Socialistický kongres uzavírá jednu éru

První tajemník Socialistické strany Jean-Christophe Cambadélis sjednotil vše.

> politika > Francie > publikováno a odehráno na Českém rozhlasu Plus dne 11. června 2015

Všichni se dohodli, že se dohodnou. Víkendový kongres Socialistické strany (PS) v severozápadní části Francie, ve městě Poitiers, zněl chvílemi jako umíráček.

Navzdory mnoha vyhlášeným proudům, které cirkulují uvnitř strany, podařilo se Jeanu-Christophu Cambadélisovi, prvnímu tajemníku strany, téměř nevídané. Nikdo nijak zvlášť neprotestoval, jako kdyby už nebylo proti čemu. Proudy se doslova slily v jednu řeku.
Vládnoucí liberálně-socialistický kurs, který od nástupu premiéra Manuela Vallse potvrdil zejména prezident François Hollande, nemá samozřejmě podporu všech.

Ale ti, kteří se rozhodli protestovat, nebo dokonce odmítli podíl v nové vládě – jako například ekoložka Cécile Duflotová či rebel Arnaud Montebourg – nezvládli to podstatné: získat na svoji stranu silnější podporu. Nikdo je nebere příliš vážně.

V kuloárech ovšem se ozývali mnozí, kteří vyhlašovali ironicky, že se jedná patrně o poslední – vskutku socialistický – kongres. „Projev Cambadélise zněl jako řeč pohřební,“ cituje konzervativní list Le Figaro delegáta, hlásící se k jednomu z opozičních proudů.

Čtěte také: Josef Brož: Symbolická porážka levice pro Vallse nic nemění

Premiér Manuel Valls, jenž v Poitiers vystoupil s odvážnou řečí, ale především obhajoval samotné slovo socialismus, jež sám před časem zpochybnil. Nikdo mu ale příliš nevěřil, že to myslí upřímně, takřečeně od srdce.

V pořadí 77. kongres socialistů tak slyšel od premiéra tato freudistická slova: „Ne, Socialistická strana není mrtvá.“ A o několik minut později: „Miluji socialisty, vím, co jim jsem povinen. A vy víte, co jste povinováni mně.“

Čím více lásky a ujišťování o životě, tím méně skutečného života a skutečné lásky. Premiér Valls potvrdil, že hodlá i nadále „pokračovat v reformách“, což byla jasná odpověď pro ty, kteří by si snad mysleli, že dojde ke změně vládního kursu.

V posledních dnech - a začalo to již v Poitiers, odkud se premiér s vlastními dětmi vydal speciálním letadlem Falcon na finále Ligy mistrů do Berlína (aby podpořil rodnou Barcelonu proti Juventusu), a pokračovalo to nečekaně tvrdým zásahem proti imigrantům na severu Paříže – čelí premiér zesílené kritice.

Nejen z oné tzv. levice, jak se eufemisticky říká levici extrémní, ale doslova ze všech stran. „Morální chyba“, „neodpustitelná neslušnost“ – ozývá se od opozice.

Europoslankyně za Sarkozyho Republikány Nadine Moranová dala na svém tweeterovém účtu premiérovi červenou kartu. „Mezi tím být premiérem Francie a fanouškem Barcelony, premiér Valls si vybral jasně,“ napsala. Premiér již ze zoufalství ohlásil, že peníze za účast svých dětí na palubě tryskáče vrátí.

Čtěte také: Josef Brož: Ségolène, bývalá Hollandova partnerka, se královsky vrací

Opozice uvnitř socialistů, ale i opozice vnější ví, že vlastně nemusí nynější vládu ani příliš kritizovat. Je to nejen vládní fasáda, jež tvoří její jednotu v Národním shromáždění, ale hlavně skutečná slabost. Všichni čekají.

Bývalá první tajemnice, a jedna z vedoucích aktivistek hnutí odporu, totiž Martine Aubryová, starostka města Lille, svůj postoj dala najevo neúčastí na závěrečné „rodinné fotografii“.

Přijala sice většinový trend, ale každý za tím vidí jasné taktizování. Co bude na jaře, po krajských volbách, vyhlášených na konec tohoto roku, si nikdo neodvažuje odhadnout. Někteří, byť jsou členy vlády, jako Pierre Moscovici nebo Ségolène Royalová se kongresu nezúčastnili.

„Když jste socialisté, buď chcete změnit svět, nebo změníte stranu,“ řekl na kongresu v mitterandovském ozvuku tajemník Jean-Christophe Cambadélis. Jenom on patrně tušil, co tím vlastně chtěl popravdě říct. Mnozí dávají této straně už jen několik měsíců života. Všichni cítí, že jedna éra končí.