> politika * dějiny > Německo > text vyšel na EuroZprávy.cz, dne 223. dubna 2019.
Hitler nezemřel? Zemřel, ale kdy? Navzdory informacím, které získala těsně po válce FBI, se její šéf John Foster Hoover rozhodl, že nebude provádět vyšetřování, neboť se domníval, že získané důkazy nejsou dostatečné. Všechny materiály byly proto převedeny do vojenského zpravodajství.
Americký Federální úřad pro vyšetřování (FBI) po válce studoval verzi, že Adolf Hitler, vůdce nacistického Německa, na konci 2. světové války uprchl z poraženého Německa na ponorce, která ho měla dopravit do Argentiny. O událostech se lze dozvědět víc z odtajněných dokumentů, které jsou ve zkrácené formě zveřejněny na webových stránkách FBI.
Hitler měl žít spokojeně na ranči v podhůří And, tvrdila FBI
Zprávy FBI, které se Hitlerovým údajným útěkem zabývají, pocházejí z 21. září 1945. Podle oficiální verze měl být přitom Hitler mrtvý již pět pět měsíců. Dne 30. dubna měl zakladatel NSDAP a vůdce Třetí říše, spáchat sebevraždu ve svém berlínském bunkru, neboť se bál, že by ho mohli do rukou dostat vojáci Rudé armády. Spolu s ním sebevraždu spáchala i jeho manželka Eva Braunová.
Jeden z dokumentů FBI však uvádí, že nacistický vůdce měl údajně dorazit do Argentiny dva a půl týdne po dobytí Berlína sovětskými vojsky. Hitler neutíkal sám, společně s ním utíkalo do Jižní Ameriky na 50 vyšších úředníků poraženého režimu a jejich rodiny. Všichni měli vyplout přes Atlantický oceán ve dvou ponorkách a pak pokračovali v cestě po souši na koních. Čtení dokumentů ztěžuje ovšem skutečnost, že významná část textu na naskenových dokumentech, jež můžeme posoudit, na webu není pro čtení k dispozici.
Legenda o úspěšném útěku Hitlera byla velmi populární u milovníků spiknutí po celá desetiletí. Zastánci těchto úvah tvrdili, že po porážce Třetí říše žil Hitler velmi pohodlně po mnoho let pod cizím jménem a se změněným vzhledu v Argentině, kde se pod dohledem režimu Juana Peróna cítil velmi dobře a zemřel spokojeně jako velmi starý muž. Ve spisu, který FBI zveřejnil, se uvádí, že existuje dokument, podle něhož Hitler žil na ranči v podhůří And.
Archiv obsahuje rozsáhlou korespondenci Johna Foster Hoovera, ředitele FBI v letech 1924-1972, se svými podřízenými. Z nich vyplývá, že sám Hoover silně pochyboval o možné záchrany Hitlera a rozhodl se proto, že nebude ztrácet čas vyšetřováním. Domníval, že získané důkazy jsou nedostatečné. Všechny dostupné informace byly proto předány k ověření vojenskému zpravodajství.
Pozůstatky Hitlera a Braunové zničila KGB na rozkaz Andropova?
Věříme-li Vasiliji Christoforovi, šéfu archivu ruské federální bezpečnostní služby (FSB), nástupkyni slavné KGB, byly pozůstatky Adolfa Hitlera a Evy Braunové zničeny v roce 1970na návrh Jurije Andropova, šéfa KGB, který se obával, že by se zástupci neonacistických organizací mohli pokusit vytvořit z místa jejich uložení poutní místo. Uvedl to v rozhovoru s agenturou Intefax počátkem prosince roku 2009.
Operaci, nazvanou Archivy, provedla skupina speciálních agentů KGB ve městě Magdeburgu ve východním Německu, kde byla těla tajně pohřbena 21. února 1946 na území sovětského vojenského zařízení, řekl Christoforov. Po operaci byly sestaveny dva protokoly, sepsané 4. dubna 1970, řekl generál. První dokumentoval otevření hrobu, který obsahoval pozůstatky nacistických vůdců a jejich rodinných příslušníků, a druhý podrobně popsal jejich fyzické zničení. „Zbytky byly spáleny na ohništi mimo město Shönebeck, 11 kilometrů od Magdeburgu, pak rozemlety na popel, sesbírané a hozené do řeky Biederitz," uvádí podle Christoforova druhý dokument.
Podle Christoforova není důvod pochybovat o tom, že části Hitlerovy lebky, které jsou uloženy v archivech, patří jemu. V té době totiž dva vědci z americké University of Connecticut - archeolog a specialista na kosti Nick Bellantoni a genetička Linda Strosbachová - vyjádřili pochybnosti o pravosti částí Hitlerovy lebky a čelistí, která jsou dosud uloženy v ruských archivech, a to s odkazem na analýzu DNA. „Archivy FSB obsahují Hitlerovy čelisti a ve státních archivech fragmenty Hitlerovy lebky. Kromě těchto materiálů zabavených 5. května 1945 neexistují žádné další části Hitlerova těla. Alespoň o tom nejsou žádné informace. Vše, co zůstalo z Hitlera, bylo spáleno v roce 1970,“ vysvětlil archivář.
