> politika > Francie > Sýrie > zveřejněno a odvysíláno v Českém rozhlasu Plus, dne 2. září 2015
 |
| Moderní francouzské stroje zahájily bombardování Sýrie. Bude to mít nějaký efekt? |
Šest francouzských stíhacích letounů, z toho pět Rafalů, za vzdušné podpory Američanů, bombardovalo minulou neděli, podle sdělení prezidenta Françoise Hollanda, výcvikový tábor islamistů v Dajr az-Zaur. „Naše síly dosáhly svých cílů: tábor byl kompletně zničen,“ oznámil prezident Hollande na okraj summitu Organizace spojených národů (OSN). Bombardování bylo výsledkem špionážních letů počátkem měsíce září, kdy tento úmysl prezident Hollande také oznámil. Čeho tím ale dosáhl?
Dosud se mělo zato, že francouzská zahraniční politika je ve věci Sýrie koherentní: nepodporuje Bašára Asada, jehož režim označuje za zločinecký, a snaží se za každou cenu nalézt spojence mezi opozicí, jež by nebyla spojena s hnutím islámského státu (IS). Potíže jsou tu ale hned tři. Dvě jsou strategické, jedna politická.
Předně, likvidací výcvikového střediska, odvolávající se na článek 51 Charty OSN o legitimní obraně", jak vzápětí vysvětlil premiér Manuel Valls, působí dosti nevěrohodně. Útoky se odehrávaly v předvečer zasedání OSN v New Yorku, kde se po letech objevil i ruský prezident Vladimír Putin, což působilo z francouzské strany trochu jako pozdní demonstrace síly, u vědomí toho, že Rusové jsou již od srpna na místě a budují v Sýrii svou vlastní základnu.
Údery Francie vyvolala sice pozornost mezinárodního společenství, ale ne více. Bez věrohodné opozice a nasazení pozemních sil, fakticky nahrává režimu syrského prezidenta Asada.
Americký prezident Barack Obama, jemuž Kongres před dvěma lety zamítl útoky v Sýrii, byl nyní dotlačen ke spolupráci s Ruskou federací a Íránem. Rusové nyní bombardují zcela jiným stylem. Pokud chce Francie hrát ještě nějakou roli v Sýrii, neměla by opakovat chyby, které se dopustil na sklonku druhé světová války generál Charles de Gaulle, když se zuby nehty snažil udržet nad Sýrií a Libanonem koloniální nadvládu. Jednostranné nasazení letounů, vyvolávající historické reminiscence, totiž nezmění ani povahu syrského režimu, ani neobnoví prestiž Francie na Blízkém východě.
Bývalý premiér a ministr zahraničních věc Dominique de Villepin počátkem týdne připomněl tuto zevnou strategickou skutečnost, když poznamenal v rozhovoru pro RMC a BFMTV, že „válku proti terorismu nelze vyhrát bombami“. „Bašár Asad je pro Sýrii problém, ale není tím jediným problémem, a jeho odchod nic nevyřeší,“ míní.
„Daeš [rozuměj IS] je pro Sýrii obrovský problém, ale není problémem jediným. Skutečným problémem je totiž radikalizace sunnitů v zemi,“ dodává. Vojenské řešení podle de Villepina jen zvyšuje „virovou kapacitu mobilizace“ nových odhodlaných bojovníků zvnějšku, ale i místní sunnitské populace.
Uprchlická vlna, jež z valné většiny pochází právě ze Sýrie, jen těžko Západ zastaví tím, že bude zemi bombardovat, ať už v obraně legitimní, či nelegitimní. Pragmatismus, který mluví z de Villepina není od věci, když tvrdí, že je nutné jednat i s prezidentem Asadem. „Seskupme celý svět okolo stolu včetně reprezentantů Asadova režimu, abychom podepsali nějaký druh lokálního míru,“ říká bývalý premiér z éry prezidenta Jacquese Chiraca.
„Zvítězit v terénu?“ ptá se. „To je iluze!“
Žádné komentáře:
Okomentovat