Zařehtání plyšového sloníka

 > politika > společnost > Česko > prezidentské volby > esej > exkluzivně na Jehlice revue

Ani po třiceti letech se česká společnost nedokázala, jak názorně předvedla prezidentská volba, vymanit z jednoho zajetí. Je smutné vidět po tolika letech znovu a znovu stejný cirkus, stejné panoptikum, které zůstalo v jedné neměnné, protože zcela nevěcné, emocionální a myšlenkové smyčce.

Dnes, sotva uschly všechny slzy dojetí z toho, že vyhrál ten ,,správný kandidàt'', jsme se vrátili jenom zdánlivě někam, kde jsme již byli. 

Ne, to přece nezvítězila ,,pravda a láska nad lží a nenávistí'', jak jsme mohli slyšet v různých obměnách (Praha a láska nad vsí a nenávistí), to pouze zvítězil jeden prezidentský kandidát na druhým. 

Zvítězil Petr Pavel nad Andrejem Babišem. I když ne všude, ale většinově o jeden milión hlasů 

Výrobci hesel a emočních zkratek

O tom, co se dělo uplynulý půlrok a zejména posledních čtrnáct dní, máme, zdá se, hodně jasno. Přesto tu zůstává jistá existenciální truchlivost, že jsme se jaksi nepoučili, neboť někteří šli dokonce v druhém kole volit, i když se jim kandidát, jeden nebo druhý, vůbec nelíbil. Bylo jich dokonce hodně, více než minule. Proč? 

Ještě před půl rokem médiím vládl historik Petr Blažek, který hloupému nàrodu vysvětloval, že generál ve výslužbě předkládá příběh, co neodpovídá pravdě, byl kdysi komunistický rozvědčík, nad nímž dohlížela všemocná sovětská GRU. Přesto se za  tři měsíce stal ten samý generál, který se ,,přece poučil'' a ,,sloužil v NATO'', symbol ,,návratu a naděje na slušnou politiku'' 

Jistě, nebýt zručných výrobců hesel a emočních zkratek, možná bychom se i zamysleli, že tu proti sobě vlastně stojí symbolicky dvě tváře minulosti. Když se Andrej Babiš, bývalý premiér a rovněž kariérní komunista (krycí jméno Bureš) rozohňoval nad komunistickou minulostí generála Pavla (krycí jméno Pávek), nešlo se neubránit hysterii. Babiš, sotva krátce soudním verdiktem omilostněný v kauze Čapí hnízdo, se stal morálním kazatelem. 

Nebyl to ale přece Babiš, kdo s tímto kazatelstvim začal, víme? Na to tu máme kazatele přímo od oltáře (Tomáš Halík), máme k tomu mámo rovnou terminologii inkvizičních koncilů, protože v politické soutěži na úřad ,,s malými pravomocemi'' se bojuje rovnou mezi ,,dobrem a zlem".

Filozof Petr Rezek, který zemřel loňského roku, o tom fenoménu kdysi psal jako o ,,filosofii a politice kýče''. utlá stejnojmenná knížka, kniha vyšla poprvé roku 1991, jež shrnuje eseje z časů, k nimž bychom se již nejraději nechtěli vracet, je bohužel stále živá. Připomíná totiž onu fatální nevěcnost, která českou společností zmítá po půl století, zmatek mezi pojmy a dojmy, ale kupodivu i onu pokleslou povahu východisek, jejichž zatím posledními obráncem bylo dlouhou dobu občanské hnutí Milióny chvílek - a nyní tedy nový prezident Petr Pavel.

Integrita staronových elit

Ani Babiš, ani Pavel nejsou zástupci lidu. Oba sice mluví o pomoci a touze lidu naslouchat, ale oba jsou ryzími reprezentanty polistopadových elit. Jeden, stejně jako druhý si svůj čas užili, jeden v džungli byznysu, v tom privatizačním peklu, druhý na bojišti, kam padaly bomby bez mandátu OSN. Oba sloužili novému státu, který vznikal po pádu starého režimu, ten je vychoval, a nakonec - i na troskách česko-slovenské republiky, za kterou kdysi mnozí skutečně položili životy; ano, jsou nakonec našimi současníky ve strukturách toho, ,,nového demokratického pořádku".

Václav Havel, jehož jménu tu tak často probleskovalo, prezident, dramatik a disident, kdysi psal o ,,moci bezmocných", rád veršoval s filozofem Janem Patočkou nad ,,životem v pravdě". A udělal z politiky často ,,absurdní divadlo" v přímém přenosu (vrcholem bylo pískání při prezidentské volbě jeho druhé ženy Dagmar). Generál a zvolený prezident Pavel mluvil také o pravdě, ale i o'důstojnosti, a nejdříve dokonce i o ,,klidu a pořádku" Vojenská čest z jeho úst přímo duněla, i když neřekl nahlas nikdy to okřídlené: Provedu. Jeho život byla služba - režimu, včera i dnes. 

