Dvě kola regionálních voleb, jež se odehrály ve dnech 20. a 27. června, většina Francouzů – totiž dva ze tří – bojkotovala.
Neúčast byla patrně tou nejzajímavější zprávou: dosáhla úrovně 65, 31% (ve druhém kolem), 66, 71% (v kole prvním). Některým regionálním hráčům sice volby zvedly sebevědomí, skutečností ale zůstává, že režim Páté republiky je ze své povahy systémem kvaziprezidentským.
Prezidentské volby, navzdory výsledkům voleb regionálních, patrně opět přivedou do ringu dva hlavní rivaly: Emmanuela Macrona a Marine Le Penovou.
Druhá Macronova facka
Nepleťme si ale optiku. V záplavě hodnocení, které zasáhly evropská média, se objevuje častá úvaha, že volby byly dvojitou sankcí pro budoucí favority volby prezidentské.
Oba hráči sice viditelně ztratili – Macronovi se nepodařilo své hnutí Republika na pochodu (LREM) v regionech patřičně implantovat, Le Penová a její Národní sdružení (RN) zase ztratilo celou třetinu ze svých dosavadních zastupitelů – nicméně, navzdory hořkosti tohoto výsledku, to pro jejich budoucí ambice v zásadě nic nemění.
Pozoruhodným způsobem to dokládají hned dva výzkumy, které se objevily bezprostředně po volbách. Výzkum Odoxa-Dentsu Consulting pro France Inter a Presse régionale zachytil, že tři čtvrtiny Francouzů považuje voleb za „osobní neúspěch“ prezidenta Macrona a dvě třetiny si přeje „změnu politiky“ (56% si dokonce přeji vládní obměnu), přesto popularita nájemce Élysejského paláce se stabilizovala na neuvěřitelných 41%.
Rovněž v nejnovějším výzkumu Kantar Public pro Le Figaro magazine to pro Macrona vypadá dobře: polepšil si o čtyři body na 39%. Při bližším pohledu zaujme, že za posledních osm měsíců je Macronova popularita vyrovnaná a blíží se dojemně té, kterou za stejnou dobu dosahoval prezident François Mitterrand.
Pozoruhodným způsobem to dokládají hned dva výzkumy, které se objevily bezprostředně po volbách. Výzkum Odoxa-Dentsu Consulting pro France Inter a Presse régionale zachytil, že tři čtvrtiny Francouzů považuje voleb za „osobní neúspěch“ prezidenta Macrona a dvě třetiny si přeje „změnu politiky“ (56% si dokonce přeji vládní obměnu), přesto popularita nájemce Élysejského paláce se stabilizovala na neuvěřitelných 41%.
Rovněž v nejnovějším výzkumu Kantar Public pro Le Figaro magazine to pro Macrona vypadá dobře: polepšil si o čtyři body na 39%. Při bližším pohledu zaujme, že za posledních osm měsíců je Macronova popularita vyrovnaná a blíží se dojemně té, kterou za stejnou dobu dosahoval prezident François Mitterrand.
Není proto divu, že v první reakci na regionální „volební facku“ řekl prezident magazínu Elle, že rozhodně nehodlá měnit premiéra Jeana Castexe. „Lokální volby nemají národní důsledky, a proto v příštích měsících či týdnech nedojde ke změně předsedy vlády,“ řekl stručně.
Zdá se, že prezident Macron, věrný prezidentské tradici a své pověsti Jupitera, se rozhodne jen a jen on sám, kdy a kde opět udeří. Jaké reformy chystá, a zejména kdy je oznámí, zneklidňují nejen politickou opozici, ale zejména odbory, které již varovaly, že v případě „obnovy důchodové reformy“ půjdou opět do ulic.
Budou mezi nimi možná i ti, kteří by mu nejraději nafackovali, jak to předvedl starorytířsky Damien Taren v departmentu Drôme, který za to dostal čtyři měsíce natvrdo.
V kopci se nepřepřahá
O poznání těžší ztrátu utržila Marine Le Penová, která si byla téměř jistá tím, že díky bývalému neogaullistovi Thierry Marianimu získá jihovýchodní regionProvence-Alpes-Côte d'Azur (PACA), a možná i více. V předchozích volbách v roce 2015 po prvním kole to vypadalo, že může získat až šest regionů.
Zdá se, že prezident Macron, věrný prezidentské tradici a své pověsti Jupitera, se rozhodne jen a jen on sám, kdy a kde opět udeří. Jaké reformy chystá, a zejména kdy je oznámí, zneklidňují nejen politickou opozici, ale zejména odbory, které již varovaly, že v případě „obnovy důchodové reformy“ půjdou opět do ulic.
