Hollande nemusí nutně procházet primárními volbami

odvysíláno v Českém rozhlasu Plus dne 30. dubna 2015

Vnitřní napětí uvnitř Socialistické strany nepolevuje.

Vybral si ho jako svůj štít. Premiér Manuel Valls ale nejenže prezidenta nekryje, místy do dokonce vypadá, že François Hollande zaniká v jeho stínu. Poslední výzkum popularity politiků TNS Sofres ukazuje, že prezident Hollande, jemuž atentáty z ledna zvedly popularitu na neuvěřitelných 40%, opět nezadržitelmě padá dolů. Hollande padá, Valls roste.

Čísla mluví krutě: Hollande 16%, Valls 35%. To vypadá skoro stejně špatně – zejména pro Hollanda – jako na sklonku loňského roku. Co více, prezident Hollande, jenž se rozhodl angažovat Vallse, aby mu vylepšil image, roste na jeho úkor. Prognóza, že Valls svého prezidenta podrží, se prostě ukazuje jako klamná. Ozývají se dokonce opět hlasy, že by Hollande neměl pokoušet prezidentskou štěstěnu znovu. Aniž by to ale Valls přímo přiznal, jeho tón zní stále více prezidentsky.
V uplynulých dnech zveřejnil think-tank Terra Nova, blízký socialistům, varianty pro primární volby, z nichž na podzim roku 2011 vzešel Hollande. Právě Terra Nova stála jako jeden z zdrojů na počátku tohoto unikátního procesu, jenž se snaží nyní napodobit i pravice. Co je ale překvapivé – a think-tank tím evidentně nahrává prezidentovi – nepovažuje účast prezidenta za podmínku jeho nové kandidatury. V čekávání červnového kongresu socialistů v Poitiers, který se má zabývat další orientací strany, zní doporučení Terra Novy poněkud alibisticky. Koho chleba jíš, toho píseň zpívej?

Statut Socialistické strany (PS) přitom zní velmi jasně: „Kandidát na prezidenta republiky vzchází prostřednictvím občanských primárních voleb, otevřených všem občanům, jež přijímají hodnoty republiky a levice, spoluorganizovaných levicovými politickými formacemi, jež si přejí na procesu podílet.“ V doporučení vlivného think-tanku se ale můžeme dočíst, že vedle logického argumentu, že by se do primárních voleb měly začlenit i další levicové (koaliční) strany – a Terra Nova cílí zejména na ekology, jež tak rádi ubírají vítr z plachet socialistům – ale zároveň konstatuje, že účast prezidenta, jenž končí v úřadu, nemusí být povinná.

To je zvláště pro tzv. rebely uvnitř strany, kteří zpochybňují nynější liberální orientaci šéfa státu v ekonomických reformách, nepřijatelné. Christian Paul, Benoît Hamon nebo Emmanuel Maurel se již nechali slyšet, že „princip primárek“ je „rozhodujícím elementem“ pro budoucnost celé levice. První tajemník socialistů Jean-Christophe Cambadélis ovšem míní, že „primárky nejsou na pořadu dne“. Alespoň ne před kongresem.

V analýze, soudí Cambadélis, je mnohem více (sebechvalné) bilance minulosti, než perspektivy. Tajemník ví, že principy mohou být dogmaty, jež se pro některé stanou dobrou trampolínou v kariéře, pro jiné ale mohou být politickým hrobem. Příklad Arnauda Montebourga, jenž skončil v minulých primárkách na třetím místě, je toho jasným příkladem. Nebýt dogmatický ale může zároveň znamenat, že se do strany opět vrátí tolik nechutné intrikaření – neodvolatelné zápasy malých srdcí a egomaniackých existencí.

Před prezidentem Hollandem, který toho zatím tolik nasliboval, se ale stále perspektiva jeho příští kandidatury zcela neuzavírá. Nemusíte ani tolik věřit na zázraky, abyste si všimli, že i ta nekonečná krize, jež zacloumala jeho mandátem, může být prospěšná. Hollande ale zatím klesá, a Valls posiluje. Premiéra ale jmenuje v Páté republice prezident. Jeden z mnoha paradoxů režimu, jenž kdysi jeden z nájemníků Elysejského paláce – totiž první socialista tamtéž – François Mitterrand nazval: permanentním převratem.