> politika > evropská > koronavirus > plán obnovy Evropské unie
Nizozemský premiér Mark Rutte je v posledních dnech nejvíce obletovaným politikem Evropy. Premiér, nazývaný doma také často Mr. Teflon, stojí na čele skupiny „šetřivých“ (Nizozemí, Rakousko, Švédsko a Dánsko), kteří i nadále zpochybňují a fakticky blokují užití 750 miliard euro z fondu obnovy. Summit Evropské unie (EU), který se koná koncem týdne v Bruselu, by měl načrtnout rámec, vedoucí z této evropské nervové krize.
Státníci, kteří se mají sejít ve dnech 17. a 18. července, by se měli – poprvé osobně od vypuknutí pandemie – zabývat otázkou, která rozdělila Evropu již dříve, ještě před sanitární krizí. Jaký bude rozpočet na dalších sedm let? Tato otázka zatemnila mysl napříč kontinentem. S pandemií nabrala zcela nové dimenze...
Kolik kdo z členských států dostane peněz, ale není jen otázkou banálního finančního přerozdělování, ale i otázkou společného zájmu. Evropa, zasažená a citelně poškozená koronavirovou nákazou, neusiluje nyní o nic menšího, než o záchranu jednotného trhu, ochranu společné měny, ale především o záchranu pracovních míst.
Rutte: Národní veto jako demokratická cena za solidaritu
Bitva o výši a podílu na celkovém obnosu 750 miliard, s nímž přišli společně německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron, v těchto dnech doslova závisí na jediném člověku. Premiér Rutte si toho náležitě užívá. Britský ekonomický deník The Financial Times ve svém komentáři ovšem upozorňuje, že neústupná Rutteho pozice může významně „poškodit zotavení Evropy“.
Nizozemský premiér opakuje, že Haag, stejně jako každé jiné město EU by mělo mít, spíše než Evropská komise, poslední slovo v otázce, zda a jak si zaslouží pomoci. „Podle jeho názoru je národní veto demokratickou cenou za solidaritu. Myšlenka nizozemského parlamentu, která diktuje podmínky [parlamentu] italskému nebo španělského, je však hluboce nedemokratická,“ míní britský list. Podle komentáře by bylo „kontraproduktivní, kdyby se celý proces zpolitizoval“, neboť „vlády by se měly vzájemně dohodnou“.
To, co bude na stole koncem víkendu, již probrali s nizozemským premiérem představitelé několika evropských států. Po prezidentu Macronovi a kancléřce Merkelové, to byli italský premiér Giuseppe Conte, španělský premiér Pedro Sanchéz a portugalský premiér António Costa.
Právě rozpory mezi Severem a Jihem stály během koronavirové krize Evropu nejvíce sil. Obrat v politice, který přijala kancléřka Merkelová, jež byla do jara na straně „šetřivých“, byl pro některé překvapivým tahem, významnou měrou ale přenesl těžiště diskuse do Nizozemí. A s ním souvisejí i vnitropolitické problémy Nizozemí.
Podle The Financial Times sice nizozemský premiér „věnuje pozornost myšlence silnější geopolitické Evropy, ale není ochoten přijmout cenu, která s ní přichází“, a zejména s „blížícími se národními volbami, které se budou konat příští rok“. „Pravicoví euroskeptici zůstávají hrozbou, i když se zdá, že většina Holanďanů se zavázala k členství v EU. Rutteho opozice proti oživení má v parlamentu silnou podporu,“ soudí list.
Rutteho „moralizující tón dobře zní u veřejnosti“, která dosud „prosperovala z otevřeného, liberálního hospodářství a sedmi desetiletí členství v EU“. Nizozemci zkrátka přemýšlejí, proč se jim nemohou Italové a Řekové podobat. „Za tuto krizi však nikdo nenese vinu,“ připomíná britský list.
Vyjednávání s Nizozemím již přineslo ze strany nynějšího půlročního předsednictví Německa některé výhody pro „šetřivé“. Nejprve jde o snížení plateb do celkového rozpočtu pro „čisté plátce“. Druhým gestem je snížení společného rozpočtu na 1.074 miliard. Třetím krokem je podmíněnost finančních prostředků – s níž přišel v návrhu předseda Evropské rady Charles Michel pod tlakem Rakouska a Švédska – pokud některé státy nebudou dodržovat „právní stát“.
