Před tímto vývojem varuje vlivný americký magazín Foreign Affairs, který popisuje závislost zbrojního průmyslu Ukrajiny na .Západu a slábnoucí politickou podporu - nejen ve veřejnosti, ale i před nadcházejícím volbami v Americe a Evropě.
Koalice nejbohatších a technologicky nejvyspělejších zemí světa dává dosud bojující Ukrajině velkou strukturální výhodu. Vojenská podpora Západu však s sebou přináší vlastní rizika a výzvy.
Jedním z nich je extrémní závislost Ukrajiny na západní vojenské a finanční pomoci.
Ukrajinská armáda se odklonila od stárnoucí infrastruktury a zastaralých doktrín, které ji definovaly v postsovětské éře, a stala se silně závislou na západním vybavení a strategickém plánování. Rusko mezitím vede válku s ukrajinskou ekonomikou, která by bez mezinárodní pomoci jen těžko fungovala.
Pokračující angažovanost Západu na Ukrajině přitom nelze dlouhodobě zaručit. Politické složky v Evropě a ve Spojených státech začaly se zpochybňováním podpory Ukrajiny. Zatím jsou tyto hlasy v menšině, ale množí se a jsou stále hlasitější.
Ve Spojených státech se válka na Ukrajině stala posledním ohniskem boje o to, jak moc by se Američané měli starat o podporu zámořských partnerů a spojenců (a kolik by na ni měli vynakládat). Optimismus ohledně úspěchu Ukrajiny začal kolísat, což vedlo ke znepokojení z velké, časově neomezené války na evropské půdě.
Mezitím vývoj na frontách - zejména relativně pomalé tempo a skromné úspěchy protiofenzívy, kterou Ukrajina zahájila letos v létě - povzbudil skeptiky západní podpory Kyjeva.
Zastánci Ukrajiny nemají jasnou a jednotnou teorii vítězství, což představuje politickou odpovědnost. Mimo Ukrajinu nyní ve zprávách dominují jiné příběhy než válka.
Rozplétání utkané sítě
Hlavním rizikem pro Ukrajinu není ani tak náhlá politická změna na Západě, jako spíše pomalé rozplétání pečlivě utkané sítě zahraniční pomoci. Pokud však k náhlému posunu dojde, začne ve Spojených státech, kde se bude v listopadu 2024 hlasovat o základním směřování americké zahraniční politiky.
Vzhledem k nebezpečí, které by představovala i postupná ztráta podpory, nemluvě o náhlém přerušení, by ukrajinská vláda měla diverzifikovat svůj dosah napříč politickým spektrem a přizpůsobit své žádosti o pomoc vyhlídce na vleklou válku.
Mezitím by političtí představitelé ve Spojených státech a Evropě měli udělat vše pro to, aby finanční a vojenská pomoc Ukrajině byla začleněna do dlouhodobých rozpočtových cyklů, což by budoucím představitelům ztížilo její ukončení.
Jedním z nich je extrémní závislost Ukrajiny na západní vojenské a finanční pomoci.
Ukrajinská armáda se odklonila od stárnoucí infrastruktury a zastaralých doktrín, které ji definovaly v postsovětské éře, a stala se silně závislou na západním vybavení a strategickém plánování. Rusko mezitím vede válku s ukrajinskou ekonomikou, která by bez mezinárodní pomoci jen těžko fungovala.
Pokračující angažovanost Západu na Ukrajině přitom nelze dlouhodobě zaručit. Politické složky v Evropě a ve Spojených státech začaly se zpochybňováním podpory Ukrajiny. Zatím jsou tyto hlasy v menšině, ale množí se a jsou stále hlasitější.
Ve Spojených státech se válka na Ukrajině stala posledním ohniskem boje o to, jak moc by se Američané měli starat o podporu zámořských partnerů a spojenců (a kolik by na ni měli vynakládat). Optimismus ohledně úspěchu Ukrajiny začal kolísat, což vedlo ke znepokojení z velké, časově neomezené války na evropské půdě.
Mezitím vývoj na frontách - zejména relativně pomalé tempo a skromné úspěchy protiofenzívy, kterou Ukrajina zahájila letos v létě - povzbudil skeptiky západní podpory Kyjeva.
Zastánci Ukrajiny nemají jasnou a jednotnou teorii vítězství, což představuje politickou odpovědnost. Mimo Ukrajinu nyní ve zprávách dominují jiné příběhy než válka.
Rozplétání utkané sítě
Hlavním rizikem pro Ukrajinu není ani tak náhlá politická změna na Západě, jako spíše pomalé rozplétání pečlivě utkané sítě zahraniční pomoci. Pokud však k náhlému posunu dojde, začne ve Spojených státech, kde se bude v listopadu 2024 hlasovat o základním směřování americké zahraniční politiky.
Vzhledem k nebezpečí, které by představovala i postupná ztráta podpory, nemluvě o náhlém přerušení, by ukrajinská vláda měla diverzifikovat svůj dosah napříč politickým spektrem a přizpůsobit své žádosti o pomoc vyhlídce na vleklou válku.
