> politika > Polsko > Írán > Střední Východ > text vyšel na EuroZprávy, dne 14. února 2018.
Bylo jich tam tisíce, možné ale spíše stovky. Demonstrace protiíránské opozice ve Varšavě, kde probíhá v těchto dnech konference o Středním východě, přitahovala mnohem více novináře, než samotné protestující. Protest pod vlajkou Svobodného Íránu, jejž zorganizovala Národní rada íránského odporu (NCRI) přilákala hlavně účastníky z Německa, kde žije velká íránská komunita, píše polský deník Rzeczpospolita.
Zástupci NCRI se pokoušeli každého přesvědčit, že jich bylo na 3 tisíce. Ve skutečnosti jich ale bylo několik set. Jejich šéfka, kterou je od roku 1993 Marjam Radžavi, sama nedorazila. „Organizace, která se domnívá, že režim ajatolláhů vrže ve švech, a ona je tou ´demokratickou alternativou´, má podporu mnoha významných politiků, ať už amerických, ale i evropských a arabských,“ píše polský deník. Ve Varšavě jich ale nebylo mnoho, i když největší pozornost na sebe poutal Rudolf Giuliani, bývalý starosta New Yorku.
Režim v Teheránu padne do roka, míní bývalý starosta Giuliani
Giuliani v rozhovoru pro polský deník uvedl, že Íránská islámská republika se „rychle blíží ke konci“. Podle něho se íránská ekonomika „potýká s velkými obtížemi“. „Izolace, kterou zavedly Spojené státy americké je přísnější, než se zdá, a to i pro bankovní systém. Íránci trpí a není pochyb o tom, že začínají obviňovat teokratický režim ajatolláhů i Rúháního [íránský prezident]. Nemám přístup k informacím, ale po protestech vidím, že je to špatné,“ vysvětlil Giuliani. Pád režimu nicméně očekává do jednoho roku. „Existují náznaky, že se tak stane,“ odtušil s odkazem na manifestace, jež v poslední době zachvátila na 150-170 měst.
List Rzeczpospolita podotýká, že před konáním konference ve Varšavě se stali „příznivci svržení ajatolláhů“ velmi aktivní. Na sociálních sítích se objevilo pod hastagem #WeSupportPolandSummit (Podporujemepolský summit) tisíce položek. Na Twitteru – jak vypočítalo monitorovací centrum BBC – bylo více než 14 000 příspěvků. Většina z nich ale pocházela z pouhých osmi účtů, cituje stanici BBC polský list.
Dá se předpokládat, že tento „uměle vyvolaný odpor proti iránskému režimu“, je koordinován. Bývalý starosta Giuliani se domnívá, že organizátoři z NCRI touží stát se stranou, podobnou té, jakou jsou ve Spojených státech amerických Demokraté nebo Republikáni. „Usilují o svobodné vyjadřování politických názorů, touží po demokracii, volbách, a nikoliv po diktatuře nebo monarchii, vyhlašují úctu ženám a ostatním náboženstvím,“ tvrdí Giuliani. „A jsou pro Írán bez atomu. Mají jiný pohled na ekonomiku a daně, než stávající režim,“ dodává.
Giuliani v rozhovoru s polským deníkem míní, že za „posledních 11 let se tato organizace ukázala být mírumilovná, čestná a vlastenecká“. „A má také velkou podporu,“ říká, „protože do Paříže přijíždí na sta tisíce lidí.“ A jak to bylo s její „revoluční povahou“? „Myslím, že příběh této organizace je nadsazovaný íránskou propagandou. Pravdou je, že to byla kdysi revoluční skupina, ale po revolucích – a to byl případ i USA – revolucionáři se rychle stávají lidmi, kteří podporují mír a právní stát,“ vysvětlil.