To by znamenalo, že by těmto státům byly odňaty finanční prostředky, a to „kvalifikovaná většinou“ 55% členských států, jež reprezentují 65% obyvatelstva.
The Financial Times: Každá země musí něco udělat
Americký think tank The Atlantic Council poznamenává, že k tomu, aby měl záchranný fond odpovídají schopnost, musí splňovat tři věci: jakýkoli fond obnovy musí být „dostatečně velký, aby měl skutečný makroekonomický dopad“. Musí být dostatečně přerozdělováno, aby bylo možné „nabídnout finanční výhodu na dluhových trzích“ nebo na „stávajících záchranných fondech“. A v neposledku, „peníze musí být také rychle vydávány“.
Klíčové pro nadcházející diskusi je především způsob rozdělení finančních prostředků mezi členské státy. Vzorcem pro rozdělení, který byl součástí původního návrhu Evropské komise, byl často kritizován za to, že byl poháněn před-pandemickými ekonomickými ukazateli. Projednávání tématu je navíc komplikováno skutečností, že se Evropská komise pokouší s těmito fondy „posunout několik hlavních strategických priorit, včetně pokroku v oblasti změny klimatu a digitalizace hospodářství“.
„Samotná velikost a ambice ozdravného programu a jeho vazby na mnoho dlouhodobých politických priorit nesouvisejících s pandemií vytváří na cestě vlastní komplikace, zejména vzhledem k touze rychle využít prostředky,“ podotýká americký think tank. „Několik členských států má smíšené pocity, pokud jde o skutečné utrácení všech přidělených strukturálních fondů a financování soudržnosti EU v běžných časech a provádění projektů financovaných EU,“ poznamenává.
Jako druhý problém je tu „podmíněnost pro získání podpory a dohledu po vyplácení těchto půjček a grantů“. Evropská komise navrhuje 70% grantů a 30% půjček. Toto téma je podle The American Council doslova toxické ve vztazích mezi Severem a Jihem, ale i „Východem a Západem uvnitř Evropy“. „Aby se zmírnily domácí politické obavy, které existují v zemích, které budou do systému velkými čistými plátci (Nizozemsko, Finsko, Pobaltí atd.), bude třeba určitým způsobem měřit pokrok například v reformách na trhu práce.“ Bude se to týkat a penzijní reformy ve Francii a dalších zemích, které budou mít z těchto peněz největší prospěch.
Vedlejším přínosem jakéhokoli mechanismu dohledu dohodnutého na summitu bude další vyjasnění úrovně centralizace rozhodování o rozpočtu EU a v průběhu času větší hospodářské sbližování, zejména mezi devatenácti zeměmi, které používají euro.
Zatímco u jižanských států se jedná o „šetřivost“, u východní Evropy se jako podmínka objevuje „respekt k právnímu státu“. „Tyto obavy se týkají většinou středoevropských zemí: sahají od dobře zdokumentovaného podvodného nesprávného přidělování předchozích dotací EU až po protlačování demokratických svobod, které občané EU požívají,“ píše Bart Oosterveld, autor analýzy. Obtížná kombinace odměňování významného dodatečného financování zemím, jakými jsou Polsko a Maďarsko, bude tématem, které s největší pravděpodobností bude každopádně tentokrát součástí jednání o víkendu na bruselském summitu.
Diplomatické úsilí tohoto týdne, včetně přípravného zasedání ministrů evropských záležitostí členských států, a to před zasedáním Evropské rady, by mělo zúžit možnosti a nevyřešené problémy. Italští premiéři Giuseppe Conte a španělský Pedro Sánchez se také před summitem znovu sejdou s nizozemským premiérem Markem Ruttem na setkáních, kde mohou najít určitý kompromis ohledně dohledu nad vyplácením a jeho podmíněnosti.
„Pokud se nedosáhne dohody nebo se nedosáhne dostatečného pokroku, aby se zajistilo, že finanční prostředky začnou být k dispozici začátkem příštího roku, výrazně se zvyšuje riziko tlaku na výnosy a dalších narušení kapitálového trhu. Vzhledem k možnému přílivu druhé vlny infekcí na podzim, kdy se nyní znovu otevřely vybrané evropské trhy cestovního ruchu, s ohledem na příští měsíce, v nichž se očekávají zápornější ekonomické údaje, může Evropa potřebovat ještě nákladnější intervence koncem tohoto roku,“ upozorňuje The Atlantic Council.