Budou mezi nimi možná i ti, kteří by mu nejraději nafackovali, jak to předvedl starorytířsky Damien Taren v departmentu Drôme, který za to dostal čtyři měsíce natvrdo.
V kopci se nepřepřahá
O poznání těžší ztrátu utržila Marine Le Penová, která si byla téměř jistá tím, že díky bývalému neogaullistovi Thierry Marianimu získá jihovýchodní regionProvence-Alpes-Côte d'Azur (PACA), a možná i více. V předchozích volbách v roce 2015 po prvním kole to vypadalo, že může získat až šest regionů.
Nyní nezískala ani jeden a její popularita padá. Útěchou jí budiž, že její sestra Marie-Caroline Le Penová se po sedmnácti letech vrátila do role zastupitelky v Hauts-de-Seine, širší aglomeraci pařížského regionu Île-de-France. Před víkendovým kongresem strany v Perpignanu bude muset Le Penová obhajovat nejen výsledky, ale i samotnou stranickou linii.
Nezdá se ovšem, že by diskuse na kongresu – a mezi kritiky patří hned několik osobností včetně není neteře Marion Maréchalové, již někteří by nejraději viděli v duelu místo Marine – ohrozila její dominantní postavení, neboť Marine Le Penová zůstává i nadále jediným kandidátem na vedení strany. V kopci se nepřepřahá.
Nezdá se ovšem, že by diskuse na kongresu – a mezi kritiky patří hned několik osobností včetně není neteře Marion Maréchalové, již někteří by nejraději viděli v duelu místo Marine – ohrozila její dominantní postavení, neboť Marine Le Penová zůstává i nadále jediným kandidátem na vedení strany. V kopci se nepřepřahá.
Ostatně, tolik propíraná strategie „dediabolizace“, umožnila v regionech nástup osobností, jejichž profilem se donedávna chlubili jak radikálně-levicová Nepoddajná Francie (LFI), tak samotní Republikáni (LR): například Andréa Kotarac nebo Jean-Paul Garraud.
Ačkoliv někteří jako Gilbert Collard považují snahu po „středovém liftingu“ za ideovou past, témata „imigrace, identity a bezpečnosti“ jsou stále těmi ústředními, na nichž Le Penová staví svůj elektorát, který po sanitární krizi k její lítosti ve větším počtu (sedm z deseti) k regionálním volbám nedorazil. Již za jejího otce Jean-Marie Le Pena čelila kdysi Národní fronta (FN) vnitřním různicím, jehož dokladem byla například velká roztržka s ideologem pravice Bruno Gollnischem.
Snaha spojit nespokojené politiky v širší alianci konzervativní pravice zůstává alei nadále živou platformou, na níž nyní serfuje i kontroverzní esejista a komentátor Éric Zemmour, o jehož prezidentské kandidatuře se tu a tam rovněž uvažuje. Po druhém kole již visely na nárožích jeho prezidentské plakáty.
Svatá republikánská trojice a další
Ti, kteří si myslí, že se mohou z regionu vyšvihnout až do Élysejského paláce ale není málo. Po triumfální nástupu tří, Xaviera Bertranda (Hauts-de-France), Valérie Pecressové (Île-de-France) a Laurenta Wauquieze (Auvergne-Rhône-Alpes), to vypadá, že souboj na pravici nebude snadný, byť právě z regionálních voleb vycházejí posíleni.
Ačkoliv někteří jako Gilbert Collard považují snahu po „středovém liftingu“ za ideovou past, témata „imigrace, identity a bezpečnosti“ jsou stále těmi ústředními, na nichž Le Penová staví svůj elektorát, který po sanitární krizi k její lítosti ve větším počtu (sedm z deseti) k regionálním volbám nedorazil. Již za jejího otce Jean-Marie Le Pena čelila kdysi Národní fronta (FN) vnitřním různicím, jehož dokladem byla například velká roztržka s ideologem pravice Bruno Gollnischem.
Snaha spojit nespokojené politiky v širší alianci konzervativní pravice zůstává alei nadále živou platformou, na níž nyní serfuje i kontroverzní esejista a komentátor Éric Zemmour, o jehož prezidentské kandidatuře se tu a tam rovněž uvažuje. Po druhém kole již visely na nárožích jeho prezidentské plakáty.
