Na drátě Sarkozyho šedá eminence Claude Guéant

vysíláno v Českém rozhlase Plus dne 23. dubna 2015

Byla to šedá Eminence Sarkozyho éry. Nyní připomíná spíše největšího kostlivce ve skříni, na jehož slova se čeká.

Dalo by se něm mluvit jako o – největším Sarkozyho kostlivci ve skříni. Claude Guéant, bývalý generální tajemník Elysejského paláce (2007-2011) a bývalý ministr vnitra (2011-2012), patřil mezi ty francouzské politiky, jimž se obvykle říkalo za časů monarchie: šedá eminence.

Nyní je ale tento bývalý vysoce postavený úředník spojován s aférou, jež nese jeho jméno.

Zatímco Nicolas Sarkozy se snaží v těchto dnech na čele Strany pro lidové hnutí (UMP) využít svého stranického aparátu k návratu do Elysejského paláce, čímž může získat exkluzivně na dalších pět let prezidentskou imunitu, zůstává jeho eminence Guéant diskrétně v pozadí - a tak nějak trochu sám. Přitom stačilo tak málo. Mohli dávat oba prostě větší pozor.

Ale stejně jako bývalý prezident francouzské republiky Nicolas Sarkozy, také Claude Guéant si patrně bláhově myslel, že když bude používat ještě „druhý (naprosto jistý) telefon“, unikne tím dotěrným novinářům... Novinářům na čas unikl, ale neunikl tím vyšetřujícím soudcům. Ti ho podezřívají z „daňových podvodů a zneužívání falešných obchodů za falešným účelem“.

Soudci Serge Touraine a René Grouman, kteří odposlech na jaře 2013 nařídili, nepodezřívají bývalého tajemníka Elysejského paláce z ničeho menšího, než z nelegálního financování prezidentské kampaně v roce 2007 prostřednictvím Libye. Tajemník Guéant mohl být totiž tím člověkem, šedou eminencí, který zajišťoval transfer prostředků ve výši 50 milionů euro, jež podle serveru Mediapart pocházely z fondů bývalého libyjského vůdce Muammara Kaddáfího. Přepisy částí odposlechů zveřejnil minulý týden večerník Le Monde.

Soudci ale zatím nejsou tak daleko, aby mohli činit tak zbrklé závěry. Zatím se zabývají především obrazy. Claude Guéant je totiž, jak víme, velkým „milovníkem starého umění“ - a zejména jistého holandského mistra Andrijse Van Eervelta. Touto zálibou vysvětlil Guéant již dříve stopy nějakých 500.000 euro, jež se objevily na jeho bankovním účtu počátkem března roku 2008. Pocházely z Malajsie, od dalšího „milovníka umění“, jinak také vlivného obchodníka Sivajothiho Rajendrama. Mezi aktivity jeho čtyřicítky společností patřil do konce roku 2088, mimo jiné, i obchod se zbraněmi – ve prospěch francouzské vlády.

Vyšetřovatelé zjistili, že malajsijský obchodník identickou sumu dostal ale jenom dva dny předtím od jistého Khálida Bugshana, saudského průmyslníka, jenž obchoduje rovněž se zbraněmi jako prostředník. Zde by se stopy mohly ztrácet... ale podle vyšetřovatelů vedou dál – a to k Alexandru Djourimu, obchodníku, jenž působí ve Švýcarsku, ale má více než dobré kontakty po celém světě. Využíval jich prezident Sarkozy ještě jako ministr vnitra, stejně jako bývalý ministr Dominique de Villepin. Mimochodem, právě Djouri by měl stát za usmířením kdysi znepřátelených mužů – po památné aféře Clearstream, kde měl být Sarkozy jako příjemce úplatků z prodejů zbraní.

Ale zpět, respektive vpřed, neboť odtud je již jen krok... ke kabinetu Kaddáfího. Tajemník Guént při výslechu přiznal, že o Djouriho kontaktech – až k Bešíru Salehovi, řediteli Kaddáfího kabinetu – věděl a pracoval s tím. To by nebylo až tak nic divného. Z odposlechů vyplývá, že Guéant měl „na drátě“ zejména Djouriho, odmítá ale, že by měl byť „jenom centim“, ani provizi z jakéhokoliv obchodu, natož z peněz na Sarkozyho prezidentskou kampaň.

Aféra Clauda Guéanta není malá. Z odposlechů, na nichž je zachycen i Sarkozy, si můžeme poslechnout nejen hovory s Guéantem, ale i úvahy o dalších věcech a zejména lidech – Sarkozyho konkurentech uvnitř strany. Inu, zapeklitá aféra - v tomto milostivém jaru - pouhé dva roky před prezidentskými volbami. Jistě o ní ještě uslyšíme.