„Je zřejmé, že reformy, které by zvýšily produktivitu ve většině jižní Evropy, jsou velmi potřebné,“ píše The Financil Times. „Severní členové musí znovu vyvážit své ekonomiky od nadměrných přebytků, neboť jiná hlavní města by se mohla zeptat, zda by jejich veřejné finance byly v lepším stavu, pokud by Haag nerozděloval své daňové příjmy prostřednictvím vysoce příznivého režimu daně z příjmu právnických osob,“ zdůrazňuje.
„Každá země musí něco udělat. Všichni by měli používat prostředky z fondu obnovy, aby pomohli snížit emise uhlíku a zlepšit digitální dovednosti. Vázání krizové pomoci na složité a sporné reformy zavedené z dálky by však bylo nákladnou chybou, jako by všichni Evropané udělali,“ uzavírá britský komentář.
Státníci, kteří se mají sejít ve dnech 17. a 18. července, by se měli – poprvé osobně od vypuknutí pandemie – zabývat otázkou, která rozdělila Evropu již dříve, ještě před sanitární krizí. Jaký bude rozpočet na dalších sedm let? Tato otázka zatemnila mysl napříč kontinentem. S pandemií nabrala zcela nové dimenze...
Kolik kdo z členských států dostane peněz, ale není jen otázkou banálního finančního přerozdělování, ale i otázkou společného zájmu. Evropa, zasažená a citelně poškozená koronavirovou nákazou, neusiluje nyní o nic menšího, než o záchranu jednotného trhu, ochranu společné měny, ale především o záchranu pracovních míst.
Rutte: Národní veto jako demokratická cena za solidaritu
Bitva o výši a podílu na celkovém obnosu 750 miliard, s nímž přišli společně německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident Emmanuel Macron, v těchto dnech doslova závisí na jediném člověku. Premiér Rutte si toho náležitě užívá. Britský ekonomický deník The Financial Times ve svém komentáři ovšem upozorňuje, že neústupná Rutteho pozice může významně „poškodit zotavení Evropy“.
Nizozemský premiér opakuje, že Haag, stejně jako každé jiné město EU by mělo mít, spíše než Evropská komise, poslední slovo v otázce, zda a jak si zaslouží pomoci. „Podle jeho názoru je národní veto demokratickou cenou za solidaritu. Myšlenka nizozemského parlamentu, která diktuje podmínky [parlamentu] italskému nebo španělského, je však hluboce nedemokratická,“ míní britský list. Podle komentáře by bylo „kontraproduktivní, kdyby se celý proces zpolitizoval“, neboť „vlády by se měly vzájemně dohodnou“.
Právě rozpory mezi Severem a Jihem stály během koronavirové krize Evropu nejvíce sil. Obrat v politice, který přijala kancléřka Merkelová, jež byla do jara na straně „šetřivých“, byl pro některé překvapivým tahem, významnou měrou ale přenesl těžiště diskuse do Nizozemí. A s ním souvisejí i vnitropolitické problémy Nizozemí.
Podle The Financial Times sice nizozemský premiér „věnuje pozornost myšlence silnější geopolitické Evropy, ale není ochoten přijmout cenu, která s ní přichází“, a zejména s „blížícími se národními volbami, které se budou konat příští rok“. „Pravicoví euroskeptici zůstávají hrozbou, i když se zdá, že většina Holanďanů se zavázala k členství v EU. Rutteho opozice proti oživení má v parlamentu silnou podporu,“ soudí list.
Rutteho „moralizující tón dobře zní u veřejnosti“, která dosud „prosperovala z otevřeného, liberálního hospodářství a sedmi desetiletí členství v EU“. Nizozemci zkrátka přemýšlejí, proč se jim nemohou Italové a Řekové podobat. „Za tuto krizi však nikdo nenese vinu,“ připomíná britský list.
To by znamenalo, že by těmto státům byly odňaty finanční prostředky, a to „kvalifikovaná většinou“ 55% členských států, jež reprezentují 65% obyvatelstva.
