Chce Biden odstranit Putina od moci? Rusko chce Ukrajinu rozdělit

> geopolitika > USA > Polsko > Rusko > válka na Ukrajině

Udělal prezident Joe Biden botu? Z prvních reakcí jeho štábu i evropských politiků to tak vypadá. Jak praví okřídlená věta amerického novináře Michaela Kinsleye: Bota je to, když politik řekne pravdu, nějakou zjevnou pravdu, kterou nemá říkat. A přesně to americký prezident Biden udělal. Co vlastně řekl?

Americký prezident Joe Biden navštívil ve dvou dnech Polsko, aby se na místě seznámil s tím, co se děje v zemi, která je první na dělící čáře válečného konfliktu na Ukrajině. Do Polska utíkají běženci, jak to Evropa od druhé světové války nezažila. A Joe Biden v pečlivě připraveném projevu ve varšavském Královském paláci nabídl ve třiceti minutách svou politickou vizi.

Na závěr ale řekl něco, co patrně nemělo být součástí projevu. V závěru, kdy zmínil slova polského papeže Jana Pavla II. (Nebojte se!) čtyřikrát řekl slovo Bůh. „Pro rány Boží, tento muž nemůže zůstat u moci. Bůh vám všem žehnej. A kéž Bůh brání naši svobodu a Bůh chrání naše jednotky.“

Americký politolog William A. Galston se v americkém listu Wall Street Journal zamýšlí v textu nad tím, co tato „bota“ znamená, co tím chtěl prezident říct, a jaký se dá na Ukrajině očekávat vývoj.

Představitelé americké administrativy rychle přispěchali s vysvětlením, že změna režimu v Rusku nebyla nikdy cílem americké pomoci Ukrajině. Velvyslankyně při NATO Julianne Smithová nabídla vysvětlení, že tato věta, v níž Biden mluví o odstranění Putina od moci, je pravděpodobně pouze „principiální lidskou reakci“ po jeho setkání se stovkami zoufalých ukrajinských uprchlíků.

Americký politolog Galston, profesor na Brookings Institution, si ale klade otázku, jež byla jádrem Bidenova proslovu, která se samozřejmě nabízí: „Je myslitelné, že by se zbytek světa mohl vrátit k běžnému podnikání s Vladimirem Putinem jako ruským prezidentem, nebo se s ním a jeho zemí musí zacházet jako s národem vyvrhelů, dokud se udrží u moci?“ A přichází s pragmatickým východiskem: „Hodně záleží na tom, jak válka skončí.“

Scénáře ukončení ukrajinsko-ruského konfliktu

Prezident Putin, míní Galston, nedosáhl patrně svého původního cíle: rychle svrhnout vládu prezidenta Volodymyra Zelenského a nainstalovat vyhovující náhradu v podobě loutkové vlády. I když je možná ještě „příliš brzy na to, abychom to věděli“, nedávná prohlášení ruského úřadu naznačují, že Putin se pravděpodobně „přiklání k plánu B – zajištění Doněckého a Luhanského regionu a také pobřežního mostu na Krym“.

S tímto náhledem souhlasí i ukrajinský generál Kyrylo Budanov, vedoucí zpravodajské služby ukrajinského ministerstva obrany, který mluví o tom, že Rusko usiluje o stav, podobný tomu, jaký rozdělil Severní a Jižní Koreu.

Jednou z možností by bylo, že by se mohla opět obnovit averze před invazí, kdy Rusové a Ruskem podporované síly budou ovšem okupovat mnohem větší ukrajinské území. Boje by i nadále pokračovaly, sice s nižší intenzitou, ale podél celé nové demarkace mezi bojujícími silami. I sankce by nadále pokračovaly, stejně jako dodávky zbraní na Ukrajinu a snaha Evropy odpojit se od ruské energetiky. Spojené státy americké a jejich evropští spojenci by pokračovali v intenzivním úsilí diplomaticky zcela izolovat Rusko.

Tento chmurný scénář ale nemusí být zrovna tím, co se stane. „Existuje poněkud optimističtější scénář,“ píše americký politolog. Diplomatická jednání, která mezi Ruskem a Ukrajinou pořádá Turecko, budou pokračovat a intenzita bojů postupně ustoupí. Co může nabídnou ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, aniž by vyvolal domácí jiskření, co by mohl prezident Vladimir Putin přijmout, aniž by to ohrozilo jeho přežití ve funkci?

Jakýkoli návrh dohody by jistě podléhal schválení lidovým referendem na Ukrajině. Před poslední ruskou invazí Ukrajina znovu odmítla přijmout ruskou anexi Krymu a je proto méně pravděpodobné, domnívá se Galston, že by tak učinila po velkém krveprolití a zničení ruských sil. „Zdá se, že Ukrajina je ochotna opustit svou dlouhodobou aspiraci na vstup do NATO a diskutovat o nějaké formě neutrality, ale pouze na oplátku za bezpečnostní záruky ze západní koalice, pokud pro Rusko nenajde nic přijatelnějšího,“ píše autor.

Nejpravděpodobnější se ale jeví výsledek, při němž dojde k příměří v souladu s dohodou, která ukončila první, tzv. ostřelovací fázi, korejské války a nechala v zásadě velké problémy nevyřešené. Pan Zelenskyj by podle Galstona svým lidem řekl, že se rozhodl postoupit část ukrajinského území, zatímco Putin by na druhé straně řekl, že dosáhl svého hlavního cíle – ochránit Ukrajince, kteří se identifikují s Ruskem jazykově a kulturně, před represivní „nacistickou“ vládou.

Tohle není studená válka

Hlavní otázka, ke které se vrací, ale zní ještě jinak: „Jak mohou USA a jejich spojenci obnovit normální vztahy s Ruskem, zatímco armáda Vladimira Putina si vynucuje de facto rozdělení Ukrajiny?“ Ruský prezident nemůže být odměněn za agresi. Je možné, že sankce Západu budou narážet na náklady na okupaci (včetně partyzánské války proti vetřelcům), což by Rusko donutilo se stáhnout, jako to udělali Sověti z Afghánistánu. 

Ale patrně to nebude tak snadné. Prezident Putin „zaplatil za svou invazi tak vysokou cenu“, že se snadno nezmění, zvláště, když by tímto „obratem porušil pan-ruskou ideologii“, která – stejně jako jakákoli jiná kalkulace nákladů a příjmů – utvářela postoj vůči Ukrajině. „Mezitím by došlo ke zmrazenému konfliktu – a tikající časované bombě – v srdci Evropy. Mohl by za těchto okolností uspět druh kreativního státnictví, které kdysi pokojně ukončilo studenou válku?“ ptá se.

„Západ tehdy jednal s Michailem Gorbačovem, s nímž (jak pravila v proslulém výroku Margaret Thatcherová) mohl Západ obchodovat. Nyní je ale situace jiná: teď by si musel potřást s rukou od krve,“ uzavírá politolog William A. Galston.