 |
| Obálka českého vydání Cronenbergovy prvotiny. |
Patří ke kultovním filmovým tvůrcům. Kanadský režisér David Cronenberg (*1943), známý i unás svými podivuhodně makabrózními horory, loňského roku překvapil svou literární prvotinou Consumed, jež nyní vychází v češtině jako Konzumárium. Nezklame jistě filmové fanoušky, kteří již dřívě hltali jeho filmy. V novele v zásadě literárně převádí své zaužívané, značně obsesivní vizuální představy.
Cronenberg má bezpochyby cit pro vypjaté situace, různé úhly pohledu i bláznivě groteskní vidění světa – s důrazem na všudypřítomnou high-technology -; dá se od něj očekávat více? On sám se s velkým zaujetím nechává unášet na vlnách svých sklonů, v nichž se to hemží převážně hmyzem: nechybí sex, lži, ani video. Nechybí ale ani humor.
A protože Croneberga zajímá i současný stav západní společnosti, jež je konzumáriem všeho druhu, neváhá zasadit do pohybu postavy, jež mu jsou těmi správnými hybnými loutkami k diagnóze: novináře, lékaře a filozofy.
V zajetí elektronického konzumuNovináři jsou dva (Nathan a Naomi Mathovi), lékaři jsou dva (Molnár a Roiphe), filozofové rovněž (Célestine a Aristide Arosteguyovi). Novináři mají v knize roli hyperaktivních detektivů, filozofové jsou zvrhlí a sebestřední zločinci (není divu, že to jsou Francouzi, od německých filozofů bychom to jistě nečekali) a lékaři splňují představu úchylných experimentátorů.
Čtenář bude jistě i bez znalosti novinářského prostředí závidět americkým investigavcům, Nathanovi a Naomi: jsou dobře placení, i když témata nemají vždy zcela domluvená - mohou si dovolit létat sem a tam v zajetí svých případů po celé změkouli (New York, Paříž, Toronto, Budapešť, Tokio) - , a při svých rešerších používají (samozřejmě drahou) sofistikovanou elektroniku. Zde Cronenberg vyjmenovává kus po kusu všechny ty přístroje i s jejich skvělými parametry. Nechybí značky, ani typy. To je první, v zásadě efektní, ale po čase už i značně únavná stránka, jednoho z typů konzumu.
Od režiséra Cronenberga čtenář nečeká, že se zbaví svých filmařských zálib. Alě někdy je toho až příliš. Obraz hraje ostatně v knize hlavní roli, a že jde především o obraz elektronický, je jaksi samo sebou jasné. Banality, kterak se tento liší od analogového, a v čem se různé prohlížeče, photoshopy, flashdisky, USB, datové sběrače, ale i ostření a citlivosti mění, zaplňují velkou čas novely, která se stává trochu i příručkou pro starší a pokročilejší zájemce o prodejny s elektronikou.
Elektronické konzumaci podléhají nejen novináři, ale nakonec i lékaři a filozofové. A vystaven je hlavnímu tématu i čtenář, pokud chce knihu dočíst. Mimochodem, název zní i v češtině zajímavě (Konzumárium je svého druhu opravdu i jistým živočišným Teráriem), v angličtině Consumed ale mnohem více zahrnuje i stav mysli, do níž se postavy propadají.
Filozofie v budoáru rozřezaná na kusyÚstředními postavami novely jsou filozofové Célestine a Aristide Arosteguyovi. Připomínají současnou verzi volnomyšlenkářského slavného páru Jeana-Paula Sartra a Simone Beauvoirové. Veselá nadsázka: od markýze de Sade až po Arosteguyovy se přece hodí přisuzovat Francouzům všechny druhy sexuálních úchylek, není-liž pravda? Cronenberg využívá vrchovatě všech ingrediencí pro své vlastní záměry. I zde dojde na konzumaci – a to (opět) filmově doslovnou!
Od režiséra Cronenberga čtenář nečeká, že se zbaví svých filmařských zálib. Alě někdy je toho až příliš. Obraz hraje ostatně v knize hlavní roli, a že jde především o obraz elektronický, je jaksi samo sebou jasné. Banality, kterak se tento liší od analogového, a v čem se různé prohlížeče, photoshopy, flashdisky, USB, datové sběrače, ale i ostření a citlivosti mění, zaplňují velkou čas novely, která se stává trochu i příručkou pro starší a pokročilejší zájemce o prodejny s elektronikou.