Svatá republikánská trojice a další
Ti, kteří si myslí, že se mohou z regionu vyšvihnout až do Élysejského paláce ale není málo. Po triumfální nástupu tří, Xaviera Bertranda (Hauts-de-France), Valérie Pecressové (Île-de-France) a Laurenta Wauquieze (Auvergne-Rhône-Alpes), to vypadá, že souboj na pravici nebude snadný, byť právě z regionálních voleb vycházejí posíleni.
Pravice získala celkem sedm regionů. Ve výzkumu Odoxa se nejlépe ze „svaté republikánské trojice“ daří Bertrandovi (72% +11 bodů), Pécressové (67% + 12 bodů), třetí je bývalý šéf republikánů Wauquiez (61% + 13 bodů).
Xavier Bertrand, který hned po svém vítězství zahájil prezidentskou kampaň, ale zatím zdaleka nemá takové postavení na pravici jako bývalý premiér Édouard Philippe, který v popularitě dosahuje u Francouzů 64%, u sympatizantů pravice dokonce 74%.
Xavier Bertrand, který hned po svém vítězství zahájil prezidentskou kampaň, ale zatím zdaleka nemá takové postavení na pravici jako bývalý premiér Édouard Philippe, který v popularitě dosahuje u Francouzů 64%, u sympatizantů pravice dokonce 74%.
Philippe se sice stále hlásí k Macronovi, ale při podepisování své knihy Impressions et lignes claires(Dojmy a čisté linky, JC Lattès, 2021), jejíž propagaci zahájil již v dubnu, je otázka na jeho eventuální kandidaturu velmi častá. Muž, kdysi věrný umírněnému republikánu a premiéru Alainu Juppému, disponuje stále svým parlamentním klubem, a jeho loajalita bude jistě klíčem k jeho budoucnosti.
Jaká byla byla loajalita Macrona k jeho prezidenta Françoisi Hollandovi, o němž Hollande tvrdil, že „ví, za co mi vděčí“?
Politika není soubojem věrnosti, o čemž jistě ví své i Michel Barnier, který v průběhu brexitu váhal, zda se má pokoušet o nejvyšší úřad. I on si jistě bude snažit na podzim o svou comeback. Jeho prezidentský rating ale zatím není moc vysoký. Také on vydal svou knihu, La Grande illusion( Velká iluze, Gallimard, 2021).
Politika není soubojem věrnosti, o čemž jistě ví své i Michel Barnier, který v průběhu brexitu váhal, zda se má pokoušet o nejvyšší úřad. I on si jistě bude snažit na podzim o svou comeback. Jeho prezidentský rating ale zatím není moc vysoký. Také on vydal svou knihu, La Grande illusion( Velká iluze, Gallimard, 2021).
Deník, jenž označuje za tajný, si všímá zákulisí procesu brexitu: mezi řádky je možné číst, jakou úroveň má jeho sebehodnocení, když píše, že by byl rád „užitečný“ a „opět najít Francouze“. Ne, Francouzi se nikam neztratili, ale „kryptomonarchistické“ sebevědomí Barnierovi rozhodně nechybí.
Jediným kandidátem, která „mluví k masám“, je Xavier Bertrand, za nímž jsou ministerské zkušenosti ve vládách Dominiqua de Villepina i Françoise Fillona) a mluví se o tom, že má stále mobil na Nicolase Sarkozyho, prezidenta, jemuž dělal kampaň i mluvčího), ale i kontakt s lidmi, když začínal jako pojišťovací agent. Dokáže-li pojistit sám sebe a Francii k tomu, mohl by to být tah správným směrem. Rozhodne se do půl roku.
Rád by věřil, že on sám dokáže proměnit duel mezi Macronem a Le Penovou na „souboj tří“.
Pravověrní a malé ředkvičky
Levice, o níž se v poslední době s velkou shovívavostí píše jako o „rozdrobené a rozeštvané“ (donedávna se tak psalo i o pravici), se podařilo zvítězit v kontinentální Francii v pěti regionech, bitva mezi těmi pravověrnými se ale nevede jen na úrovni Nepoddajné Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona, jehož prezidentské ambice jsou stále silné, ale mezi socialisty a zelenými.
Jediným kandidátem, která „mluví k masám“, je Xavier Bertrand, za nímž jsou ministerské zkušenosti ve vládách Dominiqua de Villepina i Françoise Fillona) a mluví se o tom, že má stále mobil na Nicolase Sarkozyho, prezidenta, jemuž dělal kampaň i mluvčího), ale i kontakt s lidmi, když začínal jako pojišťovací agent. Dokáže-li pojistit sám sebe a Francii k tomu, mohl by to být tah správným směrem. Rozhodne se do půl roku.