Na otázku, zda se američtí vědci na Christoforova obrátila, odpověděl: „Američtí výzkumníci se s takovými požadavky neobrátili na centrální archiv Federální bezpečnostní služby Ruska. Ale i když vezmeme DNA z fragmentů uložených u nás, není jasné, s čím lze tato data porovnat?“
Argentina byla oblíbenou destinací nacistických prominentů
Spekulacím o možném přežití Hitlera nahrává i skutečnost, že mnoho prominentních nacistů našlo po 2. světové válce útočiště v Argentině. Pro jejich evakuaci přes Atlantský oceán se vžil v amerických speciálních službách termín „cesty krysy“.
Například ponorka ze 17. srpna 1945, známá jako ponorka U-977, o níž se traduje, že měla na palbě i Adolfa Hitlera, skutečně dosáhla břehů Argentiny. Její velitel Heinz Schaffer však později mýtus, že převezl Hitlera, v roce 1952 ve své knize U-977 – 66 Tage unter Wasser (U-977 – 66 dní pod vodou) sám vyvrátil.
V roce 1949 se ovšem v Buenos Aires usadil Josef Mengele, notoricky známý lékař, který experimentoval na vězních a zejména dětech v německých koncentračních táborech. A také známý sabotér Otto Skorzeny pracoval přímo jako poradce prezidenta Juana Peróna.
Hitlerův sexuální život byl dvojí, stejně jako jeho politický výhled, tvrdil jeho přítel
V loňském roce Centrální zpravodajská agentura (CIA) odtajnila zprávu antropologa Henryho Fielda z roku 1943, jež naznačuje, že Adolf Hitler měl sadomasochistické sklony a také bisexuální přitažlivost pro muže i ženy.
Zpráva uváděla, že vůdce „rád sledoval mladé muže“ a má zkušenosti z tohoto „estetického potěšení“. Jak poznamenal Field, mužský penzion Maennerheim Brigittenau Inn ve Vídni, kde Hitler žil v letech 1910-1913, měl pověst jako místo, kde „starší muži hledali mladé chlapce“. Ve zpravodajské zprávě Field napsal, že Hitlerův „sexuální život je dvojí, stejně jako jeho politický výhled“, což znamená, že „je jak homosexuál, tak heterosexuál“ ve svém osobním životě, protože „je ve svém politickém přesvědčení„ socialistickým i vrtošným nacionalistou “.
Sedmdesátistránkový dokument o německém diktátorovi tvrdil, že Hitler je „sadomasochistickým typem člověka s možná i homosexuální šmouhou v něm“. Velká část informací o Hitlerově sexualitě pocházela od Ernsta Sedgwicka Hanfstaengla, blízkého přítele Adolfa ve 20. letech a 30. let 20. století. Oba dva se však rozešli a Hanfstaengl raději uprchl do Velké Británie, jakmile Hitler přišel k moci.
Hitler nezemřel? Zemřel, ale kdy? Navzdory informacím, které získala těsně po válce FBI, se její šéf John Foster Hoover rozhodl, že nebude provádět vyšetřování, neboť se domníval, že získané důkazy nejsou dostatečné. Všechny materiály byly proto převedeny do vojenského zpravodajství.
Hitler měl žít spokojeně na ranči v podhůří And, tvrdila FBI
Zprávy FBI, které se Hitlerovým údajným útěkem zabývají, pocházejí z 21. září 1945. Podle oficiální verze měl být přitom Hitler mrtvý již pět pět měsíců. Dne 30. dubna měl zakladatel NSDAP a vůdce Třetí říše, spáchat sebevraždu ve svém berlínském bunkru, neboť se bál, že by ho mohli do rukou dostat vojáci Rudé armády. Spolu s ním sebevraždu spáchala i jeho manželka Eva Braunová.
Jeden z dokumentů FBI však uvádí, že nacistický vůdce měl údajně dorazit do Argentiny dva a půl týdne po dobytí Berlína sovětskými vojsky. Hitler neutíkal sám, společně s ním utíkalo do Jižní Ameriky na 50 vyšších úředníků poraženého režimu a jejich rodiny. Všichni měli vyplout přes Atlantický oceán ve dvou ponorkách a pak pokračovali v cestě po souši na koních. Čtení dokumentů ztěžuje ovšem skutečnost, že významná část textu na naskenových dokumentech, jež můžeme posoudit, na webu není pro čtení k dispozici.