Elektronické konzumaci podléhají nejen novináři, ale nakonec i lékaři a filozofové. A vystaven je hlavnímu tématu i čtenář, pokud chce knihu dočíst. Mimochodem, název zní i v češtině zajímavě (Konzumárium je svého druhu opravdu i jistým živočišným Teráriem), v angličtině Consumed ale mnohem více zahrnuje i stav mysli, do níž se postavy propadají.
Filozofie v budoáru rozřezaná na kusyÚstředními postavami novely jsou filozofové Célestine a Aristide Arosteguyovi. Připomínají současnou verzi volnomyšlenkářského slavného páru Jeana-Paula Sartra a Simone Beauvoirové. Veselá nadsázka: od markýze de Sade až po Arosteguyovy se přece hodí přisuzovat Francouzům všechny druhy sexuálních úchylek, není-liž pravda? Cronenberg využívá vrchovatě všech ingrediencí pro své vlastní záměry. I zde dojde na konzumaci – a to (opět) filmově doslovnou!
Hlavním tématem, jenž patrně vyvolá zájem největší, spočívá v rozčtvrcení (a okousání) filozofky Célestine při jedné obskurní filozofické performanci, což má patrně vyvolat místy pocit, že jsme se ocitli v hororu. Působí to ale nakonec spíše směšně, neboť kolik takových rozřezaných těl již hororový žánr vyprodukoval, že? Ve filmu by se jeden možná lekl, ale v knize? Jediné, co hlavní motiv zachraňuje, je nekonečná nejistota, zda k tomu opravdu došlo...
Ale nepopírám, že kanibalismus, přičítaný francouzským filozofům, má i v knize svůj určitý půvab. Cronenberg prokládá celou tu pařížskou scenérii francouzskými větami a spojeními, i znalostmi místopisných detailů; značně ironicky tu vyznívá i groteskní výklad zaujetí filozofů o nekonformní témata, u nichž si lze představit celou škálu současných post-marxistických filozofů (kdysi „nových“, nyní již značně zvetšelých, jakými jsou například André Glucksman nebo Bernard-Henri Lévy); nechybí záliba ve filmu (oba manželé jsou členy poroty festivalu v Cannes), ani zlomyslný název filozofické stati v sartrovském duchu: Entomologie je humanismus.
Cronenberg zkrátka neušetřil z francouzské filozofické tradice nic a nikoho a doslova vše rozřezal ve svém literárním budoáru na kusy.
Ale nepopírám, že kanibalismus, přičítaný francouzským filozofům, má i v knize svůj určitý půvab. Cronenberg prokládá celou tu pařížskou scenérii francouzskými větami a spojeními, i znalostmi místopisných detailů; značně ironicky tu vyznívá i groteskní výklad zaujetí filozofů o nekonformní témata, u nichž si lze představit celou škálu současných post-marxistických filozofů (kdysi „nových“, nyní již značně zvetšelých, jakými jsou například André Glucksman nebo Bernard-Henri Lévy); nechybí záliba ve filmu (oba manželé jsou členy poroty festivalu v Cannes), ani zlomyslný název filozofické stati v sartrovském duchu: Entomologie je humanismus.
Cronenberg zkrátka neušetřil z francouzské filozofické tradice nic a nikoho a doslova vše rozřezal ve svém literárním budoáru na kusy.
Spiknutí proti konzumu?
Bláznovosti se v novele meze nekladou: závěr se nese v duchu spiknutí. Pointa s „hmyzí revolucí“ proti konzumu, na níž se podílí severokorejský režim, je myslím z toho všeho asi nejlepší.
Opus se uzavírá koncem, jenž dává tušit, že Cronenberg má za lubem ještě cosi dalšího. Třeba zase nějaké další neuvážlivě „konzumní čtivo“?
David Cronenberg: Konzumárium. Překlad Robert Tschorn. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2015. Počet stran: 278.
David Cronenberg: Konzumárium. Překlad Robert Tschorn. Vydalo nakladatelství Argo, Praha 2015. Počet stran: 278.
Žádné komentáře:
Okomentovat