The Financial Times: Každá země musí něco udělat
Americký think tank The Atlantic Council poznamenává, že k tomu, aby měl záchranný fond odpovídají schopnost, musí splňovat tři věci: jakýkoli fond obnovy musí být „dostatečně velký, aby měl skutečný makroekonomický dopad“. Musí být dostatečně přerozdělováno, aby bylo možné „nabídnout finanční výhodu na dluhových trzích“ nebo na „stávajících záchranných fondech“. A v neposledku, „peníze musí být také rychle vydávány“.
Klíčové pro nadcházející diskusi je především způsob rozdělení finančních prostředků mezi členské státy. Vzorcem pro rozdělení, který byl součástí původního návrhu Evropské komise, byl často kritizován za to, že byl poháněn před-pandemickými ekonomickými ukazateli. Projednávání tématu je navíc komplikováno skutečností, že se Evropská komise pokouší s těmito fondy „posunout několik hlavních strategických priorit, včetně pokroku v oblasti změny klimatu a digitalizace hospodářství“.
„Samotná velikost a ambice ozdravného programu a jeho vazby na mnoho dlouhodobých politických priorit nesouvisejících s pandemií vytváří na cestě vlastní komplikace, zejména vzhledem k touze rychle využít prostředky,“ podotýká americký think tank. „Několik členských států má smíšené pocity, pokud jde o skutečné utrácení všech přidělených strukturálních fondů a financování soudržnosti EU v běžných časech a provádění projektů financovaných EU,“ poznamenává.
Jako druhý problém je tu „podmíněnost pro získání podpory a dohledu po vyplácení těchto půjček a grantů“. Evropská komise navrhuje 70% grantů a 30% půjček. Toto téma je podle The American Council doslova toxické ve vztazích mezi Severem a Jihem, ale i „Východem a Západem uvnitř Evropy“. „Aby se zmírnily domácí politické obavy, které existují v zemích, které budou do systému velkými čistými plátci (Nizozemsko, Finsko, Pobaltí atd.), bude třeba určitým způsobem měřit pokrok například v reformách na trhu práce.“ Bude se to týkat a penzijní reformy ve Francii a dalších zemích, které budou mít z těchto peněz největší prospěch.
Zatímco u jižanských států se jedná o „šetřivost“, u východní Evropy se jako podmínka objevuje „respekt k právnímu státu“. „Tyto obavy se týkají většinou středoevropských zemí: sahají od dobře zdokumentovaného podvodného nesprávného přidělování předchozích dotací EU až po protlačování demokratických svobod, které občané EU požívají,“ píše Bart Oosterveld, autor analýzy. Obtížná kombinace odměňování významného dodatečného financování zemím, jakými jsou Polsko a Maďarsko, bude tématem, které s největší pravděpodobností bude každopádně tentokrát součástí jednání o víkendu na bruselském summitu.
Diplomatické úsilí tohoto týdne, včetně přípravného zasedání ministrů evropských záležitostí členských států, a to před zasedáním Evropské rady, by mělo zúžit možnosti a nevyřešené problémy. Italští premiéři Giuseppe Conte a španělský Pedro Sánchez se také před summitem znovu sejdou s nizozemským premiérem Markem Ruttem na setkáních, kde mohou najít určitý kompromis ohledně dohledu nad vyplácením a jeho podmíněnosti.
„Pokud se nedosáhne dohody nebo se nedosáhne dostatečného pokroku, aby se zajistilo, že finanční prostředky začnou být k dispozici začátkem příštího roku, výrazně se zvyšuje riziko tlaku na výnosy a dalších narušení kapitálového trhu. Vzhledem k možnému přílivu druhé vlny infekcí na podzim, kdy se nyní znovu otevřely vybrané evropské trhy cestovního ruchu, s ohledem na příští měsíce, v nichž se očekávají zápornější ekonomické údaje, může Evropa potřebovat ještě nákladnější intervence koncem tohoto roku,“ upozorňuje The Atlantic Council.
„Každá země musí něco udělat. Všichni by měli používat prostředky z fondu obnovy, aby pomohli snížit emise uhlíku a zlepšit digitální dovednosti. Vázání krizové pomoci na složité a sporné reformy zavedené z dálky by však bylo nákladnou chybou, jako by všichni Evropané udělali,“ uzavírá britský komentář.
Žádné komentáře:
Okomentovat