Představitelé nové politické garnitury, koalice Ligy a Hnutí pěti hvězd, si neberou servítky. Tvrdá line, kterou razí vláda – ústy lídrů obou uskupení a ministrů Mattea Salviniho a Luigiho Di Maia -, zpochybňuje i povinnost finančního příspěvku členského státu Evropské unie. Proč? Důvody jsou ekonomické i civilizační.
Mosty a přístavy: metafory krize
Itálie, sotva dva a půl měsíce po nástupu nové koalice, složené ze separatistické Ligy (severu) a antisystémového Hnutí pěti hvězd (H5h), zažívá další kolo politické krize. Průsečíkem, na němž se střetává politická krize, jsou komunikační uzly, jež kdysi učinily z Itálie vyhledávané místo obchodu i kulturní výměny.
Mosty a přístavy se staly letošního léta metaforami, s nimž stojí a padá perspektiva celá země.
Rozlomení Morandiho mostu v Janově, jenž vedl nad řekou Porcévela i obytnými čtvrtěmi města, si vyžádala 43 obětí, se po dlouhé dny objevovalo jako hlavní téma zpravodajských kanálů. Ačkoliv dosud není vyšetřena příčina jeho pádu, stojícího od roku 1967 – možná to opravdu byl špatný odhad konstrukce samým architektem Riccardem Morandim, jenž ho neprojektoval na dnešní čtyřnásobnou zátěž – se stalo důvodem ke střetu, jenž přerostl v psychodrama.
Vládní politici neváhali napadnout soukromou společnost Autostrade per l‘Italia, vlastněnou skupinou Atlantia, v níž 30% drží rodina Benetton, známá svými koly, ale i značkou United Cololors of Benetton. Společnost, vlastnící 6 000 km dálnic vyhlásila, že je schopna most postavit do osmi měsíců, a odškodnit i oběti. Život jim ale nikdo nevrátí.
Osmnácti rakvím, k nimž se přišli poklonit pozůstalí, kteří neodmítli státní pohřeb, přišlo i pět tisíc občanů včetně prezidenta Sergio Mattarella a premiéra Giuseppe Conteho, nechyběli ani vůdci Salvini a Di Maio, kteří byli živě aplaudováni. Toho dne, 18. srpna, byla Itálie svědkem projevů nečekané podpory, ale i hluboké nenávisti: zejména vůči levicové opozici. Přitom ale Hnutí 5 hvězd zpochybňovalo okružní dálnici Gronda, jež měla mostu odlehčit. Hnutí 5 hvězd publikovalo na svých stránkách i text, v němž obavy o bezpečnosti mostu označilo za „báchorky pro děti“.
Obě uskupení, zvláště Liga pod vedením ministra vnitra Salviniho, si udržuje vysoký kredit u veřejnosti: strmý nárůst z 16 na 30% se dá vykládat zejména jako výsledek protimigrační rétoriky. Poslední týdny k tomu měl ideální příležitost: veřejnost sledovala s velkým napětím situaci kolem nové lodi, jež měla k italským břehům přivést další imigranty, tentokrát na palubě lodi Diciotti k sicilskému přístavu Katánie.
Test odolnosti imigračnímu tlaku, jež k italským břehům dovedly od roku 2014 více než 650 000 uprchlíků, podle Salviniho skončil. Osud 150 lidí lodi Diciotti, převážně z Ertreje, z nichž dva trpí otevřenou tuberkulózou, bude pokračovat na souši. „Migranti na palubě Diciotti se vylodí v příštích hodinách,“ oznámil o víkendu Salvini. „Velká část migrantů bude ubytována katolickou církví, kněžími, kteří jim otevřeli své dveře, svá srdce a své peněženky,“ dodal ironicky.
Není to ale pouze katolická církev: na dvacítku imigrantů přijala Albánie, dvacítku také Irsko. Mimochodem, s čím přijede v úterý do Říma český premiér Andrej Babiš?
Vůči ministru Salvinimu bylo v pátek za jeho chování vůči migrantům zahájeno sicilským prokurátorem Luigim Patronaggiem vyšetřování z „únosu, nezákonného zadržování osob a zneužití pravomoci“. Toto rozhodnutí ale podléhá Senátu, a ministr, jehož se to evidentně týká, by měl být souzen „radou ministrů“, což předpokládá souhlas senátu, kde má ale vládní koalice většinu.
Neplatit a uchovat si důstojnost!
Italský teolog Tomáš Akvinský nebyl jediným, kdo se odvolával na právo „odporu proti vyšší moci“. Pro zemi Apeninského poloostrova je to stále více vlastní suverenita, jež předchází té evropské. Itálie opakovaně vyhlásila, že Evropa se nechová jako „společenství hodnot“, když nechává na Itálii řešení imigrační krize. „Evropská unie se rozhodla obrátit se k Itálii zády – a to znovu,“ napsal vicepremiér Di Maio.
Premiér Conte řekl, že Itálie nehodlá platit, ani schvalovat příští společný rozpočet. Italská vláda ostatně platí více, než Evropy dostává. Podle čísel Evropské komise za rok 2016 přispěla Itálie 14 miliardami euro, a získala 11, 6 miliard prostřednictvím různých programů. Za rok 2017 se příjmy Itálie pohybují kolem 10 miliard euro. Může ale Itálie z Evropské unie vystoupit? Zatím tak trouchu klouže po hraně...
Náročný reformní program vyvolává u zaměstnavatelů vrásky na čele. U některých přímo zděšení. To se nedá ufinancovat, tvrdí. Vláda zahájila počátkem léta politikou zaměstnanosti. Název: Decreto Dignità (Dekret důstojnosti). Snahou vlády je skoncování s prekaritou - vytvořením „urgentních měřítek pro důstojnost pracovníků a společností“.
Konkrétně to znamená silné omezení „smlouvy na dobu určitou“ (limitováno na 2 roky), zvýšení postihu proti „nespravedlivému ukončení zaměstnání“ o 50% odstupného (až na 36 měsíců) či postihy proti těm firmám, které se státní podporou delokalizují výrobu mimo Itálii.
Nezaměstnanost je nyní v Itálii vyšší oproti průměru Evropské unie – blíží se 11% oproti tomu evropskému, jenž se pohybuje kolem 8%. Zaměstnavatelé reformu označují jako neflexiblní. „Je lepší mít práci na dobu neurčitou, nebo vůbec?“ ptá se jeden z nich, Marco Bonometti, předseda odborů zaměstnavatelů Cofindustria, v deníku La Stampa. Hlasy, které před létem upozorňovaly na nebezpečí spekulativního útoku na italskou mění sílí.
Žádné komentáře:
Okomentovat