Vládne dvojí metr! Je zacházení Tálibánu se ženami opravdu inspirováno šaríou?

> politika a společnost > sociální vědy > ženská práva > islám > Afghánistán

Současná diskuse o Tálibánu se často věnuje problematice zneužívání a útisku žen v muslimském světě. Výklad upřednostňuje představu, že na Západě jsou ženy svobodnější, zatímco muslimské ženy nikoliv. Toto vidění je bohužel většinou postaveno na předpojatosti a islamofobních mýtech.

Komentáře, které se v posledních dnech, kdy Tálibán převzal Afghánistán, objevily popisují situaci následovně: afghánské ženy jsou nuceny provdat se za bojovníky Tálibánu, opustit zaměstnání a školu, a snášet rovněž veřejné bičování.

Pravicoví politici v Evropě a ve Spojených státech amerických, místo toho, aby vyzývali k rozšiřování azylových programů a vyvíjeli politický tlak na reformu hnutí Tálibánu, se snaží spíše získat politické body. Podporují přetrvávající nestabilitu v této válkou zmítané zemi proti svým muslimských spoluobčanům a zastáncům imigrace, píše Dalia Mogahedová na stránkách katarské televize Al-Džazíry.

„Jako muslimští občané západních národů jsme se opět ocitli v obraně své komunity a víry před těmi, kteří chtějí využít této tragédie k propagaci islamofobních tropů - stejných tropů, jaké byly použity k ospravedlnění invaze do Afghánistánu před dvěma desetiletími,“ tvrdí Mogahedová, jež působí jako výzkumná ředitelka Institutu pro sociální politiku a porozumění, sídlícím ve Washingtonu.

Na křesťany a muslimy se bere dvojí metr

Nyní, stejně jako tehdy, se podle ní od zástupců muslimské komunity očekává, že vyjasní, odsoudí  budou se distancovat od své víry, přičemž se tvrdí, že právě tato víra je základem jednání militantní skupiny, tvrdící, že jedná jejím jménem. Je to nefér a vyčerpávající požadavek „našich křesťanských krajanů“, neboť v této logice by měli „přebírat odpovědnost za jakoukoli ozbrojenou skupiny nebo válečné zločince prohlašující, že jedná ve jménu Krista“.

Není tomu ještě tak dávno - podle organizace Human Rights Watch - se například Armáda Božího odporu (LRA), ugandská povstalecká skupina, jejímž cílem bylo vytvořit stát založený na biblických 10 přikázáních, unášela a zabíjela v 90. a 20. letech 20. století desítky tisíc lidí.

Jejich praxe únosu chlapců, které vycvičila jako vojáky a dívky, které donutila k sexuálnímu otroctví, byla zdokumentována a předložena Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu, což nakonec vedlo k zatykači na zakladatele skupiny Josepha Konyho, společně se čtyřmi jeho vysokými vůdci, a to za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.

Ačkoli podle svého jména to byla ozbrojená skupina křesťanské armády, která jednala podle božího zákona, jen málokdo by souhlasil s tvrzením, že akce LRA jsou snad v souladu s křesťanskými předpisy. „Pokud jde o muslimy, bohužel se uplatňuje úplně jiný soubor pravidel. Komentář k poslednímu převzetí Afghánistánu Tálibánem je jen jedním takovým příkladem,“ argumentuje výzkumnice.

I přes dvojí metr, s kterým se musí sama potýkat, rozhodla se vzít toto srovnání jako příležitost ke vzdělávání. A píše: „Normativní učení islámu je v rozporu s tím, jak má zacházet Táliban se ženami. Islámské učení v celé své rozmanitosti povzbuzuje duchovní touhy ženy bez přímluvce mezi ní a Bohem a definuje její identitu především jako služebnice boží, jejíž práva tvoří posvátnou smlouvu.“

Nejstarší univerzitu na světě založila muslimská žena

Již v 7. století rozšíření islámu v Arábii přivedlo podle ní ženu k tomu, že již nebyla více považována za majetek někoho, kdo měl kontrolu nad jejími finančními rozhodnutími a majetkem. Měla naopak právo rozhodnout se, kdy se vdát a rozvést se.

A jak to je se zaměstnání žen? Od první generace věřících sloužily ženy v mnoha profesích: od zdravotnických pracovníc až po válečníky. Například Rufaida Al-Aslamia, popisuje,  byla chirurgyní, kterou uznával prorokem za její péči o zraněné, za výcvik ostatních žen v profesi zdravotních sester a za její roli při zřizování první polní nemocnice pro celou komunitu.