Íránští mudžahedíni: proti šáhovi i proti Chomejnímu
Národní rada íránského odporu (NCRI) byla založena v roce 1981 v Paříži s cílem spojit rozdílné frakce íránské opozice v zahraničí. Tvořena je zejména Organizací lidových íránských mudžahedínů (OMPI), která vznikla jako íránská exilová organizace v roce 1965 skupinou íránských levicových univerzitních studentů. Ti vyhlásili ozbrojený boj tehdejšímu šáhovu režimu. Usilovala o „liberální islám“, tajnou službou šáhova režimu Savak byla označována za „islamo-marxistou“.
Po dlouhá léta byla vedena Masúdem Radžavim, manželem nynější předsedkyně NCRI, jež v exilu vedla i OMPI. Radžavi, který za dramatických okolností opustil Írán v roce 1982, získal ve Francii politický azyl. Poté, co byl z Francie byl tehdejším úpremiérem Jacquesem Chiracem vyhoštěn, našel od roku 1986 zázemí v Iráku u Saddama Hussajna. Radžavimu, který je dnes Irákem pronásledován za „zločiny proti lidskosti“, zmizel na počátku při invaze do Iráku v roce 2003.
Kořenem slova mudžahid ( مجاهد), v množném mudžahedíni ( مجاهدين) jsou v islámu „bojovníci víry“, odhodlaní bojovníci, kteří se angažují v rámci džihádu (جهاد ), jenž přísně vzato znamená „úsilí na cestě Boží“. Filozof Ibn Rušd (Averroes) rozlišoval čtyři druhy džihádu: džihád srdce, jazyku, ruky a meče.
Organizace „lidových mudžahedínů“ byla zodpovědná za četné bombové atentáty v Iráku, Íránu a jiných zemích. Podle statistik OMPI zabila na 10 000 Íránců, zejména během války mezi Íránem a Irákem. Mezi jejími obětmi byli například v roce 1981 íránský prezident Mohammad Alí Radžáí, premiér Mohammad Džabad Bahomer nebo Mahammad Behešti, generální sekretář islámské republikánské strany a šéf justičního systému islámské republiky. V letech 1997 až 2012 byla na seznamu teroristických organizací USA, Rady Evropské unie v letech 2002 až 2009 a britského Home Office do roku 2008.
Jedním ze způsobů boje mudžahedínů byl „urbánní guerila“. Podíleli se na svržení šáhova režimu v roce 1979 a po revoluci odmítli i vládu ajatolláha Chomejního, který se dostal k moci za účasti šíítského kléru.
Podle zdrojů OMPI bylo od roku 1981 zabito více než 120 000 opotentů teokratického íránského režimu. Navzdory tomu, že se íránský režim pokoušel, zejména v období války mezi Íránem a Irákem, zlikvidovat různými způsoby členy lidových mudžahedínů, podařilo se jim uskutečnit i v Teheránu několik výrazných operací: jednou z nich byl i atentát na vysoce postaveného generála a šéfa ozbrojených sil Aliho Sájeda Širázího v dubnu 1999. Generál Širází stál na čele íránské armády ve válce s Irákem a v roce 1979 se podílel na represích při povstání v Kurdistánu.
V lednu 2018 se pokoušel íránský prezident Hassan Rúhání přesvědčit francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby „přijal opatření“ proti aktivitám této „teroristické organizace“, jež se zapojila a podílela na nedávných manifestacích v Íránu.
Bylo jich tam tisíce, možné ale spíše stovky. Demonstrace protiíránské opozice ve Varšavě, kde probíhá v těchto dnech konference o Středním východě, přitahovala mnohem více novináře, než samotné protestující. Protest pod vlajkou Svobodného Íránu, jejž zorganizovala Národní rada íránského odporu (NCRI) přilákala hlavně účastníky z Německa, kde žije velká íránská komunita, píše polský deník Rzeczpospolita.