Filozof Daniel Kroupa, podporovatel Pavla, se domnívá, že účast ve volbách, kde proti sobě stanuli dva bývalí komunisté, je věcí svědomí, a volit je mravní povinností. Tím ale proti sobě staví jedno a to samé. Nikdo není povinován navelenou mravní povinností proti svému svědomí. Koneckonců, a v tom má Kroupa pravdu, svědomí je intimní záležitostí, a žádná inkvizice nemá právo ji z nikoho páčit, ať už se jmenuje, jak chce. Proto výkřiky o zlu, jehož je Babiš ztělesněním, nejsou ničím jiným, než hokynářským ječením, i když je Danuše Nerudová, inspirovaná slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou, adresovala zejména těm ,,mladým čistým", na něž apelovala, po prohře v prvním kole. 

Apel na ty ,,nevinné duše" zasáhl dokonce i děti, jak dojemně vylíčila Česká televize, když přinesla dva ,,hluboce dojemné příběhy", kterak děti předávají hodnému generálu dary. Malá Sofinka, donesla Pavlovi malého plyšového sloníka, malý chlapec zase po nadlidském úsilí pronikne přes ochranku s namalovanou vlajkou a vzkazem: Děkujem!

,,Starého psa novým kouskům nenaučíš", tak by mohlo znít heslo mnoha kandidátů, nejen Babiše a Pavla, ale zejména Jaroslava Bašty, který místy připomínal světce, jež by za své pravdy, jako Mistr Jan Hus, i do ohně, pekelného ordálu, vstoupil. Jediný signatář Charty 77 mezi kandidáty osvědčil osobní integritu, i když nemusíme mít rádi jeho vztah k odcházejícímu prezidentu Miloši Zemanovi. Jediný také neřekl, koho volit v druhém kole.

Platí bakteriologický model?

Pravda, v rámci Havlova ,,bakteriologického modelu" Moci bezmocných, jak připomíná filozof Rezek, by si pravda měla.najít cestu špalírem společnosti, kde jeden civilista může ,,odzbrojit celou divizi". S generálem na Pražském hradě, prvním od roku 1968, kdy tam byl zvolen Ludvík Svoboda, to podle reakcí jeho stoupenců, bude snažší. A kdybyste nevěděli, bude to s ním ,,pohoda".

Již nyní se mluví o tak závažných věcech, jako je koordinace, dodržování ústavy a vzájemných konzultacích. Prostě normální úřednická práce, ke které již netřeba stírat slzy, mluvit o dobru a zlu, nebo se snad pokoušet ,,žít v pravdě". Ona ,,moc bezmocných", alespoň podle výsledků v Ostravě, Karlových Varech, Sokolově nebo v Ústí jede dál.

Dál zatím, dokáže to alespoň předstírat, jede i Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Utržil pár šrámů, ale jeho komediantská duše se nad tím jistě povznese. Pokud bude hodný, jak mu radí jeho žena Monika, možná ani nesloží svůj poslanecký mandát, než odjedou spolu někam, třeba na Kanárské ostrovy.

Ať již bude nebo nebude Petr Pavel na známkách, je jasné, že řeči o ,,výběrové mobilizaci", jak utrousil náčelník generálního štábu Karel Řehka, bude muset prezident-generál vysvětlovat nejen lidem, ale svému nástupci ve funkci. Příliš mnoho povolávacích rozkazů nezní dobře a i jako hoax, natož ostré nábojnice nebo výhružky smrtí pro kohokoliv, Babiše a jeho ženu: tomu se opravdu nelze smát!

Protože, ať už pojede nový prezident Petr Pavel - s pečlivě zastřiženým legionářským vousem - po Masarykově vzoru v Lánech na koni nebo pomyslně na dětském sloníku, buď zatroubí nebo zařehtá - varování lidu by mělo znít jasně: ta politika, která není vidět (nejen ta lobbistická v kuloárech a restauracích) a ani slyšet, je především o zájmech. Jaké jsou zájmy České republiky bychom si měli připomínat bez slz a dojetí, s chladnou hlavou, nejen při plnění vojenského závazku NATO.

Ale to už diváky komedie, která právě skočila, zajímat nebude. Sejdeme se zase příště, my rozdělená společnost, ,,náchylná v srdci Evropy tak často na infarkty".