Dalším příkladem byla Nusaybah bint Ka'ab, známá jako Prorokův štít, protože jej chránila v bitvě, i když mnoho mužů již uprchlo. Islámské učení, připomíná Mogahedová, zdůrazňuje důležitost vzdělání pro muže, stejně jako i pro ženy. První známou univerzitu na světě, Univerzitu Al-Karaouine v marockém městě Fez, založila před více než 1 000 lety muslimská právě žena - Fatima al-Fihri.

Univerzitu Al-Karaouine je nejstarší a nepřetržitě fungující vzdělávací instituce na světě. „Fatima a její sestra Mariam byly velmi vzdělané a oddané své víře. Po otcově smrti a dědictví jeho majetku (ano, muslimské ženy mohly zdědit majetek století před svými evropskými protějšky) se ona a její sestra rozhodly využít své bohatství k vybudování instituce vyššího vzdělání,“ popisuje dějinný okamžik.

Úsilí sester al-Fihri o vzdělání a poznání není zdaleka ojedinělým příkladem, doplňuje a poukazuje na setkání s profesorem Mohammadem Akramem Nadwim, autorem encyklopedie Muhaddithat, který shromáždil hesla o stovkách tisíc učených žen hadísu, islámské sbírky prorockých vyprávění.

Rozhodl se původně napsat jen útlou knihu, neboť si původně myslel, že bude jen o hrstku hadíských vzdělaných žen, nakonec ale dokončil 57 svazků (které musel pro zveřejnění zkondenzovat na 40) a napočítal asi 9 000. „Pokračuje ve svém výzkumu a říká, že existují další tisíce žen, o kterých by mohl psát. Dozvěděla jsem se od něj, že mnoho učenců, které považujeme za pilíře naší tradice, měly učitelky (nejen studentky). Za zmínku také stojí, že se doktor Nadwi rozhodl studovat pouze učence hadísů. Mnoho z těchto žen bylo také učenkyněmi fiqh (právní vědy), stejně jako tafsiru (biblické exegeze) a další vědy spolu s Hadithem,“ upřesňuje.

Přesto, podotýká, tato skutečnost „stojí v ostrém kontrastu k obrazu muslimských žen v populární představivosti, jež nás snadno přesvědčila, že Tálibán představuje v zacházení se ženami islámskou oddanost, nikoli deviaci“. Podle indexu islamofobie Institutu pro sociální politiku a porozumění, podotýká, je stereotyp muslimské misogynie nejrozšířenějším protimuslimským tropem, rozšířeným mezi Američany.

Utlačovaná muslimka potřebuje západního zachránce?

„Západní političtí činitelé dlouhodobě instrumentalizovali obraz utlačované muslimky, která potřebuje západního zachránce, aby ospravedlnili evropskou a později americkou invazi a vykořisťování muslimských zemí. I když lze tuto tendenci vysledovat až ke křížovým výpravám, v moderním kontextu má formu zaujatého mediálního pokrytí muslimských žen,“ píše.

Podle studie ze Stanfordu, kterou provedla doktorka Rochelle Termanová a která svou analýzu založila na datech shromážděných z 35 let zpravodajství New York Times a Washington Post, bylo zpravodajství v USA o ženách v zahraničí ovlivněno předpojatostí potvrzení. Novináři častěji podávali zprávy o ženách žijících v muslimských a blízkovýchodních zemích, pokud jsou tam porušována jejich práva, zatímco upřednostňovali jinde informace o ženách, když byla jejich práva respektována.

„Někdo může namítnout, že toto je prostě odraz reality. Práva žen v zemích s muslimskou většinou jsou porušovány častěji. Ale není tomu tak,“ zdůrazňuje Mogahedová. Termanová totiž píše: „I když se národy řadí do indexu práv žen víceméně stejně, ženy v muslimských zemích jsou vystaveny misogynii, zatímco ženy v západních zemích jsou zobrazovány složitěji.“ I když jsou jejich prožité reality podobné, jsou muslimské ženy líčeny jako týranější než jejich západní protějšky jiných vyznání, čímž reprodukují falešnou představu, že misogynie je výjimečná a ze své podstaty muslimská.

„Musíme se stát kritickými konzumenty informací, zpochybňovat dvojí standardy a zpochybňovat předpojatost a nedovolit nikomu využívat akce militantní skupiny k propagaci fanatismu. Jedině tak budeme skutečně stát s afghánským lidem, ženami a muži, kteří musí vyvinout veškeré své úsilí na jejich podporu,“ uzavírá Dalia Mogahedová na stránkách katarské televize.