Putin má problém. A ne ledajaký. Ještě nikdy od pádu Sovětského svazu nemusel ruský prezident čelit tolika požárům, které se rozhořely v jeho sousedství. Zajistit si vliv na „svém dvorku“, ve sféře dávného vlivu Sovětského svazu, se zdá být stále těžší. Během tří měsíců byli tři nejbližší spojenci Moskvy uvrženi do zmatku, který nemá obdoby. V každém z těchto problémů byl ruský prezident Vladimir Putin v situaci, kdy musel mnohem více na události reagovat, než aby je sám podněcoval, píše ve svém editorialu britský ekonomický list Financial Times.
Již dříve musel vynaložit obrovské úsilí, když napadl Gruzii a Ukrajinu, aby se je pokusil přivést k poslušnosti. Nynější situace ale vypadá, že ruskou hegemonii již nelze zajistit. Na Kavkaze je Arménie opět ve válce s Ázerbajdžánem o sporné území Náhorního Karabachu. Podpora Turecka Ázerbajdžánu postavila Rusko do obtížné situace arbitra. V Bělorusku se občané odhodlali k masovým protestům proti šestadvacetileté vládě a zfalšovaným volbám vládě a také v Kyrgystánu to vypadá, že se občané snaží vytrestat svého prezidenta, vládnoucí zemi patnáct let. Bylo by jistě předčasné předpokládat, že pan Putin ztratil své
Všechny tři země: Bělorusko, Kyrgyzstán a Arménie jsou členy Euroasijské hospodářské unie (EEU) a Organizace kolektivní smlouvy o bezpečnosti (OSKB). Oba bloky vede Rusko, jež se dlouhodobě snaží o její rozšiřování a prohlubování. Boje na jižním Kavkaze testují důvěryhodnost tohoto bezpečnostního klubu. „Je ironií, že po všech snahách Ruska o oslabení západního multilateralismu vypadají jeho vlastní struktury tak křehce,“ podivuje se britský list.
Bylo by jistě předčasné předpokládat, že ruský prezident Putin ztratil vlivové nástroje pro své zóny, koneckonců čelil již dříve větším nezdarům. V časech, kdy se Putin obával „fatální demokratické nákazy“, vzešlé z „barevných revolucí“ v Gruzii nebo na Ukrajině, se mu nepodařilo nainstalovat nebo podpořit proruského vůdce. „Vybojoval sice území, ale ztratil mnoho ukrajinských srdcí a myslí,“ píší Financial Times s důrazem na Ukrajinu.
Nad svým spojenci měl prezident Putin „tendenci vykonávat menší kontrolu“. V případě prezidenta Lukašenka, běloruský vůdce „odolával užší unii s Ruskem a pohrával“ a pohrával si rovněž s „oteplením vztahů se Západem“. Arméni po desetiletí ekonomické stagnace a autoritářského směřování zvolili v roce 2018 svého nového vůdce. Kyrgyzstán předvedl limity ruského modelu takzvané řízené demokracie. Protiruské nálady hrály sice v těchto převratech zatím jen malou roli, pro Rusko je ale dnes stále obtížnější uchovat si v prostoru bývalého Sovětského svazu hegemonii, vysvětluje britský editorial.
A navíc, Rusko není v tomto geopolitickém prostoru samo. Další mocnosti zvyšují své gravitační působení na moskevské satelity, ať již se jedná o Čína ve Střední Asii nebo o Turecko na Kavkaze. Evropská unie (EU) se zdá být pro Bělorusky, unavené autokracií a nedostatečným rozvojem, přitažlivá. V krátkodobém horizontu turbulence v těchto zemích dávají Putinovi příležitost ke zpřísnění a utužení vazeb. „Lukašenko je nyní na pokraji svého politickém přežití zcela závislý na Moskvě. Arménie potřebuje ruskou vojenskou pomoc,“ podtrhuje editorial.
Ale Rusko není již dávno v pozici síly. „Může si sotva dovolit financovat spojence na úkor svých vlastních lidí. Model autoritářských kamarádů, který přijaly bývalé sovětské republiky, je ze své podstaty nestabilní,“ tvrdí Financial Times. Protože jakmile se rozhoří „veřejný hněv“, ať již se to týká korupce nebo odepíraných práv, je obtížně vše zastavit. Vůdce, který je již dvacet let u moci a chystá se možná na dalších šestnáct, to bude mít stále těžší, uzavírá list.
Žádné komentáře:
Okomentovat