Režim v Teheránu padne do roka, míní bývalý starosta Giuliani
Giuliani v rozhovoru pro polský deník uvedl, že Íránská islámská republika se „rychle blíží ke konci“. Podle něho se íránská ekonomika „potýká s velkými obtížemi“. „Izolace, kterou zavedly Spojené státy americké je přísnější, než se zdá, a to i pro bankovní systém. Íránci trpí a není pochyb o tom, že začínají obviňovat teokratický režim ajatolláhů i Rúháního [íránský prezident]. Nemám přístup k informacím, ale po protestech vidím, že je to špatné,“ vysvětlil Giuliani. Pád režimu nicméně očekává do jednoho roku. „Existují náznaky, že se tak stane,“ odtušil s odkazem na manifestace, jež v poslední době zachvátila na 150-170 měst.
Dá se předpokládat, že tento „uměle vyvolaný odpor proti iránskému režimu“, je koordinován. Bývalý starosta Giuliani se domnívá, že organizátoři z NCRI touží stát se stranou, podobnou té, jakou jsou ve Spojených státech amerických Demokraté nebo Republikáni. „Usilují o svobodné vyjadřování politických názorů, touží po demokracii, volbách, a nikoliv po diktatuře nebo monarchii, vyhlašují úctu ženám a ostatním náboženstvím,“ tvrdí Giuliani. „A jsou pro Írán bez atomu. Mají jiný pohled na ekonomiku a daně, než stávající režim,“ dodává.
Giuliani v rozhovoru s polským deníkem míní, že za „posledních 11 let se tato organizace ukázala být mírumilovná, čestná a vlastenecká“. „A má také velkou podporu,“ říká, „protože do Paříže přijíždí na sta tisíce lidí.“ A jak to bylo s její „revoluční povahou“? „Myslím, že příběh této organizace je nadsazovaný íránskou propagandou. Pravdou je, že to byla kdysi revoluční skupina, ale po revolucích – a to byl případ i USA – revolucionáři se rychle stávají lidmi, kteří podporují mír a právní stát,“ vysvětlil.
Íránští mudžahedíni: proti šáhovi i proti Chomejnímu
Národní rada íránského odporu (NCRI) byla založena v roce 1981 v Paříži s cílem spojit rozdílné frakce íránské opozice v zahraničí. Tvořena je zejména Organizací lidových íránských mudžahedínů (OMPI), která vznikla jako íránská exilová organizace v roce 1965 skupinou íránských levicových univerzitních studentů. Ti vyhlásili ozbrojený boj tehdejšímu šáhovu režimu. Usilovala o „liberální islám“, tajnou službou šáhova režimu Savak byla označována za „islamo-marxistou“.
Kořenem slova mudžahid ( مجاهد), v množném mudžahedíni ( مجاهدين) jsou v islámu „bojovníci víry“, odhodlaní bojovníci, kteří se angažují v rámci džihádu (جهاد ), jenž přísně vzato znamená „úsilí na cestě Boží“. Filozof Ibn Rušd (Averroes) rozlišoval čtyři druhy džihádu: džihád srdce, jazyku, ruky a meče.
Organizace „lidových mudžahedínů“ byla zodpovědná za četné bombové atentáty v Iráku, Íránu a jiných zemích. Podle statistik OMPI zabila na 10 000 Íránců, zejména během války mezi Íránem a Irákem. Mezi jejími obětmi byli například v roce 1981 íránský prezident Mohammad Alí Radžáí, premiér Mohammad Džabad Bahomer nebo Mahammad Behešti, generální sekretář islámské republikánské strany a šéf justičního systému islámské republiky. V letech 1997 až 2012 byla na seznamu teroristických organizací USA, Rady Evropské unie v letech 2002 až 2009 a britského Home Office do roku 2008.
Jedním ze způsobů boje mudžahedínů byl „urbánní guerila“. Podíleli se na svržení šáhova režimu v roce 1979 a po revoluci odmítli i vládu ajatolláha Chomejního, který se dostal k moci za účasti šíítského kléru.
V lednu 2018 se pokoušel íránský prezident Hassan Rúhání přesvědčit francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby „přijal opatření“ proti aktivitám této „teroristické organizace“, jež se zapojila a podílela na nedávných manifestacích v Íránu.
Žádné komentáře:
Okomentovat