Nebylo to pouze „mládí, jeho talent a entuziasmus“, co zaujalo partnery, ale i oponenty Emmanuella Macrona na počátku jeho mezinárodní politické kariéry. Francouzský prezident zosobňoval ve stále chaotičtějším světě cosi, co by se dalo shrnout do ,,humanistické vize globalizace“, píše ve svém editorialu liberálně-levicový večerník Le Monde. Po roce a půl od nástupu k moci, již provázela vůle reformovat, zůstalo ale povětšinou pouze u slov.
Angažmá francouzského prezidenta Macrona má problémy v jeho uskutečnění. Zejména v oblasti lidských práv a životního prostředí, tedy dvou rozhodujících oblastech, jimiž francouzská zahraniční politika přitahovala. Očekávání při nástupu Macrona byla přitom vysoká. „V několika svých projevech – v OSN v New Yorku a před americkým Kongresem ve Washingtonu o multikulturalismu, v Aténách a na Sorbonně o Evropě - , položil pilíře vize světa a jedné ambice,“ píše Le Monde.
Dva přísliby: obnova multilateralismu a Evropy
Macronovy přísliby působily tváří v tvář unilateristickému stáhnutí Spojených států amerických, vůči nastupující moci Číny a návratu Ruska na mezinárodní scénu, jako slova obhájce Evropy a „humanistická vize globalizace“, v níž francouzský prezident vystupoval jako zastánce „demokracie a pokrokových hodnot“, a jako „lídr svobodného světa“. Neopomněl zdůraznit, že je zároveň také „hlasem zapomenutých“.
„Nenabídl méně než dvojí obnovu: obnovu multilaterlismu a obnovu Evropy,“ píše francouzský list. Uvědomoval si přitom, že ve chvíli, kdy dojde k dosažení brexitu, bude Francie - jako jediný evropský člen Rady bezpečnosti OSN – v doslova historické diplomatické roli, nepoměřitelnou ani její geografií, populací a ekonomikou; a o to více ve chvíli, kdy německá kancléřka Angela Merkelová právě končí svou vládu a Londýn opouští evropskou loď, bude právě on jediným kapitánem na lodi Evropy a zároveň také „vůdcem svobodného světa“.
Editoril Le Mondu se domnívá, že se tahle souhra okolností Francii dlouho nezdařila. Ambice, vedená mužem, jehož proevropské a pokrokové přesvědčení se zdálo souznít s upřímnými, ne-li vášnivými slovy, tu dlouho nebyla. „Muž, který dokázal najít slova – na rozdíl od Françoise Hollanda, který se ukázal být v bouři sice důvěryhodným, ale jen vzácně dokázal vysvětlit svá rozhodnutí Francouzům: co se týče kvality, můžeme si tu i risknout, srovnatelné s projevy Baracka Obamy, mistra zlatníka v této disciplíně,“ píše Le Monde.
Krize macronovské ambice
Brzy ale přišla krize této ambice. „Po roce a půl po svém příchodu k moci, nedokázal Macron každopádně překonat fázi projevů,“ míní list. V některých otázkách dokonce, jako je Sýrie, zavládl zmatek. Francouzská diplomacie je podle editorialu ve stádiu, v níž se mísí zklamání z ambicí se smutkem z krizí možností a prostředků, které jsou k dispozici.
„Zatím chápeme, že priority francouzské diplomacie – bezpečnost a ekonomika – zůstávají neměnné, a vše, co se dotýká lidských práv, migrace a životního prostředí, hlas prezidenta nenásledují činy,“ píše kriticky Le Monde.
Podle listu je obtížné, aby francouzská zahraniční politika prošla revolucí, neboť jde o oblast, jež „nepostrádá kvalitní služebníky, ale má nedostatek teoretiků a nových myšlenek“. Levice, domnívá se editorial, nedokázala za posledních dvacet let přijít na to, co by mohla být její zahraniční politika. Dokáže Emmanuel Macron, jenž se zdál být osvobozen od cynismu mitterrandovské éry, zavést zahraniční politiku, „humanistickou a pokrokovou“, jak ji sám slíbil?Bilance. Z diplomacie prezidenta Macrona zůstaly jen krásné projevy. Slova, slova, slova...
Žádné komentáře:
Okomentovat