Ženy jsou na 68. ročníku Festivalu v Cannes – hodně v pohybu

> publikováno a odvysíláno na Českém rozhlase Plus dne 16. května 2015.

Peníze, nebo život? Na festivalu v Cannes, letošním již 68. ročníku, se dávají peníze okázale najevo. Symbolicky nejen na „rudém koberci“, ale i posilováním „značek“.

Na prvním místě nejsilnější partner MasterCard a také Kering, nová značkou luxusních doplňků finančníka a sběratele umění Françoise-Henriho Pinaulta. Život ale koneckonců na filmovém festivalu také nechybí, dokonce ani ten bídný – a nechybí ani na plátně.

Nový prezident festivalu Pierre Lescure, jenž nahradil Gillese Jacoba, se nechal u příležitosti zahájení letošního ročníku speciálně vyfotografovat ve večerníku Le Monde.

Pózuje na titulní straně bez ponožek, uvnitř čísla se nechává přeměřovat krejčovským metrem pro nový oblek. I to je symbolické: zatímco jeho předchůdce Jacob od roku 1984 vytvořil pro „značky“ Klub velkých partnerů, novinář a producent Lescure, zakladatel Canal+, komerční televize par excellence do dotáhl téměř k dokonalosti. Jeden z hlavních sponzorů, totiž Kering, dokonce spolufinancoval rovněž film Luca Jacqueta La Glace et le Ciel (Led a nebe) o klimatickém oteplování, jenž bude festival uzavírat. Festival v novém střihu, a přitom stále glamour.

Prezident Lescure se o penězích prostě nebojí mluvit: „V čase, kdy jsou veřejné účty omezeny, je důležité, aby se festival neomezil pouze na přehlídku na ´koberci´.“ 

Koberec ale stál tentokrát opravdu za to. V jihofrancouzském Cannes, kam se i letos sjely špičky filmového světa, se ženy postaraly vzrušení - jako vždy – letos navíc jsou jaksi oficiálně „v pohybu“, v rámci sekce Women in Motion. Z devatenácti soutěžních filmů ovšem toliko dva natočily ženy. Mají tedy co dohánět. Hned ale ten úvodní La Tête haute (Hlava vzhůru) byl „politicky korektně“ od režisérky, a to Emmanuelle Bercotové. Exceluje v něm mladičky Rod Paradot v roli opuštěného delikventa, hned vedle Catherine Deneuvové. Herečka Isabella Rosselliniová, jež stojí na čele poroty Un certain regard (Určitý pohled), se osobně angažuje v diskusi o perspektivách žen ve filmu společně s Isabelle Huppertovou... a také Salmou Hayekovou-Pinaultovou, herečkou a producentkou, shodou okolností, jak jméno napovídá, manželkou klíčového sponzora. Salma Hayeková hraje také v jednom ze soutěžních filmů: The Tale of Tales (Pověst pověstí) režiséra Mattea Garroneho, a měla to být ona, co svého chotě k tématu „žen v pohybu“ přivedla.

V pohybu byly ovšem ženy i na proslulém červeném koberci, kde uprostřed týdne defilovaly krasavice velké i méně pohledné, v róbách složitých i jednodušších – při tomhle počasí. O největší pozdvižení se postarala francouzská herečka Sophie Marceauová, jinak také členka poroty na čele s bratry Ethanem a Joelem Coenovými, jež v doprovodu mexického tvůrce Guillerma del Torro se natolik záhadně zapletla do své složitě nadýchané róby, že (ne) chtěně odhalila i své spodní prádlo. Marceauová má pro takové okamžiky vůbec zvláštní talent: před sedmi lety se jí podařilo na Croisette odhalit své nečekaně své levé ňadro.

O Festival v Cannes má již dlouhý čas zájem Woody Allen, jenž tu představí mimo soutěž svůj nový film Irrational Man (Iracionální muž), nechybí Paolo Sorrentino s filmem La Giovinezza (Mládež), ani Gus Van Sand s novinkou The Sea of Trees (Moře stromů).

Po české účasti se již nikdo ani zvlášť v Cannes neptá, i když jistě i my máme leckoho, jehož by bylo možno snad ještě představit (pokud ne rovnou odhalit) nejen na červeném koberci. Ale třeba má pravdu kritička a spisovatelka Tereza Brdečková, když říká: „U nás není co najít!“ Není to příliš kategorické? A takové nějak sebemrskačské? Festival trvá do příští neděle 24. května.