Ve výzkumem má nyní Národní fronta, strana Marine Le Penové, přes 30%. |
Není kouře bez ohně. A ve Francii to někdy dělá dojem, že pod povrchem této společnosti doutná konflikt, přítomný snad ve všech západních demokraciích. Národní fronta (FN), označovaná také někdy za extrémní pravici, patrně vyhraje volby – ty departementální (tedy řekněme okresní, i když rozměr departmentu není zcela okresní).
Socialisté u moci se rozhodli zahájit proti tomuto nebezpečí velkou mediální kanonádu.
Nejprve počátkem měsíce prezident François Hollande, nově také premiér anuel Valls – a dokonce i velmi umírnění první sekretář Socialistické strany (PS) Jean-Christophe Cambadélis. Každý svou měrou vytáhl do frontálního tažení proti strategii frontistů na kandidátkách, o níž pravil Cambadélis, že „bere z hloubky popelnice extrémní pravice“.
Socialisté u moci se rozhodli zahájit proti tomuto nebezpečí velkou mediální kanonádu.
Nejprve počátkem měsíce prezident François Hollande, nově také premiér anuel Valls – a dokonce i velmi umírnění první sekretář Socialistické strany (PS) Jean-Christophe Cambadélis. Každý svou měrou vytáhl do frontálního tažení proti strategii frontistů na kandidátkách, o níž pravil Cambadélis, že „bere z hloubky popelnice extrémní pravice“.
Národní fronta totiž představuje své kandidáty skutečně téměř ve 2.000 kantonech (nárůst na číslo 7.648 kandidátů oproti 2.720 v roce 2011 mluví za vše). To může ale překvapit jen hluché a slepé. Frontisté podle předsedkyně Marine Le Penové budou v prvním kole 22. března kandidovat v 79 departementech, jimiž pokrýjí 95,2% kantonů a 98% populace metropolitní.
Premiér
Valls tento týden dramaticky sdělil: „Mám
strach o svou zemi, že bude rozbita Národní frontou.“
A dodal, že podle něj „objektivně“ existuje možnost vítězství
Marine Le Penové v prezidentských volbách. Nikoliv těch „v roce
2022 nebo 2027, ale v roce 2017“. Šok? Myslel to vážně?
Ačkoliv
nebezpečí Národní fronty roste – v evropských volbách
loňského května tato strana vyhrála proti všem se ziskem 25, 4%
(pro srovnání: umírněná pravice UMP získala 21%, socialisté
14,5%, centristé 10, 3%, evropští ekologové 9, 4%, levice
radikální 6,5%) - ovšem, levice, i pravice vždy FN využívala
toliko pro své potřeby. A to již od časů Françoise Mitterranda,
jenž pro tyto potřeby neváhal měnit volební počty a proporce.
Stalo se tak i nyní, rok před těmito volbami. Nynější výzkumy
dávají frontistům vítězství již přes 30% - opět před UMP a
socialisty. Reakce ale již nyní anticipují výsledky. Proč?
Každé
vládnoucí moci se vždy hodí, aby mohla něčím a někým
strašit. Říká se tomu v politické sociologii i v křesťanství:
obětní beránek.
Ve Francii ostatně, podobně jako jinde, ve chvílích hluboké
krize identity a demokracie, se vždy hrálo na populistické struny.
Ať již to byl v 80.letech 19. století generál George Boulanger,
nebo potom v 50. letech století dalšího, 20., jistý Pierre
Poujade, na jehož kandidátce byl zvolen nejmladší poslanec. Jeho
jméno: Jean-Marie Le Pen. Otec a zakladatel Národní fronty v roce
1972.
Profesor
Jean Garrigues z univerzity v Orléans a Science-Po, který považuje
vítězství Le Penové v roce 2017 za „totálně surrealistické“,
to 11. března napsal v levicovém listu Libération
přesně: „Marinisme,“
jak frontisty nazývá,
„řekněme to rovnou, není
nic jiného, než pouze další z podvodů protestních dějin. A
právě zde Vallsova strategie nesedí, stejně jako globální
tažení politicko-mediální třídy.“
Levice,
stejně jako kdysi pravice (Mitterrand, ale i v roce 2002 Jacques
Chirac) chtějí pouze zvednout z lavice své voliče. Zdá se, že i
v těchto jarních volbách půjde o úbytek voličů a vítězství
těch, co budou volit nohama. Oheň ale již hoří – ve třech
barvách (modré, bílé a rudé), alespoň na erbu Národní fronty.
Žádné komentáře:
Okomentovat