Andula Sedláčková, herečka

pátek 14. prosince 2018

Ústupky přes kopírák? Prezident Macron se inspiroval na „tajné schůzce“ návrhy svého předchůdce Sarkozyho. Ve svém projevu k národu mluvil působil jako školák

> politika > Francie > analýza vyšla na EuropZprávy.cz, dne 11. prosince 2018.

Tajně. Prezident Emmanuel Macron se před svým pondělním vystoupením ve francouzské televizi, kde představil celou řadu sociálních ústupků v reakci na měsíc trvající protestní hnutí „žlutých vest“, radil s bývalým prezidentem Nicolasem Sarkozym. Informuje o tom pravicový týdeník Valeurs Actuelles. Schůzka, která se uskutečnila 7. prosince, den před čtvrtou protestní sobotou, nebyla oficiálně zařazena do prezidentova programu.

Podle informací, které přináší konzervativní list LeFigaro, schůzka se uskutečnila v rámci „širších konzultací“, které v posledních dnech vedl prezident Emmanuel Macron. Mezi témata, která spolu při obědě oba politici probírali, byla obecně bezpečnostní opatření, ale zejména návrh na defiskalizaci přesčasů, s nímž přišel prezident Macron ve svém televizním projevu.Tato norma byla součástí j reformních návrhů z roku 2007, když se k moci dostal právě prezident Sarkozy. Zrušena byla až s příchodem dalšího prezidenta v roce 2012, totiž Françoise Hollanda.

Prezident Nicolas Sarkozy, tehdejší předseda neogaullistického Sdružení pro republiku (RPR), který zvítězil v duelu proti socialistické oponentkou Ségolène Royalovou, proslul svého času i důrazem na „národní identitu“. Mezi návrhy, které nynější prezident Macron přednesl, byl rovněž důraz na „národní rozpravu“, v níž podle něj by se Francouzi měli „shodnout se sebou samými“ v otázce jaká je „jejich identita“, nastolena by měla být i „otázka imigrace“.

Tuto debatu v roce 2009 podporoval i prezident Nicolas Sarkozy, jenž dokonce dekretem zřídil i kontroverzní „ministerstvo imigrace, integrace, národním identity a solidárního rozvoje“. Na jeho čele stáli po sobě v letech 2007 až 2009 ministr Brice Hortefeux a do roku 2010 ministr Éric Besson. Poté bylo, ještě za premiéra Françoise Fillona, zrušeno.

Projev pro „žluté vesty“ bez „žluté vesty“


Třináctiminutový projev, který ve Francii přenášely z Élysejského paláce všechny televize a rozhlasové stanice, byl pečlivě připraven. Týdeník Paris Match ve své analýze zmiňuje, jaké verbální a stylistické prostředky prezident Macron zvolil. Vystoupení bylo rozloženo do třech fází: odsouzení násilností, vlastní čtení situace a zejména metody, jak vyjít z krize. Nejpřekvapivějším prvkem v Macronově prezentaci je především výrazná absence spojení „žluté vesty“. Objevilo se pouze jedinkrát a to ve spojení s „kruhovými objezdy“, jež se staly místem, kde se protestující začaly na počátku původně apolitického hnutí „žluté vesty“ shromažďovat.

Ačkoliv Macron užíval termín „události“, jež ve francouzštině evokují zvláště „události května 1968“, dal si záležet, aby hned několik použil termín „krize“ - v jednom případě dokonce v neobvyklém spojení, když tuto krizi „cítil dopředu“ již ve chvíli, kdy se loňského roku rozhodl být kandidátem na prezidentský úřad. Macron tím fakticky vyšel vstříc Danielu Cohn-Benditovi, známému revolucionáři z května 1968, jenž bývá někdy přezdíván jako „Rudý Dany“. Ten se před nedávno na radiu France Inter podivoval, že se hnutí „žlutých vest“ srovnává s rokem 1968. „V 68 jsme bojovali proti generálům u moci. (…) Žluté vesty chtějí generála u moci.“

Slovní spojení „revolta“ nebo „revoluce“, jež s velkou oblibou používají ve svých opisech novináři – a jež použil dokonce sám i své programové knize s titulem Révolution – nepadlo v Macronověprojevu ani jednou. Větší pozornosti se dostalo pocitům: prezident podtrhl „hněv“ na prvním místě, vzápětí následovaný „rozhořčením“, jež „mnoho z nás“ (prezident se tu propojil emotivně s lidem) pociťuje, stejně jako „nesnáze“. Prezident chápe i „potíže“ - k tomuto eufemismu se dostal celkem pětkrát vždy na počátku věty v elegantní anafoře. Výrazným rysem rétorického Macronova cvičení bylo i jejich zdůrazňování „potíží“ v čase. Protože, jak známo, „potíže“ ve Francii trvají již „čtyřicet let“.

Velmi rychle se vypořádal s jedním z požadavků „žlutých vest“, které ho vyzývají, aby znovu zavedl milionářskou daň, respektive Daň z bohatství (ISF): „Existovala přibližně čtyřicet let. Žili jsme v té době lépe?“ zeptal se. „Nejbohatší odcházeli a naše země se oslabovala,“ vysvětlil.