Archiv obsahuje rozsáhlou korespondenci Johna Foster Hoovera, ředitele FBI v letech 1924-1972, se svými podřízenými. Z nich vyplývá, že sám Hoover silně pochyboval o možné záchrany Hitlera a rozhodl se proto, že nebude ztrácet čas vyšetřováním. Domníval, že získané důkazy jsou nedostatečné. Všechny dostupné informace byly proto předány k ověření vojenskému zpravodajství.
Pozůstatky Hitlera a Braunové zničila KGB na rozkaz Andropova?
Věříme-li Vasiliji Christoforovi, šéfu archivu ruské federální bezpečnostní služby (FSB), nástupkyni slavné KGB, byly pozůstatky Adolfa Hitlera a Evy Braunové zničeny v roce 1970na návrh Jurije Andropova, šéfa KGB, který se obával, že by se zástupci neonacistických organizací mohli pokusit vytvořit z místa jejich uložení poutní místo. Uvedl to v rozhovoru s agenturou Intefax počátkem prosince roku 2009.
Operaci, nazvanou Archivy, provedla skupina speciálních agentů KGB ve městě Magdeburgu ve východním Německu, kde byla těla tajně pohřbena 21. února 1946 na území sovětského vojenského zařízení, řekl Christoforov. Po operaci byly sestaveny dva protokoly, sepsané 4. dubna 1970, řekl generál. První dokumentoval otevření hrobu, který obsahoval pozůstatky nacistických vůdců a jejich rodinných příslušníků, a druhý podrobně popsal jejich fyzické zničení. „Zbytky byly spáleny na ohništi mimo město Shönebeck, 11 kilometrů od Magdeburgu, pak rozemlety na popel, sesbírané a hozené do řeky Biederitz," uvádí podle Christoforova druhý dokument.
Podle Christoforova není důvod pochybovat o tom, že části Hitlerovy lebky, které jsou uloženy v archivech, patří jemu. V té době totiž dva vědci z americké University of Connecticut - archeolog a specialista na kosti Nick Bellantoni a genetička Linda Strosbachová - vyjádřili pochybnosti o pravosti částí Hitlerovy lebky a čelistí, která jsou dosud uloženy v ruských archivech, a to s odkazem na analýzu DNA. „Archivy FSB obsahují Hitlerovy čelisti a ve státních archivech fragmenty Hitlerovy lebky. Kromě těchto materiálů zabavených 5. května 1945 neexistují žádné další části Hitlerova těla. Alespoň o tom nejsou žádné informace. Vše, co zůstalo z Hitlera, bylo spáleno v roce 1970,“ vysvětlil archivář.
Argentina byla oblíbenou destinací nacistických prominentů
Spekulacím o možném přežití Hitlera nahrává i skutečnost, že mnoho prominentních nacistů našlo po 2. světové válce útočiště v Argentině. Pro jejich evakuaci přes Atlantský oceán se vžil v amerických speciálních službách termín „cesty krysy“.
Například ponorka ze 17. srpna 1945, známá jako ponorka U-977, o níž se traduje, že měla na palbě i Adolfa Hitlera, skutečně dosáhla břehů Argentiny. Její velitel Heinz Schaffer však později mýtus, že převezl Hitlera, v roce 1952 ve své knize U-977 – 66 Tage unter Wasser (U-977 – 66 dní pod vodou) sám vyvrátil.
V roce 1949 se ovšem v Buenos Aires usadil Josef Mengele, notoricky známý lékař, který experimentoval na vězních a zejména dětech v německých koncentračních táborech. A také známý sabotér Otto Skorzeny pracoval přímo jako poradce prezidenta Juana Peróna.
V loňském roce Centrální zpravodajská agentura (CIA) odtajnila zprávu antropologa Henryho Fielda z roku 1943, jež naznačuje, že Adolf Hitler měl sadomasochistické sklony a také bisexuální přitažlivost pro muže i ženy.
Zpráva uváděla, že vůdce „rád sledoval mladé muže“ a má zkušenosti z tohoto „estetického potěšení“. Jak poznamenal Field, mužský penzion Maennerheim Brigittenau Inn ve Vídni, kde Hitler žil v letech 1910-1913, měl pověst jako místo, kde „starší muži hledali mladé chlapce“. Ve zpravodajské zprávě Field napsal, že Hitlerův „sexuální život je dvojí, stejně jako jeho politický výhled“, což znamená, že „je jak homosexuál, tak heterosexuál“ ve svém osobním životě, protože „je ve svém politickém přesvědčení„ socialistickým i vrtošným nacionalistou “.
Sedmdesátistránkový dokument o německém diktátorovi tvrdil, že Hitler je „sadomasochistickým typem člověka s možná i homosexuální šmouhou v něm“. Velká část informací o Hitlerově sexualitě pocházela od Ernsta Sedgwicka Hanfstaengla, blízkého přítele Adolfa ve 20. letech a 30. let 20. století. Oba dva se však rozešli a Hanfstaengl raději uprchl do Velké Británie, jakmile Hitler přišel k moci.
Žádné komentáře:
Okomentovat