Po katastrofě, otřesu a planetárních emocích nadešel čas otázek, spekulací a kontroverzí. Je možné zrekonstruovat katedrálu Notre-Dame, jež v pondělí večer vzplála v plamenech, za pět let, jak si přeje prezident Emmanuel Macron? Debata mezi staromilci a modernisty začala, píše ve svém editorialu francouzský liberálně-levicový večerník Le Monde.
Prezident Macron vyjevil „urbi et orbi“, že rekonstrukce bude do pěti let
Vypadá to, že kontroverze pobláznily nebesa: stačily k tomu pouze dvě vládní iniciativy. Hned následující den po požáru, jenž zpustošil pařížskou katedrálu, francouzský prezident Emmanuel Macron přišel s vyhlášení, jež vyvolalo polemiku: „Chci, aby Notre-Dame byla byla přestavěna do větší krásy do pěti let.“
Ve středu se do toho zapojil také premiér Édouard Philippe, když oznámil, že bude předložen „velmi rychle“ projekt zákon, aby tím vznikl „legální rámec“ pro dary, jež přicházejí doslova „ze všech stran“. Zároveň bude vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž, aby se rozhodlo, zda a do jaké míry katedrálu rekonstruovat, a v jaké formě. Týká se to zejména „zřícené věže katedrály, než zmizela ve výhni“ a shořela.
Prezidentský voluntarismus je „jistě legitimní“, píše Le Monde, a to „principiálně“ i svým „úmyslem“, vyvolal ovšem zároveň i „otázky a polemiky“. „Jak může Emmanuel Macron, urbi et orbi, stanovit takovou ambiciózní agendu, zatímco bezprostřední nutností je nyní chránit a zabezpečit budovu, zatímco experti všeho druhu teprve začínají provádět inventuru a škody způsobené katastrofou?“ ptá se večerník.
Složité operace, ale nezbytné operace pro návrh budoucího restaurování přitom mohou trvat měsíce, pravděpodobně i roky, soudí Le Monde. „Pokud by měl být závazek státu ozdravný, uspěchanost, namítá již dnes mnoho odborníků, by mohla být špatným rádcem,“ připomíná list, s čímž souvisí i „nevhodně předjímaná architektonická rozhodnutí a technická řešení“.
Rozhořela se „věčná hádka“ mezi „staromilci a zastánci modernismu“
Další otázka, která se objevila hned vzápětí, již proběhla v obci architektů, mezi odborníky a specializovanými společnostmi na historické památky: „Měla by se Notre-Dame restaurovat do původní podoby: Je to ale vůbec možné a vlastně žádoucí?“
Rozhořela se tak „věčná hádka“ mezi „staromilci a zastánci modernismu“, mezi „konzervativci a inovátory“, jinak řečeno, mezi těmi, co jsou „opatrní až bázliví“ na jedné straně, a na straně druhé těmi, kteří rádi vystupují jako „odvážní“, dokonce i jako „ikonoklasté“. „Vzhledem k tomu, že se jedná o unikátní stavbu, která je tak zatížena historii a tak hluboce zapsána do pařížské krajinomalby, obezřetní vyžadují její obnovu tak, jak byla dochována v předvečer požáru. Pro ty ostatní by to ale znamenalo zavedení absurdních omezení, když se tu nabízí podnětná příležitost k vytvoření katedrály nové,“ shrnuje názorové různice Le Monde.
Ačkoliv tu existuje „tísíc dalších otázek“, debata se zaměřuje zejména dvě věci: na konstrukci chrámu a její věž. Mělo by dojít k obnově konstrukce ze starých prvků, jež valnou většinou shořely, nebo s přijít s novou dřevěnou konstrukcí za pomocí moderní techniky, jak tomu bylo v 19. století v Chartres, měly by se použít litinovými trámy, jako se tomu stalo v meziválečném období v Remeši, či s prvky ze železobetonu, jak je tomu v Metách, s kovovou strukturou? ptá se večerník.
Co se týče věže, jež byla „připojena nemístně“ v 19. století architektem Violletem-le-Ducem, „měla by být obnovena do původní podoby“, nebo by měla být „vymyšlena nová“ či snad být „úplně odstraněna“? A liberálně-levicový večerník nabízí sám vlastní návod, jak si počínat při rekonstrukci“
„Pojďme to rozseknout!“ píše. „Notre Dame, stejně jako s ní srovnatelné (stavby), nejsou nehybným dědictvím. Po staletí se styly a otisky neustále překrývají, diktované architektonickými a technickými rozhodnutími. To, co je podstatné, v každém smyslu slova, je uchování ducha, jenž povznáší,“ uzavírá editorial.
Žádné komentáře:
Okomentovat