Homosexualita pod každým vatikánským podloubím? Ano. Alespoň to tvrdí ve své nové knize: Sodoma, pátrání v srdci Vatikánu francouzský novinář a badatel Frédéric Martel, specialista na komunitu LGBT, který toho ožehavé téma zkoumal během čtyř let ve třicítce zemí. Výňatky publikuje ve svém posledním čísle týdeník Le Point.
Katolická církev prohnilá do nejvyšších paterŠokující a detailní. Kniha, jež odhaluje dosud nepředstavitelnou úroveň homosexualitu v samotném nejužším kruhu církevního státu, vychází najednou ve dvaceti zemích příští týden. Autor tvrdí, že katolická církev, jež prosazuje morálku, je ve skutečnosti prohnilá až do nejvyšších pater.
Systém, který je založený na katolické doktríně cudnosti a celibátu, je ve skutečnosti prošpikována „zvrhlými poměry“, které si obyčejný smrtelník nedokáže ani představit. Francouzský liberálně-pravicový týdeník Le Point věnuje tématu svou titulní stránku pod názvem: Velké tajemství. Homosexualita Vatikánu.
Katolická církev, v níž panuje „nepředstavitelná prodejnost a korupce“ je podle autora založená především na „systému mlčení“. Církevní preláti se neodvažují upozorňovat na chování svých spolubratří z kurií, byť jsou často spjati s finanční nebo pedofilními skandály, protože se bojí toho, ale nebyli sami jednoho dne obviněni.
Katolická církev, v níž panuje „nepředstavitelná prodejnost a korupce“ je podle autora založená především na „systému mlčení“. Církevní preláti se neodvažují upozorňovat na chování svých spolubratří z kurií, byť jsou často spjati s finanční nebo pedofilními skandály, protože se bojí toho, ale nebyli sami jednoho dne obviněni.
Autor, který pronikl do samotného nejbližšího okolí papeže, hovořil s o praktikách, které provázejí tento jejich „dvojí život“ - s téměř 1 500 osobami, z toho 41 kardinály, 52 knězi a 45 apoštolskými nuncii. Na 630 stranách popisuje autor to, co nazývá „nejvíce hlídaným tajemstvím Vatikánu“.
Čím výše, tím více: homosexualita je pravidlem
Homosexualita se doslova stala ve Vatikán pravidlem. A čím výše, tím více. „V kolegiu kardinálů a ve Vatikánu je hierarchický systém završen: homosexualita je pravidlem, heterosexualita výjimkou,“ píše autor, který se zabýval zejména období tří papežů: Pavla VI., Jana-Pavla II. a Benedikta XVI. Zejména „polskému papeži“ Janu-Pavlu II., který tak vehementně vystupoval proti homosexualitě a prezervativům uprostřed epidemie AIDS, je věnována velká pozornost.
Čím výše, tím více: homosexualita je pravidlem
Pokrytectví nabralo neuvěřitelných rozměrů, a nikoliv jenom kvůli sexuálním praktikám. Týká se to i samotné víry. „S příchodem (papeže) Jana-Pavla II. události naprosto změnily povahu a šíři. V jeho nejbližším okruhu se již ve skutečnosti neobjevovali vůbec žádní věřící,“ píše Martel.
Paradoxní na celé věci je zejména skutečnost, že samotná církev s homosexualitou sama bojuje programově již od papeže Pavla VI., který usedl na papežský stolec v roce 1963, a s nímž bývá také spojována dosud nejzásadnější reforma Druhého vatikánského koncilu. Za Jana-Pavla II. Byla proti homosexualitě doslova „rozpoutána válka“. Ale čím více se oproti ní bojovalo, tím více přibývalo homosexuálů. „Ironií historie se stala skutečnost, že mnozí ti, kteří vedli bezohlednou kampaň proti homosexuálům, jimi sami byli,“ tvrdí autor knihy. Dva z významných kardinálů, kteří vystupovali proti homosexualitě byli dokonce zapleteni do sítě „maskulinní prostituce“.
Současný papež František si na počátku loňského prosince posteskl, že katolická církev je zachvácena „módou homosexuality“. „Homosexualita u kleriků je vážnou otázkou, která by měla být předmětem pečlivého zkoumání mezi kandidáty na kněžství nebo náboženský život,“ řekl papež v jednom rozhovoru. K tématu homosexuality vážně poznamenal: „Je to něco, co mne znepokojuje.“ Loňského léta vyvolal pozdvižení, když poznamenal, že při rozpoznání homosexuality v dětství, se dá ještě „mnoho udělat prostřednictvím psychiatrie“, zatímco „mnohem obtížnější“ je to po dalších „dvaceti letech“.
Celkově ale vychází osoba papeže Františka z knihy nejlépe. Jako „správný jezuita“ vyvolal pozornost četnými „dvojsmyslnými výroky“, v nichž na homosexualitu upozorňoval. Jeho nejslavnějším výrokem ovšem zůstává ten, jenž pronesl v roce 2013: „Kdo jsem já, abych mohl někoho soudit?“
Paradoxní na celé věci je zejména skutečnost, že samotná církev s homosexualitou sama bojuje programově již od papeže Pavla VI., který usedl na papežský stolec v roce 1963, a s nímž bývá také spojována dosud nejzásadnější reforma Druhého vatikánského koncilu. Za Jana-Pavla II. Byla proti homosexualitě doslova „rozpoutána válka“. Ale čím více se oproti ní bojovalo, tím více přibývalo homosexuálů. „Ironií historie se stala skutečnost, že mnozí ti, kteří vedli bezohlednou kampaň proti homosexuálům, jimi sami byli,“ tvrdí autor knihy. Dva z významných kardinálů, kteří vystupovali proti homosexualitě byli dokonce zapleteni do sítě „maskulinní prostituce“.
Současný papež František si na počátku loňského prosince posteskl, že katolická církev je zachvácena „módou homosexuality“. „Homosexualita u kleriků je vážnou otázkou, která by měla být předmětem pečlivého zkoumání mezi kandidáty na kněžství nebo náboženský život,“ řekl papež v jednom rozhovoru. K tématu homosexuality vážně poznamenal: „Je to něco, co mne znepokojuje.“ Loňského léta vyvolal pozdvižení, když poznamenal, že při rozpoznání homosexuality v dětství, se dá ještě „mnoho udělat prostřednictvím psychiatrie“, zatímco „mnohem obtížnější“ je to po dalších „dvaceti letech“.
Celkově ale vychází osoba papeže Františka z knihy nejlépe. Jako „správný jezuita“ vyvolal pozornost četnými „dvojsmyslnými výroky“, v nichž na homosexualitu upozorňoval. Jeho nejslavnějším výrokem ovšem zůstává ten, jenž pronesl v roce 2013: „Kdo jsem já, abych mohl někoho soudit?“
Žádné komentáře:
Okomentovat