Rád by věřil, že on sám dokáže proměnit duel mezi Macronem a Le Penovou na „souboj tří“.
Pravověrní a malé ředkvičky
Levice, o níž se v poslední době s velkou shovívavostí píše jako o „rozdrobené a rozeštvané“ (donedávna se tak psalo i o pravici), se podařilo zvítězit v kontinentální Francii v pěti regionech, bitva mezi těmi pravověrnými se ale nevede jen na úrovni Nepoddajné Francie (LFI) Jeana-Luca Mélenchona, jehož prezidentské ambice jsou stále silné, ale mezi socialisty a zelenými.
Vítězové v regionech předvedli, že v tom sami nemají jasno. Za deset měsíců jsou prezidentské volby: jaký je společný levicový kandidát?
„V roce 2022 nemá levice šanci na kvalifikaci do druhého kola, pokud nebude jednotná,“ ohlásila Audrey Pulvarová, kandidátka socialistů v Île-de-France, den po druhém kole regionálního klání. Jak dokazuje spojenectví mezi dvěma koly, jehož se dopustili socialisté (PS) a LFI s evropskými ekology (EELV) a komunisty (PCF) v jedné linii za Julienem Bayouem v Ile-de-France, možné to je.
„V roce 2022 nemá levice šanci na kvalifikaci do druhého kola, pokud nebude jednotná,“ ohlásila Audrey Pulvarová, kandidátka socialistů v Île-de-France, den po druhém kole regionálního klání. Jak dokazuje spojenectví mezi dvěma koly, jehož se dopustili socialisté (PS) a LFI s evropskými ekology (EELV) a komunisty (PCF) v jedné linii za Julienem Bayouem v Ile-de-France, možné to je.
Ale konečné skóre bylo neuspokojivé, jak dokládá výsledek i ambiciózní zelené europoslankyně Karimy Delliové v Hauts-de-France, byť lelvice slavila po šesti letech návrat do zastupitelstva a rady.
Výsledky regionálních voleb, i když se k pěti připočítají i dva zámořské regiony (La Réunion a Guyana), zůstává poznamenané vysokou neúčastí: toneumožňuje zatím vyvodit jasná poučení o leadershipu mezi socialisty, ekology a některými rebely.
Výsledkem je, že každá ze složek obtížného spojenectví – ať již půjde o zelené, pravověrné nebo rudo-zelené (takřečené ředkvičky) – bude v následujících týdnech pokračovat ve sledování své vlastní cesty, neznámo kam: diskuse o možné společné prezidentské kandidatuře se zase odloží ad acta, nejlépe až na podzim.
Starosta Paříže, socialistka Anne Hidalgová neřekla své poslední slovo, čerstvě se přihlásil i Yannick Jadot za ELLV.Socialisté, kteří po své návratu na scénu, získali dojem, že se vrací i jejich éra, již dali najevo, že by rádi určovali, jak bude takový kandidát vypadat. Generální sekretář socialistů Olivier Faure v televizi RMC vysvětlil, že mezi ekology a zelenými existuje „skleněný strom, a dokonce zelený strop“ a že pouze socialisté ho mohou prorazit.
Socialisté, podobně jako pravice, by ráda ohlašovaný duel Macron : Le Penová zvrátila: zatím je ale brzy myslet si, že existuje jiná alternativa.
Starosta Paříže, socialistka Anne Hidalgová neřekla své poslední slovo, čerstvě se přihlásil i Yannick Jadot za ELLV.Socialisté, kteří po své návratu na scénu, získali dojem, že se vrací i jejich éra, již dali najevo, že by rádi určovali, jak bude takový kandidát vypadat. Generální sekretář socialistů Olivier Faure v televizi RMC vysvětlil, že mezi ekology a zelenými existuje „skleněný strom, a dokonce zelený strop“ a že pouze socialisté ho mohou prorazit.
Socialisté, podobně jako pravice, by ráda ohlašovaný duel Macron : Le Penová zvrátila: zatím je ale brzy myslet si, že existuje jiná alternativa.
Regionální volby sice naznačili možnosti, ambice, naděje i touhy, ale úroveň hlasování, respektive neúčast spíše potvrzuje, že ty příští volby budou o něčem úplně jiném.
Žádné komentáře:
Okomentovat