změní, je zřejmá nejen kvůli příspěvku Velké Británie do rozpočtu EU, napovídá komentátor. „Kromě úsporných opatření souvisejících s brexitem, evropské volby tuto změnu ještě urychlí, protože roztříštěnost stranické krajiny nekončí u většiny v Evropském parlamentu,“ poznamenává. Je tu přece Itálie, která bude brzy „podrobovat maximálnímu zátěžovému testu Pakt stability“, stejně jako Polsko, Maďarsko a Rumunsko, které plánují totéž s „evropskými zásadami právního státu“.
Evropská agónie nemá jenom „známé neznáme“Materiál, z něhož je EU postavena, zůstává otevřeným vzorkem - protože přichází třetí „známá neznámá“, totiž Donald Trump, kteří společně s Vladimirem Putin a Si Ťin-pingem vytvářejí na evropskou konstrukci silný „vnější tlak“.
„Zatímco USA ztrácejí EU jako svého partnera, jeho prosperita a relativní zranitelnost vzbuzují v Číně a Rusku chamtivost. Mohou Evropané přijmout protiopatření?“ ptá se komentátor. „Ano,“ odpovídá si, bude to ale vyžadovat „vynaložení veškerého úsilí na rozvoj strategické autonomie.“
Jak by taková „strategická autonomie měla vypadat? „Z ekonomického hlediska by to mělo být dokončení bankovní unie, jež by zabránila tomu, aby se v eurozóně stala rukojmím populistických dlužníků; navenek potom prostřednictvím nejlepších možných vztahů s Británií po brexitu a zároveň za využití úzké sítě obchodních dohod; vnitřně prostřednictvím chytré aliance liberálně-evropských přátelských sil po evropských volbách,“ míní autor v rakouském listu Die Presse.
Může se tím vypuštěním tisíců nařízení EU, jak tvrdí rakouský federální kancléř Sebastian Kurz? To zůstává otevřenou otázkou, píše Laczynski. „Může jich být třeba také 500 - hlavní věc by měla být opatřením, nikoliv cílem - a už vůbec ne kvůli domácímu politickému aktivismu,“ soudí.
Protože potom tu máme ještě „neznámé neznámé“, a ty nelze přemalovat jenom červenou tužkou. Evropská agónie nemá jenom „známé neznáme“.
Žádné komentáře:
Okomentovat