Mezitím by političtí představitelé ve Spojených státech a Evropě měli udělat vše pro to, aby finanční a vojenská pomoc Ukrajině byla začleněna do dlouhodobých rozpočtových cyklů, což by budoucím představitelům ztížilo její ukončení.
V Evropě jsou zdrojem obav Spojené státy, které jsou možným slabým článkem transatlantického řetězce. Je ironií, že evropské země jsou vedeny stejnou úzkostí jako ve Washingtonu.
Neutuchající oddanost Ukrajině, jakou charakterizují vlády Finska, Polska, Švédska, Spojeného království a pobaltských států, existuje stále i ve většině evropské veřejnosti od začátku války. Větší podporu než dříve získala i Evropská unie (EU) a NATO.
Únava z ukrajinské války
Nicméně na Evropu doléhá určitá únava. Nejlepším příkladem toho může být Německo, které přežilo energetickou krizi způsobenou válkou, přijalo milion ukrajinských uprchlíků a postupně zvyšuje svou pomoc Ukrajině.
Stejně jako v případě pandemie je to dlouhý oblouk krize, který vyvolává frustraci: vysoké ceny energií, recese, obavy z deindustrializace a nefunkční vládní koalice přinesly malátnost, z níž těžila krajně pravicová strana Alternativa pro Německo.
Alternativa pro Německo (AfD) je nyní podle průzkumů druhou nejsilnější německou stranou. Chce vystoupit z NATO a zastavit podporu Ukrajině, ale popularita strany nevyplývá pouze z jejích proruských názorů. AfD využívá všeobecné nespokojenosti k tomu, aby její kritika atlantistické zahraniční politiky Německa působila mainstreamověji.
AfD je nyní podle průzkumů druhou nejsilnější německou stranou. Chce vystoupit z NATO a zastavit podporu Ukrajině, ale popularita strany nevyplývá pouze z jejích proruských názorů. AfD využívá všeobecné nespokojenosti k tomu, aby její kritika atlantistické zahraniční politiky Německa působila mainstreamověji.
Čím déle bude válka pokračovat, tím více by se Evropanům mohla zdát neřešitelná a nákladná, s bude stále vícd spíše nástrojem americké moci než klíčovým evropským zájmem.
Vzhledem k tomu, že podpora války je v Evropě postojem status quo, mohli by se podnikaví politici zaměřit na domácí frontu a obviňovat elity v hlavních městech a Bruselu, že se starají více o Ukrajinu než o vlastní obyvatelstvo.
Divoká karta Trump
Divokou kartou ve válce jsou Spojené státy. Trumpův návrat by pro Ukrajinu pravděpodobně znamenal pohromu.
Jako prezident se Trump choval k Ukrajině jako k přívěsku své předvolební kampaně a snažil se Zelenského silou donutit, aby poškodil pověst Bidena, Trumpova tehdejšího hlavního rivala. Podle listu The New York Times Trump v roce 2018 několikrát soukromě navrhl vystoupení Spojených států z NATO za přítomnosti vysokých představitelů administrativy.
Tuto myšlenku však nikdy nedotáhl do konce. Ale soudě podle jeho rétoriky v kampani se zdá, že pokud se vrátí do Bílého domu, je odhodlán jít v porušování zavedených norem a tradic ještě dál.
***
Bez podpory Západu by Ukrajina musela vést válku, a to za podmínek, kdy by se západní materiál stal dražším, méně dostupným nebo obojím.
Ukrajinští vojáci věnovali výcviku na západním vybavení značný dobu. Ukrajinští stratégové mají obrovský prospěch z pomoci při zaměřování a sdílení zpravodajských informací, které dostávají od Spojených států a dalších evropských zemí.
Pokud by ale Evropa nebo Spojené státy (nebo oba celky) Ukrajinu odřízly, znamenalo by to pro Ukrajinu nevyčíslitelnou ztrátu ve vojenské odolnosti.
Ve Washingtonu a v evropských hlavních městech ale nelze podporu Ukrajině vytesat do kamene, uzavírají autoři textu.
***
Bez podpory Západu by Ukrajina musela vést válku, a to za podmínek, kdy by se západní materiál stal dražším, méně dostupným nebo obojím.
Ukrajinští vojáci věnovali výcviku na západním vybavení značný dobu. Ukrajinští stratégové mají obrovský prospěch z pomoci při zaměřování a sdílení zpravodajských informací, které dostávají od Spojených států a dalších evropských zemí.
Pokud by ale Evropa nebo Spojené státy (nebo oba celky) Ukrajinu odřízly, znamenalo by to pro Ukrajinu nevyčíslitelnou ztrátu ve vojenské odolnosti.
Ve Washingtonu a v evropských hlavních městech ale nelze podporu Ukrajině vytesat do kamene, uzavírají autoři textu.
Žádné komentáře:
Okomentovat