Tam, kde chtěl Macron působit empaticky, používal jemný eufemismus, tam, kde potřeboval působit bojovně, nebránil se ani ostřejším výrazům. Zejména vůči svým oponentům nevystupoval právě lichotivě. Protože jde přece a hlavně o „oportunisty“! Toto spojení, jak připomíná Paris Match, použil Macron poprvé ve svém rozhovoru 15. března 2017 pro deník La Provence, kde jím označil podporovatele své protikandidáta Françoise Fillona. Ti, kteří volají po jeho demisi, o níž se pochopitelně vůbec nezmínil, by se dali patrně zahrnout do spojení, které také významně použil, protože v tomto ,případě po ní volají „nezodpovědní politici“ (doplňte si třeba Marine Le Penovou nebo Jeana-Luca Mélenchona, kteří ho nejvíce kritizují).

„Historický okamžik“, kdy se musíme „svobodně sjednotit“ k „nové smlouvě“


To, co chtěl nejvíce zdůraznit, opakoval často, tak tomu bylo i slova „svoboda“, ani stopy ovšem po slovech, jež tvoří známou trojici od časů francouzské revoluce, tedy: „rovnost“ a „bratrství“. Vzdálený ozvuk nelezlo snad ve spojení „přátelství, jež musí spojovat“ francouzský lid. „Svoboda“ se navíc objevuje jako ideál proti násilí minulých týdnů ve spojení „žít svobodně“ nebo dokonce „být svobodným občanem“. Prezident často mluvil o „práci“ a „pracujících“, které si samozřejmě váží – mluvil o ní celých devět ze třinácti minut. Nezapomněl ani na důchodce, svobodné matky a partnery, kteří „pracujícím tvrdě“ (o gymnazistech, kteří také protestují, nepadlo ani slovo).

Mezi spojení, jež používali ve svých projevech i jeho předchůdci, logicky patřilo i tentokrát u Macrona vše, co „sjednocuje“. Slova i slovesa jako „sdružit“, „usmířit“ s použitím plurálu „my“. To ale neznamená, že by tu nezněl i singulár. „Já“ použil prezident šestnáctkrát, a nejlépe ve spojení „Já chci“. Patrně nejemotivněji měla zaznít věta: „Já vím… také, stalo se mi, že některé z vás některými svými výroky zranil.“ Za posledních osmnáct měsíců ve výkonu funkce ale Macronovi šlo vždy o reformy, které samotné nezpochybnil ani slovem.

Dramatizace k projevům patří. Tak tedy: „jednota“ proti „chaosu“. O „jednotu“ tu jde především. „Já ji chci pro nás pro všechny… Francouze, protože lid, který je rozdělený až natolik, že nerespektuje více svých zákonů a přátelství, jež ho musí spojovat, je lidem, jenž se řítí do záhuby,“ řekl. Proti násilí chce Macron ustavit „občanský mír“. A to „urgentně“, protože Francie se nachází „v urgentní ekonomické a sociální“ situaci (výpůjčka z Hollandova projevu ze 16. ledna 2015): tuto naléhavost zdůraznil i „okamžitou“ a „rychlou“ potřebou zaměstnanosti.

Co by to bylo za závěr, kdyby sám řečník nemluvil o „historické chvíli“? Macron historii používá rád, zvláště ve vztahu k Evropě, ale tentokrát bylo cítit, že se tato krize dotýká samotných základů Páté republiky, založené generálem Charlesem de Gaullem v roce 1958. Přišel čas, míní Macron, na „národní rozpravu“ o mnohých tématech, mezi nimiž jsou: klimatické změny, veřejné finance, instituce, státní organizace, ale i nečekaně… „identita“. To slovo, použité hned vedle „imigrace“ zaznělo až příliš známě. Ten stejný prezident Macron ještě v říjnu 2017 řekl ve Frankfurtu: „Identita se vždy definuje ve vztahu k jinému, protože pokud nemám někoho jiného, nemohu být sám sebou. A z tohoto důvodu je rozprava o identitě rozpravou v kruhu, jež nikam nevede, protože jde o rozpravu o sobě samém.“

Konzultace s prezidentem Sarkozym přinesla ovoce. Poté, co se ukázal citlivý, chápavý ale i odhodlaný, vyzval k odhodlání i ostatní. A co by to bylo odhodlání, kdyby bylo zadarmo? Vládní ústupky, jak informoval Olivier Dussopt, státní tajemník při ministerstvu veřejných účtů, by měly stát odhadem osm až deset miliard euro. „Žádám všechny zaměstnavatele, kteří mohou na konci roku udělit odměnu svým zaměstnancům, tato odměna nebude zatížena ani daní, ani náklady,“ řekl prezident. Zda bude toto rozhodnutí součástí „nové smlouvy s národem“, jak řekl, není zatím jisté. Paris Match poznamenává, že ani tento návrh není „ničím novým“. V tomto duchu mluvil prezident Macron již při svém vystoupení ve Versailles na Kongresu v měsíci červenci. Myšlenka „smlouvy“ se u něj objevila i při zahraničních zájezdech. V Davosu, například, během ledna nabídl ředitelům nadnárodních společností „novou světovou smlouvu“.

Macronův projev, při němž měl před sebou francouzský prezident natažené ruce jako malý školák, působilo navzdory důkladné „domácí přípravě“ dobře, důvěru tím ale patrně tento„ mladý prezident“ u svých odpůrců nezíská. To, co totiž chybí jemu, nechybělo některým skutečným historickým postavám Francie počínaje Charlesem de Gaullem a konče Françoisem Mitterrand. Někdy se tomu prostě jenom říká vážnost.Tohle vážně nikdo brát nemůže.

Žádné komentáře:

Okomentovat